Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tcu 40/2025

-16

USNESENÍ

Podle analogie , o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, seusnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2011, sp. zn. , jímž bylo podle tehdy platného ustanovení rozhodnuto, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky O. R., rozsudkem Zemského soudu v Kempten, Spolková republika Německo, ze dne 11. 10. 2000, sp. zn. 2 KLs 200 Js 5989/99 jug, zrušuje.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Zemského soudu v Kempten, Spolková republika Německo, ze dne 11. 10. 2000, sp. zn. 2 KLs 200 Js 5989/99 jug, který nabyl právní moci dne 8. 3. 2001, byl O. R. uznán vinným trestným činem vraždy v jednočinném souběhu s těžkou loupeží podle § 211, § 250 odst. 1 bod 1a, b, § 249 odst. 1, § 52 německého tr. zák, § 3, § 17, § 18 německého zákona o soudech pro mladistvé, a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce trvání 8 (osmi) let a 6 (šesti) měsíců.

Nejvyšší soud České republiky k návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů o odsouzení O. R. výše označeným rozsudkem německého soudu do evidence Rejstříku trestů rozhodl podle tehdy platného ustanovení , o Rejstříku trestů (dále též jen „zákon“) usnesením ze dne 14. 6. 2011, sp. zn. , tak, že se údaje o tomto odsouzení O. R. výše uvedeným rozsudkem zaznamenají do evidence Rejstříku trestů.

Dne 18. 12. 2024 pod sp. zn. podal Krajský soud v Ostravě podle § 4 odst. 4 zákona Nejvyššímu soudu podnět ke zrušení výše uvedeného usnesení Nejvyššího soudu České republiky, jímž bylo rozhodnuto o zaznamenání údajů o cizozemském odsouzení O. R. do evidence Rejstříku trestů, neboť ve věci tohoto odsouzeného bylo již dříve rozhodnuto, že se předmětné cizozemské rozhodnutí uznává na území České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že především v zájmu odstranění duplicity záznamu v evidenci Rejstříku trestů lze dovodit naplnění zákonných podmínek pro zrušení usnesení, jímž Nejvyšší soud výše označeným usnesením rozhodl o zaznamenání údajů o cizozemském odsouzení O. R. do této evidence.

Podle § 4 odst. 2 zákona (ve znění účinném do 26. 4. 2012) platilo, že Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti mohl rozhodnout o zaznamenání údajů o odsouzení občana České republiky kterýmkoli cizozemským soudem, jestliže se odsouzení týkalo činu, který byl trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence byl odůvodněn závažností činu a druhu trestu, který za něj byl uložen.

Podle zákona (ve znění ) platilo, že pokud byly do Rejstříku trestů zaznamenány údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem podle zákona a soud příslušný podle zvláštního právního předpisu ( tr. ř.) následně rozhodne o uznání takového rozhodnutí cizozemského soudu, Nejvyšší soud z podnětu tohoto soudu zruší své předchozí rozhodnutí o zaznamenání údajů o tomto odsouzení. Rejstřík trestů v takovém případě eviduje pouze rozhodnutí o uznání.

I když současná úprava ustanovení § 4 odst. 4 zákona o Rejstříku trestů se již nevztahuje na odsouzení soudem jiného členského státu Evropské unie a v předmětné věci jde o odsouzení soudem Spolkové republiky Německo (tedy členského státu Evropské unie), tak při absenci přechodného ustanovení ve shora uvedeném ve vztahu k těm cizozemským rozhodnutím, o jejichž zaznamenání do evidence Rejstříku trestů rozhodl Nejvyšší soud do 26. 4. 2012 podle tehdy platného ustanovení zákona, je z důvodu odstranění duplicity v evidenci odsouzení namístě postup podle analogie zákona o Rejstříku trestů.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu totiž vyplývá, že rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 1. 2002, sp. zn. , byl podle tehdy platného § 384a odst. 1 tr. ř. ohledně odsouzeného O. R. uznán na území České republiky výše citovaný rozsudek Zemského soudu v Kempten, Spolková republika Německo, ze dne 11. 10. 2000, sp. zn. 2 KLs 200 Js 5989/99 jug.

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 3. 2002, sp. zn. -35, bylo podle tehdy platného § 384d odst. 1 tr. ř. rozhodnuto tak, že odsouzený ml. O. R. vykoná trest odnětí svobody z rozsudku Zemského soudu v Kempten, Spolková republika Německo, ze dne 11. 10. 2000, sp. zn. 2 KLs 200 Js 5989/99 jug, který nabyl právní moci dne 8. 3. 2001, jímž byl uznán vinným trestným činem vraždy v jednočinném souběhu s těžkou loupeží podle § 211, § 250 odst. 1 bod 1a, b, § 249 odst. 1, § 52 tr. zák, § 3, § 17, § 18 zákona o soudech pro mladistvé, a uložen mu nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 8 (osmi) roků a 6 (šesti) měsíců, který byl uznán na území České republiky rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 1. 2002, sp. zn. . Podle tehdy platného § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. bylo dále rozhodnuto, že odsouzený se pro výkon tohoto trestu zařazuje do věznice se zvýšenou ostrahou.

Jestliže výše citovaným rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2002 bylo ohledně O. R. rozhodnuto o uznání předmětného rozsudku Zemského soudu Kempten, Spolková republika Německo, na území České republiky, tak nepřicházelo v úvahu jeho další (opětovné) zaznamenání v evidenci Rejstříku trestů na základě postupu podle tehdy platného ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

Lze tedy dovodit, že v posuzované věci jsou splněny podmínky pro analogický postup Nejvyššího soudu předpokládaný ustanovením § 4 odst. 4 zákona. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud zrušil své usnesení ze dne 14. 6. 2011, sp. zn. , ohledně zaznamenání údajů o předmětném cizozemském odsouzení O. R. evidované pod bodem 2) opisu evidence Rejstříku trestů.

Na základě tohoto rozhodnutí pak v opisech a výpisech z evidence Rejstříku trestů nelze u O. R. vykazovat původně zaznamenané (tj. na podkladě usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2011, sp. zn. ) odsouzení cizozemským soudem pod bodem 2), neboť Rejstřík trestů v takovém případě eviduje pouze rozhodnutí o uznání podle § 4 odst. 1 zákona.

P o u č e n í :Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. 6. 2025

JUDr. Antonín Draštík

předseda senátu