Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1135/2025

-546

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Viktora Sedláka a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Hany Poláškové Wincorové v právní věci žalobkyně Moravskoslezské cukrovary s.r.o.,IČO 46900764, se sídlem Hrušovanech nad Jevišovkou, Cukrovarská 657, zastoupené JUDr. Pavlem Marcem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova 750/34, proti žalované České republice – Ministerstvu zemědělství,se sídlem v Praze 1, Těšnov 65/17, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení částky 365 424 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2024, č. j. -520, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. Žalobkyně se v řízení domáhala po žalované zaplacení částky 365 424 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody (v podobě ušlého zisku), jejíž vznik odvozovala od celkem sedmi rozhodnutí někdejšího Státního zemědělského a intervenčního fondu (dále též jen „SZIF“) ze dne 10. 7. 2003 o přidělení kvóty na výrobu cukru z rezervy pro hospodářský rok 2003/2004, která žalobkyně považuje za nezákonná, jakož i od nesprávného úředního postupu SZIF spočívajícího v tom, že odvolání žalobkyně podané proti části uvedených rozhodnutí nevyřídil v zákonné lhůtě.

2. Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně svým v pořadí již třetím rozsudkem ze dne 29. 2. 2024, č. j. -489, žalobu zamítl (výrok I) a žalobkyni uložil povinnost k náhradě nákladů řízení vzniklých žalované (výrok II) a státu (výrok III).

3. Odvolací soud v záhlaví označeným rozsudkem uvedený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

4. Rozsudek odvolacího soudu, a to v jeho výroku I, napadla žalobkyně včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , 2 , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „“, odmítl jako nepřípustné.

5. Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

6. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

7. Nejvyšší soud předně připomíná, že je dovolacím důvodem, který byl v dovolání vymezen, striktně vázán (srov. věta první , podle kterého rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání). Žalobkyně přitom v dovolání formulovala čtyři dovolací otázky, a to: 1) zda se v jejích poměrech mohl promítnout výsledek správních řízení o zvýšení kvóty cukru z rezervy týkajících se ostatních producentů cukru (podle názoru žalobkyně se odvolací soud při řešení této otázky odchýlil od kasačního rozhodnutí dovolacího soudu vydaného v tomto řízení dne 29. 2. 2016 pod č. j. -247), 2) zda správní rozhodnutí o přidělení kvóty na výrobu cukru z rezervy pro příslušný hospodářský rok dalším producentům cukru ze dne 10. 7. 2003 mají povahu nezákonných rozhodnutí, 3) zda mohla žalobkyně při pokračování v odvolacích řízeních vedených proti zmíněným rozhodnutím reálně dostáhnout zvýšení příslušné kvóty, a 4) zda je jisté, a to vzhledem k nároku žalobkyně na poměrné rozdělení kvóty z rezervy, jak by bylo o její včasné žádosti na zvýšení kvóty rozhodnuto (podle názoru žalobkyně tyto další otázky dosud nebyly v rozhodování dovolacího soudu řešeny). Takto vymezené právní otázky však přípustnost podaného dovolání ve smyslu nezakládají.

8. Žalobkyně totiž přehlíží, že soud prvního stupně mezi důvody, které vedly k zamítnutí její žaloby, uvedl též (nikoliv jen hypotetický) závěr, v souladu s nímž žalobkyně navzdory provedenému dokazování a udělenému poučení ve smyslu neunesla břemeno důkazní ve vztahu ke svému tvrzení, že jí prezentovaný zisk skutečně ušel, čímž jí měla vzniknout škoda, neboť neprokázala, že by byla schopna deklarované množství kvótového cukru skutečně vyrobit a prodat (srov. body 49 až 52 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Odvolací soud přitom tento závěr prvostupňového soudu v napadeném rozsudku zrekapituloval (viz bod 9 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu), načež uzavřel, že skutková zjištění soudu prvního stupně jsou postačující a správná, přičemž se ztotožnil i s jeho závěrem o tom, že nedošlo k naplnění všech předpokladů vzniku odpovědnosti žalované za škodu s tím, že některé jeho dílčí právní závěry pokládal za nutné doplnit, případně korigovat (viz body 18 a 19 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Z dalších částí odůvodnění napadeného rozsudku je poté patrné, že závěr soudu prvního stupně o neexistenci předmětné odpovědnosti žalované z důvodu absence prokázaného vzniku tvrzené škody tímto doplněním či korekcí ze strany odvolacího soudu dotčen nebyl (srov. body 20 až 25 odůvodnění napadeného rozsudku).

9. Pokud některý z důvodů, pro nějž odvolací soud žalobnímu nároku nevyhověl (zde absence prokázaného vzniku škody), obstál (v daném případě proto, že jej žalobkyně v dovolání nezpochybnila), nemůže žádný další dovolací důvod naplnit podmínky přípustnosti dovolání podle , neboť ani odlišné vyřešení takto vymezeného předmětu dovolacího řízení by se v poměrech dovolatele nemohlo nijak příznivě projevit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. , uveřejněné pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 3. 12. 2019, sp. zn. ).

10. V rozsahu, v němž podané dovolání směřuje proti té části výroku I napadeného rozhodnutí, kterou byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen v jeho výrocích II a III o nákladech řízení, není toto dovolání objektivně přípustné, neboť tak stanoví Pokud se žalobkyně řídila nesprávným poučením odvolacího soudu o přípustnosti dovolání i v tomto rozsahu, soudní praxe dlouhodobě dovozuje, že přípustnost dovolání takovým nesprávným poučením založena není (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. , nebo ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. ).

11. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně odmítl.

12. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 6. 2025

Mgr. Viktor Sedlák předseda senátu