Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 1453/2024

-326

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně HOEKO - Automotive s. r. o., se sídlem v Jiřicích č. p. 251, PSČ 396 01, identifikační číslo osoby 28063333, zastoupené JUDr. Milanem Zápotočným, advokátem, se sídlem v Jihlavě, Telečská 1720/7, PSČ 586 01, proti žalovanému Andreasi Dicke, bytem v Sebnitz, Hinteres Räumicht 15, PSČ 018 55, Spolková republika Německo, o vydání věcí a o zaplacení 589.671,74 Kč s příslušenstvím a o vzájemné žalobě o zaplacení 50.809 EUR s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolánížalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 11. 2023, č. j. -302, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

[1] Žalobou ze dne 23. 2. 2021, ve znění změny žaloby ze dne 12. 7. 2022 (kterou Krajský soud v Českých Budějovicích připustil usnesením ze dne 9. 9. 2022, č. j. -200), se HOEKO – Automotive s. r. o. jako žalobkyně domáhá na Andreasi Dicke jako žalovaném vydání služebního vozidla značky BMW X5 blíže popsaného žalobě (dále též jen „služební vozidlo“) a služebního telefonu značky iPhone 7, 128 GB, blíže popsaného v žalobě (dále též jen „služební telefon“), které žalobkyni poté, kdy byl ke dni 31. 10. 2020 odvolán z funkce jednatele, nevrátil. Dále se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení 589.671,74 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody spočívající ve vynaložení nákladů na provoz služebního vozidla, kterým nemůže disponovat, konkrétně úhrady leasingových splátek, pojistného a silniční daně, za období od 1. 11. 2020 do 31. 5. 2022. Věc je u Krajského soudu v Českých Budějovicích vedena pod sp. zn. .

[2] Žalobou ze dne 14. 3. 2021, ve znění změny žaloby ze dne 28. 4. 2021 (kterou Okresní soud v Pelhřimově připustil usnesením ze dne 3. 5. 2021, č. j. -123), se Andreas Dicke jako žalobce domáhá na HOEKO – Automotive s. r. o. jako žalované zaplacení 50.809 EUR s příslušenstvím z titulu neuhrazené odměny za výkon funkce jednatele a pojistného na zdravotní pojištění v období od listopadu 2020 do února 2021. Věc byla původně vedena u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. .

[3] Usnesením ze dne 28. 6. 2021, č. j. -158, Vrchní soud v Praze rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy, a věc postoupil k dalšímu řízení Krajskému soudu v Českých Budějovicích, u něhož byla věc následně vedena pod sp. zn. .

[4] Usnesením ze dne 13. 9. 2021, č. j. -143, Krajský soud v Českých Budějovicích spojil věci vedené pod sp. zn. a pod sp. zn. ke společnému řízení nadále vedenému pod sp. zn. .

[5] Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 18. 4. 2023, č. j. -262, uložil žalovanému vydat žalobkyni služební vozidlo (výrok I.), uložil žalovanému vydat žalobkyni služební telefon (výrok II.), uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 589.671,74 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím (výrok III.), zamítl vzájemnou žalobu na zaplacení 50.809 EUR s příslušenstvím (výrok IV.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok V.).

[6] Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil ve výrocích I., II. a IV. (první výrok), změnil je ve výroku III. tak, že žalobu o zaplacení 589.671,74 Kč s příslušenstvím zamítl (druhý výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (třetí výrok).

[7] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále též jen „“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

[8] Dovolatelka napadá závěr odvolacího soudu, podle něhož „neshledává mezi neoprávněnou držbou služebního vozidla žalovaným a dovolatelkou tvrzenou škodou žádnou příčinnou souvislost. Výlučná příčina nákladů vynaložených dovolatelkou na leasingové splátky, pojištění a silniční daň totiž spočívá v postavení dovolatelky jako nájemkyně služebního vozidla na základě leasingové smlouvy… Žalobou vylíčené náklady na provoz služebního vozidla by byla dovolatelka z uvedených titulů povinna vynaložit vždy, a to bez ohledu na skutečnost, kdo v posuzované době služební vozidlo fakticky drží“.

[9] Nejvyšší soud je ve své judikatuře ustálen v závěru, podle něhož škodou podle , (dále též jen „o. z.“), je újma na jmění, tj. na souhrnu majetku a dluhů osoby ve smyslu o. z. Za škodu se považuje újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi. Skutečnou škodou se ve smyslu o. z. rozumí zmenšení existujícího majetku poškozeného (popřípadě zvětšení jeho dluhů) ve srovnání se stavem, jaký zde byl před způsobením škody (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2017, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 8/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a na něj navazující judikaturu, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2023, sp. zn. ).

[10] Dále se z ustálené judikatury Nejvyššího soudu přijaté k otázce vztahu příčiny a následku jako jednoho z předpokladů odpovědnosti za škodu (mimo jiné) podává, že příčinou škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by škodný následek nenastal (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2008, sp. zn. , ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. , ze dne 16. 10. 2008, sp. zn. , ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. , ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. , ze dne 24. 10. 2023, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. , a v nich citovanou judikaturu).

[11] V poměrech projednávané věci je zřejmé, že jednání žalovaného není v příčinné souvislosti s úhradou nákladů na provoz služebního vozidla, neboť (jak přiléhavě uzavřel odvolací soud) je dovolatelka musela vynaložit na základě uzavřených smluv se třetími osobami (jde-li o leasingové splátky a platby pojistného) a na základě zákona (jde-li o silniční daň) bez ohledu na to, kdo služební vozidlo užíval. Ve světle citované judikatury dovolacího soudu tak nelze uvažovat o tom, že dovolatelce vznikla jednáním žalovaného škoda, neboť se její majetek v důsledku jednání žalovaného nijak nezmenšil.

[12] Dovolání nečiní přípustným ani námitka dovolatelky, kterou vytýká odvolacímu soudu, že ji nepoučil podle a 3 Nezaložil-li odvolací soud své rozhodnutí na závěru o tom, že dovolatelka neunesla břemeno tvrzení či důkazní břemeno, nebyl postup podle a 3 namístě (k výkladu označeného ustanovení srovnej např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 115/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2014, sp. zn. , ze dne 3. 11. 2016, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 39/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 2. 3. 2017, sp. zn. , anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. ).

[13] Dovolatelka má též za to, že je rozhodnutí odvolacího soudu překvapivé, neboť „žalovaný sice napadl rozhodnutí soudu prvního stupně v plném rozsahu, ale nesouhlas s přiznanou náhradou škody neprojevil“. Tímto však namítá vadu řízení, přičemž Nejvyšší soud připomíná, že námitka vad řízení sama o sobě nemůže založit přípustnost dovolání, neboť není způsobilým dovolacím důvodem ( ), a dovolací soud k vadám řízení přihlíží pouze tehdy, je-li dovolání přípustné ( ).

[14] Závěrem (a bez vlivu na přípustnost dovolání) se sluší zdůraznit, že namítanou vadou napadené rozhodnutí netrpí. Úkolem odvolacího soudu je podle věty první projednat věc v mezích, ve kterých se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí. V projednávané věci žalovaný napadl rozhodnutí soudu prvního stupně v celém rozsahu, proto nelze odvolacímu soudu vytknout, že jej změnil ve výroku III. Zabýval-li se již soud prvního stupně tím, zda dovolatelce svědčí pohledávka za žalovaným z titulu náhrady škody (a tedy zda jsou splněny všechny zákonné předpoklady pro vznik této pohledávky, včetně existence příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním žalovaného a vznikem škody), mohlo být rozhodnutí odvolacího soudu překvapivým jen pro účastníka řízení ochrany svých procesních práv nedbalého a na jednání odvolacího soudu nepřipraveného (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 32/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

[15] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( in fine ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. 6. 2025

JUDr. Marek Doležal předseda senátu