Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Td 29/2025

4 Td 29/2025-299

USNESENÍ

Z. R.

Soudci JUDr. Ondřej Círek a Mgr. Ondřej Vítů

nejsou vyloučeni

z vykonávání úkonů trestního řízení vedeného u Nejvyššího soudu pod sp. zn. .

Odůvodnění:

1. Senátu č. 4, který je v souladu s tím, že podle § 31 odst. 1 věty třetí tr. ř. rozhoduje o vyloučení soudce Nejvyššího soudu jiný senát téhož soudu, určen podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu k rozhodování o vyloučení soudců senátu č. 3, byl předložen návrh obviněného Z. R. na vyloučení soudců JUDr. Ondřeje Círka a Mgr. Ondřeje Vítů, kteří jsou v souladu s rozvrhem práce Nejvyššího soudu a v něm obsaženými pravidly pro přidělování věcí určeni k rozhodnutí v trestní věci obviněného, která je u Nejvyššího soudu vedena pod sp. zn. .

2. Obviněný Z. R. prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Pavly Martínkové v reakci na informační dopis o složení senátu č. 3, který má rozhodovat o jeho dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 12. 2024, sp. zn. , vznesl námitku podjatosti soudců Mgr. Ondřeje Vítů a JUDr. Ondřeje Círka. Mgr. Ondřeje Vítu výslovně jmenoval a z použitých argumentů týkajících se minulého profesního působení soudců lze spolehlivě dovodit, že oním druhým členem senátu je JUDr. Ondřej Círek. Obviněný Z. R. totiž zpochybnil nestrannost dvou členů senátu č. 3 konkrétně poukazem na to, že oba byli v době svého působení u Krajského soudu v Českých Budějovicích kolegové soudce JUDr. Jiřího Trnky, který ve věci, v níž obviněný nyní podal dovolání k Nejvyššímu soudu, rozhodoval jako předseda senátu odvolacího soudu. Mgr. Ondřej Vítů se soudcem JUDr. Jiřím Trnkou dokonce nejméně po dobu dvaceti let působil ve stejném senátu. Podle mínění obviněného v důsledku předchozích letitých osobních vazeb hrozí, že soudci JUDr. Ondřej Círek a Mgr. Ondřej Vítů mohou být při svém rozhodování o dovolání obviněného ovlivněni loajalitou k jejich bývalému kolegovi JUDr. Jiřímu Trnkovi a nebudou rozhodovat objektivně a nezaujatě.

3. K návrhu obviněného Z. R. se vyjádřili oba námitkou podjatosti dotčení členové senátu č. 3, tedy JUDr. Ondřej Círek a Mgr. Ondřej Vítů. Ani jeden z nich se necítí být vyloučen z rozhodování o dovolání obviněného a oba mají za to, že obviněný buduje svou námitku na veskrze abstraktní konstrukci o takřka bezbřehé kolegialitě přehlušující veškeré zákonné, etické a profesionální apely, aniž by poukázal na konkrétní okolnosti, které by opodstatněně nasvědčovaly tomu, že by právě v jejich případě kolegialita mohla působit tak mocně, aby dokázala ovlivnit jejich nestrannost. Shodně konstatovali, že byli sice dlouholetými kolegy předsedy odvolacího senátu JUDr. Jiřího Trnky, ovšem jen z toho nelze odvozovat jejich úzké sepětí, které by jim bránilo odosobněně a profesionálně posoudit dovolací námitky obviněného a pro které by jejich bývalý kolega pociťoval úkorně a osobně případnou kritiku a zásah nadřízeného soudu.

4. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že nestranností je třeba rozumět absenci předsudku či zaujatosti soudce [rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) ze dne 23. 4. 2015 ve věci Morice v. Francie, stížnost č. 29369/10, § 73]. Podle judikatury Ústavního soudu i ESLP se nestrannost soudce posuzuje ve dvou krocích, a to prostřednictvím tzv. subjektivního a objektivního testu nestrannosti. Subjektivním testem se zjišťuje, jaké je osobní přesvědčení nebo zájem soudce v daném případě. V tomto pojetí je nestrannost „především subjektivní psychickou kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich právním zástupcům atd.)“ [nález ze dne 31. 8. 2004 sp. zn. (N 121/34 SbNU 255)]. V rámci subjektivního testu se uplatňuje vyvratitelná domněnka nestrannosti soudce a soudce je považován za nestranného, dokud není prokázán opak (rozsudek velkého senátu ESLP ze dne 22. 10. 2007 ve věci Lindon, Otchakovsky-Laurens a July v. Francie, stížnosti č. 21279/02 a 36448/02, § 76). V rámci objektivního testu se zkoumá, zda existují skutečnosti vzbuzující pochybnost o nestrannosti soudce (rozsudek velkého senátu ESLP ze dne 23. 4. 2015 ve věci Morice v. Francie, stížnost č. 29369/10, § 76).

5. Nejvyšší soud pokládá za potřebné zdůraznit také to, že rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v tr. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle které nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci ( y). Podle této zásady lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem, tedy nezaujatě a spravedlivě. Namítané důvody podjatosti tedy musí být založeny na skutečně existujících objektivních skutečnostech, které odůvodňují vážné riziko neobjektivního přístupu k věci nebo k osobám v ní vystupujícím.

6. Podle § 30 odst. 1 tr. ř., jehož se obviněný Z. R. s ohledem na použitou argumentaci zjevně dovolává, ačkoli jej neoznačil, je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům, opatrovníkům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Úkony, které byly učiněny vyloučenými osobami, nemohou být podkladem pro rozhodnutí v trestním řízení.

7. Projednávanou věcí se rozumí skutek a všechny faktické okolnosti s ním související, přičemž poměr vyloučené osoby k věci musí mít zcela konkrétní podobu a osobní charakter podmiňující vznik pochybností o jeho schopnosti přistupovat k věci a úkonům jí se dotýkajícím objektivně, a nepostačuje pouze poměr abstraktního rázu. Za podjatost soudce pro poměr k věci nemůže být považována každá skutečnost dovozovaná jen ze subjektivních názorů obviněného či jiných ničím nepodložených předpokladů a domněnek. Na podjatost lze usuzovat jen tehdy, pokud existují skutečné a konkrétní okolnosti svědčící o tom, že soudce není schopen spravedlivě a nestranně rozhodovat. Poměr vyloučené osoby k věci musí mít zcela konkrétní podobu a osobní charakter, aby mohl být dostatečně pádným důvodem, podmiňujícím vznik pochybnosti o schopnosti soudce nestranně přistupovat k věci a k úkonům jí se týkajícím. Jak Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí vyslovil, tzv. subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání, samo rozhodování o této otázce se však musí dít na základě hlediska objektivního (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. ).

8. Pokud jsou výše uvedená obecná východiska aplikována na posuzovaný případ, je zjevné, že není dán žádný konkrétní důvod pro vyloučení soudců Mgr. Ondřeje Vítů a JUDr. Ondřeje Círka z rozhodování o dovolání obviněného Z. R. ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. . Oba jmenovaní soudci se subjektivně i přes svoji mnohaletou spolupráci s kolegou JUDr. Jiřím Trnkou u jednoho soudu cítí nestrannými, jak podrobně a jasně vysvětlili, a i objektivně nahlíženo pouhý profesionální vztah mezi soudci, byť spočívá v zařazení na stejném pracovišti a do stejného senátu, nemůže založit obecnou pochybnost o možnosti těchto soudců nestranně rozhodnout o opravném prostředku proti rozhodnutí, na kterém se jeden z nich podílel nebo které vydal v postavení soudce nižšího stupně. Profesionální vazby soudců v rámci obecné rozhodovací činnosti samy o sobě nezakládají poměr ke konkrétní věci nebo osobám či orgánům činným v trestním řízení, jak jej předpokládá § 30 odst. 1 tr. ř. Pokud by byla akceptována opačná konstrukce, nebylo by v podstatě možné nalézt nestranný soud, neboť vždy by existoval více či méně jednotící prvek, od které by bylo možné obviněným spekulovanou sounáležitost odvíjet. Pochybnosti o možnosti soudců nestranně rozhodnout v obdobných případech může vzbudit jen velice blízký osobní poměr k dříve rozhodujícímu soudci (srovnej rozhodnutí uveřejněné pod č. 30/2007 Sb. rozh. tr.), což ale není posuzovaný případ.

9. Pro úplnost je namístě uvést, že z připojeného trestního spisu nevyvstávají ani důvody vedoucí k vyloučení JUDr. Ondřeje Círka a Mgr. Ondřeje Vítů z vykonávání úkonů v řízení o dovolání obviněného podle § 30 odst. 2, 3 tr. ř.

10. Senát č. 4 Nejvyššího soudu proto rozhodl tak, že podle § 31 odst. 1 tr. ř. soudci JUDr. Ondřej Círek a Mgr. Ondřej Vítů nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. .

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. 6. 2025

JUDr. Jiří Pácalpředseda senátu

Vypracovala:JUDr. Pavla Augustinová

soudkyně