Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 551/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti J. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody Věznice Rýnovice, zastoupeného Ladislavem Preclíkem, advokátem, sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích č. j. -1104 ze dne 30. 11. 2021 a usnesení Okresního soudu v Pardubicích č. j. -1081 ze dne 26. 10. 2021, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení , , , , a d (dále jen " ").

Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích č. j. -706 ze dne 26. 3. 2019 (ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č. j. -818 ze dne 17. 9. 2019) uznán vinným pod bodem I. přečinem porušování domovní svobody podle , odst. 2 a zvlášť závažným zločinem znásilnění podle , odst. 2 písm. a) , a pod bodem II. přečinem nebezpečného pronásledování podle , jakož i přečinem nebezpečného vyhrožování podle téhož zákona. Za tuto sbíhající se trestnou činnost byl stěžovateli uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 4 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.

Dne 6. 8. 2021 podal stěžovatel k Okresnímu soudu v Pardubicích návrh na povolení obnovy řízení v dané trestní věci, který byl v záhlaví označeným usnesením tohoto soudu zamítnut. Následnou stížnost proti tomuto rozhodnutí Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, v záhlaví citovaným usnesením rovněž zamítl jako nedůvodnou.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítl, že v rámci svého návrhu na povolení obnovy řízení navrhl vypracování znaleckého posudku, který by se objektivně vypořádal s tím, zda mu v době spáchání skutku nedoléčená zlomenina okovce levého lokte umožňovala vylézt do třetího patra panelového domu a dopustit se fyzické interakce s poškozenou či nikoliv. Tento důkaz dle názoru stěžovatele mohl přispět k náležitému, odbornému objasnění věci. Namísto toho soudy nemusely vyvozovat laické závěry, které nejsou důkazně podloženy a řádně odůvodněny. Stěžovatel též zpochybnil procesní použitelnost dříve provedených důkazů, včetně svědecké výpovědi poškozené. Tuto svoji argumentaci stěžovatel v ústavní stížnosti podrobněji rozvedl.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah naříkaných soudních rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Soudy nepochybily, pakliže ve svých rozhodnutích uvedly, že stěžovatel se v návrhu na povolení obnovy trestního řízení svojí argumentací ocitl zcela mimo zákonem vymezený účel mimořádného opravného prostředku obnovy řízení podle § 278 trestního řádu. Stěžovatel se totiž svým návrhem snažil dosíci revize svého případu zpochybněním okolností, které však nebyly orgánům činným v trestním řízení v době vedení původního trestního řízení neznámé. Otázka zmíněného poranění stěžovatele a jeho vliv na schopnost provést trestný čin výše popsaným způsobem již byla řešena Nejvyšším soudem v rámci tehdy podaného dovolání stěžovatele. Dovolací soud v usnesení č. j. -921 ze dne 18. 2. 2020 poukázal na to, že sám stěžovatel nezpochybnil, že vylezl na balkon bytu poškozené (srov. str. 14 cit. usnesení). Stejně tak se soudy věnovaly i dalším výhradám stěžovatele, v to počítaje přesvědčivost výpovědi poškozené, duševní stav stěžovatele aj. Závěry Nejvyššího soudu i soudů nižších stupňů se následně staly předmětem přezkumu Ústavním soudem ve věci

sp. zn.

, přičemž byly usnesením ze dne 24. 11. 2020 jako ústavně konformní aprobovány. Návrh na povolení obnovy řízení neslouží jako prostředek k přehodnocení již vyslovených závěrů trestních soudů. Soudy proto nepochybily, pakliže danému návrhu stěžovatele z těchto důvodů nevyhověly.

Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. března 2022

David Uhlíř v. r.

předseda senátu