Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3428/21

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Jirsy, soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti Václava Sedláčka, zastoupeného Mgr. Evou Herufek, advokátkou se sídlem Holandská 878/2, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2021 č. j. -352, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 5. 2021 č. j. -325 a usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 16. 10. 2020 č. j. -307, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se, s odvoláním na porušení d, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.

Z obsahu napadených usnesení a ústavní stížnosti se podává, že Okresní soud v Břeclavi zamítl návrh stěžovatele na zastavení exekuce. Krajský soud v Brně dospěl k závěru, že jsou dány podmínky pro potvrzení odvoláním napadeného rozhodnutí. Odvolacím soudem provedená změna rozhodnutí soudu prvního stupně byla jen formální, když pouze upřesnil data podání, jimiž se stěžovatel domáhal zastavení exekuce. Nejvyšší soud odmítl dovolání pro nepřípustnost.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že se soudy v řízeních nezabývaly otázkou, zda se právo s ohledem na , obchodní zákoník (dále jen " ") promlčí v průběhu již zahájeného a probíhajícího exekučního řízení a rovněž zda je právo provádět exekuci právem promlčitelným či nikoliv. Pokud by soudy dospěly k závěru, že se právo vést výkon rozhodnutí promlčuje, musely by vyřešit otázku, jaká je promlčecí doba takového práva, a následně se vypořádat s tím, zda je či není právo vést exekuci promlčeno, resp. zda by nemělo dojít k zastavení exekuce. Stěžovatel napadá odůvodnění napadených soudních rozhodnutí, v nichž soudy pominuly námitky stěžovatele.

Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele i obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do rozhodovací činnosti ostatních soudů zasahovat jen tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního práva nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého (řádného) procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů a věcné posouzení předmětu sporu, přísluší nezávislým civilním soudům. Zřetelně tak akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů ( y). Proto mu nepřísluší ingerovat do jejich ústavně vymezené pravomoci, pokud jejich rozhodnutím, příp. v průběhu procesu mu předcházejícího, nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv. O takový případ se však v projednávané věci nejedná.

Stěžovatel v ústavní stížnosti zpochybňuje závěry soudů vedoucí k zamítnutí jeho návrhu na zastavení exekuce. Z rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá, že stěžovatel podal již několik návrhů na zastavení exekuce, přičemž soudy se v nich zabývaly námitkou promlčení vznesenou povinným a došly k závěru, že námitka je nedůvodná. V novém návrhu pak stěžovatel namítal, že v exekučním řízení nebylo řádně pokračováno a pokud by bylo řádně pokračováno, je exekuce po uplynutí 10 let nezákonná. Soudy tedy návrh na zastavení exekuce v tomto smyslu projednaly a opět jej zamítly. Svá rozhodnutí řádně odůvodnily, když se vypořádaly se všemi okolnostmi důležitými pro rozhodnutí. Vyjádřily se jak k námitce stěžovatele dotýkající se toho, že v exekuci nebylo řádně pokračováno, tak i k desetileté promlčecí lhůtě podle včetně odkazu na relevantní judikaturu. V jejich závěrech nelze shledat žádná pochybení.

Ústavní soud uzavírá konstatováním, že podstatou ústavní stížnosti zůstává polemika stěžovatele s právními závěry obecných soudů, kdy se domáhá jejich přehodnocení Ústavním soudem způsobem, který by měl svědčit o opodstatněnosti jeho právního názoru. V předmětné věci však jde pouze o výklad a aplikaci podústavního práva, které ústavněprávní roviny nedosahují.

Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. března 2022

JUDr. Jaromír Jirsa, v. r.

předseda senátu