Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
9D4AF2B26E37DDAFC1258CA4004D39DD.html
HTML · 11.17 KB
No categories available
27 Cdo 3010/2024
27 Cdo 3010/2024-504
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci společnosti TEMPLUM MERCIS s. r. o., se sídlem ve Vacově, Benešova Hora 53, PSČ 384 73, identifikační číslo osoby 25192086, vymazané k 23. 4. 2024 z obchodního rejstříku, za účasti 1)M. P., 2) L. Ch., a 3)Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích, se sídlem v Českých Budějovicích, Goethova 1949/2, PSČ 370 70, o zrušení společnosti, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 39 Cm 251/2022 , o dovolání P. Ch., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 7. 2024, č. j. 9 Cmo 212/2024 -72, takto:
I. Dovolání
se odmítá
.
II. Žádný z účastníků
nemá právo
na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 11. 1. 2024, č. j. 39 Cm 251/2022 -14, rozhodl o zrušení společnosti TEMPLUM MERCIS s. r. o. (dále jen „společnost“) bez likvidace (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
2. Odvolání společnosti proti tomuto usnesení Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 15. 5. 2024, č. j. 39 Cm 251/2022 -38, odmítl pro opožděnost (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
3. Odvolání P. Ch. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 5. 2024, č. j. 39 Cm 251/2022 -38, Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 3. 7. 2024, č. j. 9 Cmo 212/2024 -72, odmítl (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
4. Proti usnesení odvolacího soudu podal P. Ch. dovolání.
5. Podle § 238 odst. 1 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř. “), není dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. o. s. ř. proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř.
6. Právě o tento případ jde v posuzované věci. Výrok, jímž odvolací soud odmítl odvolání, je sice usnesením, jímž se odvolací řízení končí, podle § 229 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. je však může účastník napadnout žalobou pro zmatečnost (k tomu srov. obdobně i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2013, sen. zn. 29 NSČR 35/2013 , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sen. zn. 29 NSČR 36/2013 , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2016, sp. zn. 29 Cdo 5331/2015 ).
7. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. jako objektivně nepřípustné, aniž se v souladu s § 241b odst. 2 částí věty za středníkem o. s. ř. o. s. ř. zabýval splněním podmínky povinného zastoupení.
8. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 5. 2025
JUDr. Filip Cileček předseda senátu