Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 358/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Vladimíra Marka, zastoupeného Mgr. Petrem Burzanovským, advokátem, se sídlem Vinohradská 37, Praha 2, Vinohrady, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. prosince 2021, č. j. -109, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci a ústavní stížnost

1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2021, č. j. -109, kterým došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces podle d (dále jen "").

2. Usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 26. 10. 2021 č. j. -93 rozhodl soud ve výroku I. o zastavení exekuce nařízené usnesením Okresního soudu v Kladně č. j. -10 ze dne 9. 7. 2007 a ve výroku II. soud rozhodl o povinnosti povinného (stěžovatele) zaplatit JUDr. Janě Jarkové, soudní exekutorce Exekutorského úřadu Zlín, na náhradě nákladů exekuce částku 6 655 Kč.

3. Právě proti výroku o náhradě nákladů exekuce pak stěžovatel brojil odvoláním, v němž zároveň požádal soud o poskytnutí dodatečné lhůty k doplnění odvolání v délce 30 dní. Dne 16. 11. 2021 pak podal v zákonné lhůtě odvolání rovněž právní zástupce stěžovatele, a to proti výroku II. a III. napadeného usnesení. Napadeným usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2021, č. j. -109 soud rozhodl tak, že usnesení soudu prvního stupně v napadených výrocích II. a III. potvrdil.

4. Dle stěžovatelovy ústavní stížnosti došlo postupem Krajského soudu v Praze k porušení práva na soudní ochranu a přístup k soudu, tedy odepření spravedlnosti ve smyslu y, když soud nezohlednil jeho doplnění odvolání. Soud se nezabýval tím, zda již uplynula lhůta pro doplnění odvolání stanovená stěžovatelem. Právní zástupce stěžovatele podal odvolání z důvodu opatrnosti, aby nebyla zmeškána zákonná lhůta pro odvolání, přičemž v dané věci došlo mezi stěžovatelem a jeho právním zástupcem, který byl v té době zdravotně indisponován, k nedorozumění a odvolání tak bylo podáno jak právním zástupcem, tak samotným stěžovatelem. Stěžovatel je toho názoru, že Krajský soud v Praze rezignoval na své zákonem uložené povinnosti a nejednal s potřebnou péčí, když stěžovatele minimálně neinformoval o tom, že jím navržená lhůta je nepřiměřená.

5. K projednání ústavní stížnosti je Ústavní soud příslušný a jde zároveň o návrh přípustný, neboť směřuje proti rozhodnutím krajského soudu a okresního soudu. Včas podaná ústavní stížnost je procesně bezvadná a byla podána oprávněnou osobou, která je řádně zastoupena.

6. Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "") senát návrh usnesením odmítne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (y), který stojí mimo soustavu soudů (y). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle písm. d)y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů.

8. Předmětem nyní posuzovaného sporu se stala částka ve výši 6 655 Kč na náhradě nákladů exekuce, kterou lze i ve světle judikatury Ústavního soudu označit za bagatelní.

9. Podle nálezu tohoto soudu

sp. zn.

ze dne 10. 4. 2014 (N 55/73 SbNU 89) právní hranice bagatelnosti (jak směrem nahoru, tak pod hranici stanovenou zákonodárcem) nemusí být určující také s ohledem na kvalitativní stránku věci, tedy pokud se věc z hlediska ústavnosti jeví natolik významná, že určitým způsobem "přesahuje" kauzu samotnou, je možné - za splnění v nálezu uvedených judikatorních výjimek - připustit bagatelní věc k meritornímu přezkumu před Ústavním soudem. V prvé řadě může jít o situaci, kdy lze v individuálním případě uvažovat o natolik intenzivním zásahu, že by způsobil ve smyslu y kolizi se samotnou podstatou a smyslem dotčeného základního práva či svobody (zpravidla půjde o zcela klíčové principy spravedlivého procesu, popř. absenci jejich uplatnění vůbec). Do druhé skupiny je možno zařadit případy, kdy výsledky příslušného přezkumu, v němž jde o posouzení (a to nutno zdůraznit) otázky ústavněprávní relevance, mohou mít zásadní význam z hlediska další rozhodovací činnosti obecných soudů, zejména pak, nebyla-li daná otázka dosud Ústavním soudem vyřešena a je zřejmé, že jeho rozhodnutí může mít vliv na posouzení velkého množství případů (s alespoň nepřímým ústavněprávním dopadem) projednávaných před obecnými soudy. Obdobně lze o projednání ústavní stížnosti uvažovat i v situaci, kdy judikatura obecných soudů v totožných či obdobných bagatelních věcech není jednotná, a kdy tedy soudy vyšších stupňů nemohou zajistit sjednocování jejich rozhodovací činnosti, přičemž takto vzniklý stav narušuje princip právní jistoty jako neoddělitelnou součást pojmu právního státu. Znovu je ale třeba zdůraznit, že i takové sjednocování vyžaduje "ústavněprávní" pozadí. Může se odehrávat výlučně na podkladě ústavní stížnosti, která není zjevně neopodstatněná. Tak to vyžaduje písm. d)y, kdy se musí v každém případě jednat o zásah do ústavně zaručeného práva, jinak není dána ani příslušnost Ústavního soudu k rozhodnutí.

10. Stěžovatel ve své stížnosti nevylíčil, o který z typů přípustnosti bagatelní věci k projednání se v nyní projednávaném případě jedná. Ani Ústavní soud přitom kauzu takového charakteru v nyní souzené věci neshledal a po seznámení se se spisovým materiálem a porovnání blanketního odvolání s jeho doplněním uzavřel, že z narativní části napadeného rozhodnutí krajského soudu je naopak patrné, že soud argumentaci v doplnění (byť ve stručnosti) zohlednil.

11. Lze proto uzavřít, že ústavní stížností napadenými rozhodnutím krajského soudu nedošlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces podle y.

12. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost směřující proti napadenému rozhodnutím podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. března 2022

David Uhlíř, v. r.

předseda senátu