Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 955/2025

24 Cdo 955/2025-755

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila ve věci nezletilých 1) AAAAA (pseudonym) a 2) AAAAA (pseudonym), zastoupených kolizním opatrovníkem Úřadem městské části Praha 18, se sídlem městského úřadu v Praze 9, Bechyňská č. 639, dětí matky R. T., zastoupené Mgr. Martinem Švehlíkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Braunerova č. 514/1, a otce K. T., o návrhu otce na změnu výchovy a snížení výživného, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání otce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2024, č. j. -711, takto:

I. Dovolání otce se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

1. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 11. 2024, č. j. -711, změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 20. 3. 2024, č. j. -642, ve znění opravného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 16. 7. 2024, č. j. -678, ve výrocích I. až III. [jimiž soud prvního stupně změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. 6. 2017, č. j. -19, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 23. 11. 2018, č. j. -72, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2019, č. j. -131, tak, že svěřil nezletilé děti do symetrické střídavé péče a rozhodl o vyživovací povinnosti obou rodičů] tak, že návrh otce na změnu úpravy péče o nezletilé zamítl, ve výroku IV. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud zejména konstatoval, že „soud prvního stupně nevysvětlil, proč právě symetrická střídavá péče má být v nejlepším zájmu dětí, když proti ní stojí přání dětí, stanovisko jejich opatrovníka i závěry znaleckého posudku“, že „vnímání dosavadní úpravy styku jako nepřehledné a skutečnost, že střídání sudých a lichých týdnů v měsíci s sebou několikrát do roku nese propady ve styku, žádnou změnu poměrů ve smyslu § 909 o. z. nepředstavují“, že „trvá-li tedy nadále konflikt mezi rodiči, přetrvává-li jejich neschopnost vzájemné kooperace v zájmu nezletilých, rodiče spolu stále bojují, dehonestují se, pak nejenže v těchto poměrech k žádné změně od předchozího rozhodnutí nedošlo, ale navíc za jejich existence nelze ani dovodit, že by otcem navrhované uspořádání bylo v souladu s nejlepšími zájmy nezletilých“, a proto uzavřel, že „neshledává, že by od poslední úpravy poměrů nezletilých došlo k takové podstatné změně ve smyslu § 909 o. z., pro niž by bylo možné přistoupit ke změně úpravy poměrů nezletilých, tj. změnit pravomocná rozhodnutí o péči matky se zakotvením širokého styku nezletilých s otcem“.

2. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal otec nezletilých dětí včasné dovolání, přičemž, vědom si nepřípustnosti dovolání v opatrovnických věcech, považuje současnou právní úpravu za protiústavní – v rozporu s právem na spravedlivý proces a se zásadou rovnosti. Dovolatel namítá, že odvolací soud v rozporu zejména s nálezy Ústavního soudu ze dne 22. 12. 2020, sp. zn. , a ze dne 31. 8. 2018, sp. zn. , dovodil, že jakýkoli názorový nesoulad mezi rodiči je překážkou pro střídavou péči, aniž by skutečně posoudil intenzitu sporů mezi rodiči a jejich příčinu. Dále spatřuje postup odvolacího soudu rozporným s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2014, sp. zn. , jestliže neposoudil komplexně přání dětí, co do jejich skutečné vůle, a zejména zda je taková vůle dětí překážkou pro střídavou péči, když dovolatel má za to, že „přání nezletilého není jediným kritériem při rozhodování soudů o poměrech nezletilého dítěte“. Nadto předkládá dovolacímu soudu k posouzení otázku, zda soudy při zjišťování skutkového stavu respektovaly procesní zásady ve smyslu stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , když podle dovolatele bylo postupem odvolacího soudu zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces tím, že nebyl v odvolacím řízení poučen o změně právního názoru odvolacího soudu dle , že oproti obvodnímu soudu odvolací soud nalézá překážky pro nařízení symetrické střídavé péče. Dovolatel dále namítá, že rozhodnutím odvolacího soudu bylo zasaženo do jeho práva na rodinný život (i na spravedlivý proces), když soudy nerespektovaly zásadu, dle které naplňují-li oba rodiče všechna kritéria přibližně stejnou měrou, je třeba vycházet z ústavněprávního předpokladu, že je v nejlepším zájmu dítěte být svěřen do péče obou rodičů (např. nález Ústavního soudu ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. , bod 14, a další dovolatelem citovaná rozhodnutí Ústavního soudu), a dovozuje, že „jde ze strany soudu o účelové vyhledávání překážek pro nařízení střídavé péče představující nepatrnou změnu faktického stavu již s takovou intenzitou, že prokazuje svévoli odvolacího soudu“. Z výše uvedených důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl, že „rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2024, č. j. -711, se ruší. Podle o odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 20. 3. 2024, č. j. -642, rozhodne jiný senát Městského soudu v Praze než 14 Co“.

3. K dovolání otce se matka i kolizní opatrovník nezletilých vyjádřili tak, že navrhují odmítnout dovolání pro nepřípustnost.

4. Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dovolání projednal a rozhodl o něm podle , o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), a , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

5. Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v , osobou k tomu oprávněnou s právnickým vzděláním ve smyslu , zkoumal, zda je dovolání přípustné.

6. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

7. Podle ustanovení z. ř. s. projednávají a rozhodují soudy podle tohoto zákona právní věci stanovené v tomto zákoně. Nestanoví-li tento zákon jinak, použije se ( z. ř. s.).

8. Podle ustanovení § 30 odst. 1 z. ř. s. není dovolání přípustné proti rozhodnutí podle hlavy páté části druhé tohoto zákona, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o určení nebo popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.

9. Protože se v dané věci jedná o dovolání směřující proti rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto ve věci péče o nezletilé děti podle § 466 písm. b) z. ř. s. (výrok I. rozhodnutí soudu prvního stupně) a o výživě nezletilých dětí podle § 466 písm. c) z. ř. s. (výroky II. a III. rozhodnutí soudu prvního stupně), tedy proti rozhodnutí ve věci upravené v části páté z. ř. s., a nejedná se přitom o žádnou z taxativně vymezených výjimek uvedených v ustanovení § 30 z. ř. s., dospěl dovolací soud k závěru, že dovolání otce proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2015, sp. zn. ; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2015, sp. zn. ; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2017, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. ).

10. Rovněž Ústavní soud v usnesení ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. , kterým rozhodoval o ústavní stížnosti dovolatele, mimo jiné dovodil, že princip právní jistoty, jak vyvěrá z příslušných aktů ústavního pořádku, má ve statusových věcech přednost před ochranou základních práv. Tato skutečnost se odráží také v tom, že ve věcech upravených ve druhé části platného není, až na výjimky, proti rozhodnutí odvolacího soudu přípustné dovolání jako mimořádný opravný prostředek.

11. K výtce dovolatele, že odvolací soud zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je třeba uvést, že ačkoliv k takové vadě řízení dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti, je tomu tak pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. věta druhá ); o takový případ se však v projednávané věci nejedná.

12. Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání otce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2024, č. j. -711, podle ustanovení ve spojení s ustanoveními a z. ř. s. odmítl.

13. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. 5. 2025

JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu