Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 257/2025

-676

USNESENÍ

J. Š.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. Š.

odmítá

.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 6. 2024, č. j. -580, byl obviněný J. Š. uznán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea 2, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku. Za tyto trestné činy mu byl podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl uložen trest propadnutí věci – mobilního telefonu – a dále bylo podle § 101 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku rozhodnuto o zabrání věci – dalšího mobilního telefonu. Obviněnému byla podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit poškozené nezletilé AAAAA (pseudonym) na náhradu nemajetkové újmy částku 450 000 Kč.

2. Podle zjištění soudu prvního stupně se obviněný uvedených trestných činů dopustil v podstatě tím, že nejméně od roku 2017 do 28. 2. 2023 v XY, okres XY, v místě bydliště nezletilé poškozené AAAAA, ačkoliv znal její věk, vědom si své tělesné a duševní převahy a za součinnosti matky poškozené A. P., které za to poskytoval úplatu, v úmyslu uspokojit svůj sexuální pud opakovaně uskutečnil telefonní hovory s poškozenou se sexuální tématikou a realizoval videohovory, na nichž se musela poškozená svléknout a ukazovat své obnažené tělo včetně genitálu a jednat dle pokynů matky, například tak, že obviněného oslovovala slovy „můj otroku“, přičemž obviněný u těchto videohovorů masturboval. Poté v době od roku 2020 do 28. 2. 2023 v časovém intervalu 1x za dva týdny až 1x za měsíc v úmyslu uspokojit svůj sexuální pud poškozenou svlékl a osahával na jejím obnaženém těle včetně jejích prsou, líbal jí ruce a nohy, olizoval nohy, vagínu a řitní otvor, přičemž masturboval až do vyvrcholení, v jednom případě požadoval po poškozené, aby se vymočila do sklenice, kterou posléze vypil, rovněž po poškozené požadoval, aby na něj plivala, což poškozená odmítla. Jednalo se o natolik závažné a ze strany obviněného sexuálně zvrhlé jednání, že v jeho důsledku si poškozená osvojovala škodlivé návyky, které mohly vést k jejímu morálnímu úpadku.

3. O odvoláních obviněného a státní zástupkyně proti výroku o trestu, v případě odvolání státní zástupkyně v neprospěch obviněného, rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 9. 2024, č. j. -622. K odvolání státní zástupkyně rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výroku o trestu a v rozsahu tohoto zrušení nově rozhodl tak, že obviněného odsoudil podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti roků, pro jehož výkon obviněného zařadil do věznice s ostrahou, a podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku k trestu propadnutí věci – mobilního telefonu. Odvolání obviněného bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

4. Obviněný podal proti rozsudku Vrchního soudu v Praze dovolání, přičemž odkázal na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. [byť zřejmě nedopatřením uvedl namísto písmene m) písmeno l)] s tím, že v předcházejícím řízení nebyl dodržen ústavní princip spravedlivého procesu a rovnosti stran, že skutkové a právní závěry obou soudů ohledně výše uloženého trestu jsou v hrubém nepoměru s provedenými důkazy a že byly neoprávněně v rozporu s principem spravedlivého procesu zamítnuty návrhy obviněného na doplnění dokazování. Konstatoval, že chce nahradit poškozené způsobenou újmu, k tomu však potřebuje mít příjem, který ve vězení mít nebude. K tomu se stará o svou matku a uložený trest je nepřiměřeně přísný, postihuje nejen obviněného, ale i jeho rodinu. Nesouhlasil s odůvodněním odvolacího soudu, který neakceptoval požadavek obhajoby na aplikaci ustanovení § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Dovolatel je důchodcem, pečuje o svou matku, je nemocen, z poloviny uhradil peněžní náhradu za způsobenou nemajetkovou újmu, svého jednání litoval a vedl řádný život. To všechno jsou důvody pro použití institutu mimořádného snížení trestu odnětí svobody. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchní soudu v Praze a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání uvedl, že pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v návaznosti na prohlášení viny nemůže obviněný výrok o vině dovoláním napadat. Určité námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu lze v dovolání úspěšně uplatnit v rámci důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., nikoli však v posuzovaném případě, navíc tento dovolací důvod ani nebyl zmíněn. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze, jde-li o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. Obviněnému byl sice ukládán úhrnný trest, avšak nevymezoval se k vlastním zákonným podmínkám úhrnného trestu. Státní zástupce uzavřel, že námitky uplatněné obviněným nelze podřadit pod žádný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř., a to včetně výhrady, že nebylo aplikováno ustanovení § 58 odst. 2 písm. b) tr. ř. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. [měl zřejmě na mysli písm. b) tr. ř.] odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným [§ 265d odst. 1 písm. c) tr. ř.], prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), avšak bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

7. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až m) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Dovolání je podáno ze zákonného dovolacího důvodu za předpokladu, že konkrétně uplatněné námitky mu odpovídají svým obsahem. Jestliže tomu tak není, jde o dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.

8. Obviněný v dovolání deklaroval dovolací důvody § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř.

9. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Již ze znění tohoto dovolacího důvodu tedy zjevně vyplývá, že se netýká výroku o trestu, nýbrž naplnění znaků trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Námitky dovolatele se tudíž s tímto dovolacím důvodem míjí.

10. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání směřovalo proti tomu, jak bylo Vrchním soudem v Praze rozhodnuto o trestu, konkrétní námitky se týkaly údajné nepřiměřenosti trestu odnětí svobody. Avšak má-li být samotný výrok o uložení trestu dovoláním napaden kvůli porušení hmotného práva, může se tak stát zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Nejvyšší soud již ve své judikatuře opakovaně vyložil, že jinak by ustanovení § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. nemělo žádný smysl. Vztah obou zmíněných dovolacích důvodů je takový, že v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. jde o obecný hmotněprávní dovolací důvod a v ustanovení § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. jde o zvláštní hmotněprávní dovolací důvod vztahující se jen k samotnému výroku o trestu. Z tohoto vztahu obecného a zvláštního pak logicky vyplývá, že samotný výrok o uložení trestu lze z hmotněprávních pozic napadat v zásadě jen s použitím zvláštního dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Tento dovolací důvod obviněný neuplatnil a evidentně to ani nepřicházelo v úvahu, protože úhrnný trest odnětí svobody na šest let mu byl uložen jako přípustný druh trestu ve výměře v rámci zákonné trestní sazby stanovené v tr. zákoníku, která činila pět až dvanáct let odnětí svobody (jednalo se o znění ve znění , účinného do 31. 12. 2024).

11. Pokud dovolatel namítá nepřiměřenost uloženého trestu a pokud namítá, že mu měl být trest snížen podle § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku pod dolní hranici trestní sazby, neodpovídá to žádnému ze zákonných důvodů dovolání, tj. ani dovolacímu důvodu podle tr. ř. To platí i přesto, že otázka uložení přiměřeného trestu je otázkou aplikace hmotného práva, tj. těch ustanovení , která upravují kritéria pro stanovení druhu a výměry trestu (blíže viz zejména usnesení Nejvyššího ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. , publikované pod č. rozh. tr. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2020, sp. zn. , publikované pod č. 7/2021 Sb. rozh. tr.). Na mimořádné snížení trestu odnětí svobody v případě prohlášení viny není právní nárok, nejde o nějakou zákonnou výjimku z obecně stanovené trestní sazby (na rozdíl od situace popsané v ust. § 58 odst. 5 tr. zákoníku). Je však povinností soudu při ukládání trestu k prohlášení viny přihlédnout (§ 39 odst. 1 tr. zákoníku), což odvolací soud učinil.

12. Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do výroku o trestu z důvodu jeho případné nepřiměřenosti. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže uložený trest je v tak extrémním rozporu se zákonnými hledisky, že to dosahuje úrovně, při které je dotčena ústavní zásada proporcionality trestní represe jako jeden ze znaků demokratického právního státu (y) a porušeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces včetně spravedlivosti jeho výsledku (d, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). V takovém případě má zásah Nejvyššího soudu podklad v ustanovení y, podle něhož základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci, a v ustanovení y, podle něhož soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům, což platí tím spíše, jde-li o ústavně zaručená základní práva. Zároveň je však třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud nepředstavuje v řízení o dovolání jakousi třetí instanci plného přezkumu ani v otázce trestu.

13. V posuzované věci není žádný důvod k tomu, aby Nejvyšší soud zasáhl do výroku o uložení trestu. Úhrnný trest odnětí svobody na šest let byl obviněnému vyměřen při dolní hranici zákonné trestní sazby podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku. Vrchní soud v Praze vyváženě vyhodnotil všechna v dané věci podstatná zákonná hlediska pro stanovení druhu a výměry trestu. Zabýval se i požadavkem obviněného na mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku s tím, že s ohledem na vysoký stupeň závažnosti trestné činnosti tento fakultativní postup není možné aplikovat. Připomněl mimo jiné nízký věk poškozené, dlouhou dobu páchání trestné činnosti a její narůstající intenzitu i možnost negativních následků činu na budoucí vývoj a život poškozené. V bližším lze odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku. Podstatné je, že obviněnému uložený trest odnětí svobody nepředstavuje žádný rozpor s ústavní zásadou proporcionality trestní represe.

14. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. byl v dané věci uplatnitelný v alternativě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). Z citovaného ustanovení je zřejmá vázanost uvedené alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. na některý další dovolací důvod. Z této vázanosti vyplývá, že pokud z hlediska ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. bylo dovolání podáno z jiného než zákonného dovolacího důvodu, platí totéž i z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.

15. Z toho, co bylo uvedeno výše, plyne, že obviněný podal dovolání z jiného než zákonného dovolacího důvodu. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. 4. 2025

JUDr. Josef Mazák

předseda senátu