Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
148575D57548BB60C1258C89004D43EB.html
HTML · 13.16 KB
No categories available
27 Cdo 700/2024
27 Cdo 700/2024-161
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečkaa JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatele TopGym Karlovy Vary, z. s., se sídlem v Karlových Varech, Na Stezce 219/12, PSČ 360 04, identifikační číslo osoby 04500229, zastoupeného Mgr. Šárkou Gregorovou, LL.M., advokátkou, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 710/31, PSČ 110 00, za účasti Českého svazu moderní gymnastiky, z. s., se sídlem v Praze 6, Zátopkova 100/2, PSČ 169 00, identifikační číslo osoby 00540480, zastoupeného JUDr. Janem Langmeierem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Na Bělidle 997/15, PSČ 150 00, o vyslovení neplatnosti usnesení orgánu spolku, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 74 Cm 237/2021 , o dovolání Českého svazu moderní gymnastiky, z. s., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 9. 2023, č. j. 9 Cmo 29/2023 -127, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Český svaz moderní gymnastiky, z. s., je povinen zaplatit navrhovateli na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně.
Odůvodnění:
[2] Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. 9. 2022, č. j. 74 Cm 237/2021 -86, vyslovil neplatnost usnesení valné hromady spolku ze dne 14. 11. 2021 (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[3] Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k odvolání spolku rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[4] Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal spolek dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř. o. s. ř.
[5] Odpověď na dovoláním otevřenou otázku, totiž zda lze pod pojmem „třetí osoby“ užitým v § 260 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), rozumět i osoby, které byly napadeným usnesením nejvyššího orgánu spolku zvoleny do funkce členů statutárního orgánu spolku, se podává ze zcela jasného a v tomto směru žádné výkladové obtíže nepřipouštějícího znění § 260 odst. 2 o. z. Závěr, ze kterého vyšel i odvolací soud a podle něhož jsou třetími osobami v uvedeném ustanovení osoby vskutku třetí, tedy stojící (v době přijetí napadeného usnesení orgánu spolku) mimo spolek (mimo jeho strukturu), a nelze za ně považovat ani členy spolku, ani členy orgánů spolku, považuje Nejvyšší soud za triviální a jednoznačný. Ostatně vychází z něho i judikatura Nejvyššího soudu v obdobných případech (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. 26 Cdo 5363/2014 ).
[6] Názor, podle něhož jsou třetími osobami ve smyslu § 260 odst. 2 o. z. i ti, kdo byli zvoleni napadeným usnesením orgánu spolku do funkcí členů jiného orgánu spolku, vede k neudržitelným (a zjevně absurdním) důsledkům. Nebyla-li by vyvrácena dobrá víra zvolených členů orgánu spolku (jež se presumuje – viz § 7 o. z.), nemohl by soud nikdy (v důsledku aplikace § 260 odst. 2 o. z.) vyslovit neplatnost usnesení orgánu spolku o volbě členů jiného orgánu spolku, bez ohledu na to, jak závažnými vadami by bylo postiženo a jak závažné právní následky by tyto vady měly. Nepřijatelnost takového názoru je zjevná a nevyžaduje hlubšího odůvodnění.
[7] Pouhé zopakování zcela jasného a žádné výkladové obtíže nepřinášejícího znění právního předpisu Nejvyšším soudem nelze považovat za řešení otázky hmotného nebo procesního práva, na němž závisí napadené rozhodnutí ve smyslu § 237 o. s. ř. o. s. ř.
[8] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o § 243c odst. 3 větu první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , když dovolání spolku bylo odmítnuto a navrhovateli vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.
[9] Ty sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif “), jejíž výše podle § 7 bodu 5 advokátního tarifu činí 3.100 Kč. Spolu s náhradou paušálních výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč a po připočtení 21% daně z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ) tak dovolací soud přiznal navrhovateli k tíži spolku celkem 4.114 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 23. 4. 2025
JUDr. Petr Šuk předseda senátu