Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 163/2025

30 Cdo 163/2025-145

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce T. B., zastoupeného JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem se sídlem v Praze 5, Symfonická 1496/9, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení částky 176 250 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2024, č. j. -122, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. 9. 2023, č. j. -103, ve znění opravného usnesení ze dne 9. 2. 2024, č. j. -113, nepřipustil změnu žaloby navrženou žalobcem na jednání dne 7. 9. 2023 spočívající v rozšíření žaloby o zaplacení částky 300 000 Kč (výrok I), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 79 950 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II), žalobu v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 96 300 Kč, zamítl (výrok III) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV).

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobce odmítl odvolání žalobce proti výroku I rozsudku soudu prvního stupně (výrok I), rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku III o věci samé a ve výroku IV o nákladech řízení potvrdil (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III).

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce, zastoupen advokátem ( ), v plném rozsahu včasným dovoláním ( ), které však Nejvyšší soud postupem podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „ “, odmítl jako nepřípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle není dovolání podle přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle

Podle žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.

Dovolání proti výroku napadeného rozsudku, kterým bylo odmítnuto odvolání proti rozhodnutí o nepřipuštění změny žaloby, není podle přípustné, neboť proti tomuto výroku je přípustným opravným prostředkem žaloba pro zmatečnost podle Bylo tedy na žalobci, aby případné námitky proti důvodům napadeného rozhodnutí o odmítnutí odvolání uplatnil v rámci žaloby pro zmatečnost.

Dovolání žalobce není podle objektivně přípustné ani v části směřující proti výroku II napadeného rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen výrok IV rozsudku soudu prvního stupně, jakož i v části směřující proti výroku III napadeného rozsudku odvolacího soudu, neboť těmito výroky bylo rozhodnuto o nákladech řízení.

Pokud se žalobce řídil nesprávným poučením odvolacího soudu o přípustnosti dovolání, pak soudní praxe dlouhodobě dovozuje, že přípustnost dovolání takovým nesprávným poučením založena není (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. , nebo ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. ; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz).

Přípustnost dovolání podle pak nezakládají ani otázky týkající se výše poskytnutého odškodnění, neboť odvolací soud se ve svém rozhodnutí neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2024, sp. zn. ), jestliže při posuzování možnosti zvýšení odškodnění za škodu (újmu) na zdraví podle pro větší časový odstup od konce účinnosti této vyhlášky vzal za splněnou podmínku zvlášť výjimečného případu hodnou mimořádného zřetele a navýšil toto odškodnění na desetinásobek, aby tak nedošlo k výraznému nepoměru mezi odškodněním, jež podle vyhlášky má být za škodu na zdraví přiznáno, a odškodněním, jež by bylo přiznáno ve stejném případě podle o. z. Samotný násobek tohoto navýšení se odvíjí od konkrétních skutkových okolností případu a sám o sobě nemůže představovat otázku hmotného práva ve smyslu Z citované judikatury dovolacího soudu přitom vyplývá, že toto navýšení je prostředkem pro odstranění výrazného nepoměru mezi odškodněním přiznaným podle a podle o. z., aby se poškozenému dostalo ve vztahu k uplatněnému nároku plné satisfakce, což ovšem neznamená, že tato satisfakce musí být ve stejné výši jako by k újmě na zdraví došlo až v době podání žaloby (rozhodování soudu).

Vedle uvedeného posouzení předpokladů přípustnosti dovolání dovolací soud nemá ani za to, že by se odvolací soud odchýlil od nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2023, sp. zn. , který byl vydán v této věci. Časový odstup, se kterým žalobce přistoupil k realizaci svých práv, totiž není ve smyslu bodu 29 nálezu výlučně určujícím, jestliže přisouzená částka odpovídá 60 % částky, jaká by byla přiznána v případě škodné události z roku 2014, a 40 % částky, jaká by byla přiznána v případě škodné události z roku 2022. Současně ale by neodpovídalo závěrům bodu 29 nálezu, pokud by soudy uvedený časový odstup (cca 29 let od přijetí , o soudní rehabilitaci; poznámka dovolacího soudu) zcela pominuly. Navýšení bolestného na desetinásobek částky, jaká by byla přiznána podle předpisů platných v době škodné události a přijetí zákona o soudní rehabilitaci, přitom odpovídá i úvahám Ústavního soudu založeným na srovnání výše odškodnění s výší průměrné mzdy v průběhu doby, která od škodní události uplynula.

K případným vadám řízení dovolací soud přihlíží podle jen tehdy, je-li dovolání již jinak (ve smyslu ) přípustné, což ovšem není případ nyní projednávané věci.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. 4. 2025

Mgr. Vít Bičák předseda senátu