Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 315/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Martina Bjalončika, zastoupeného JUDr. Veronikou Slobodovou, LL.M., advokátkou se sídlem v Praze 1, Václavské nám. 846/1, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -91 ze dne 15. 11. 2021 a rozsudkům Městského soudu v Praze č. j. -70 ze dne 17. 3. 2021 a Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. -45 ze dne 18. 9. 2020, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a dále České republiky - Ministerstva spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se v řízení před obecnými soudy proti vedlejší účastnici neúspěšně domáhal zaplacení částky 1 612 160 Kč jako náhrady škody podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. Nesprávným úředním postupem soudního komisaře, který podle stěžovatele řádně nezjistil okruh dědiců zůstavitelky, v důsledku čehož stěžovatel uzavřel kupní smlouvu k nemovitosti s nepravým dědicem, mu byla způsobena škoda spočívající v zaplacené kupní ceně. Nejvyšší soud (dále též "dovolací soud") odmítl dovolání stěžovatele pro vady spočívající v nevymezení předpokladů přípustnosti.

2. Dříve, než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s ; dále se Ústavní soud zabýval její přípustností ve smyslu téhož zákona.

3. Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatele pro vady spočívající v nevymezení předpokladů jeho přípustnosti. Otázkou přípustnosti dovolání se Ústavní soud podrobně zabýval ve svém plenárním stanovisku sp. zn. ze dne 28. 11. 2017 (ST 45/87 SbNU 905; 460/2017 Sb.). V něm přijal závěr, že neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti ( ), není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením d (dále jen " "). Výkladem zároveň Ústavní soud dovodil, že je-li dovolání stěžovatele odmítnuto pro vady, jde o případ, kdy stěžovatel nevyčerpal dostupné opravné prostředky řádným způsobem.

4. Ústavní stížnost je tak přípustná pouze proti usnesení Nejvyššího soudu, u něhož Ústavní soud zkoumá, zda Nejvyšší soud při hodnocení dovolání jako vadného nevybočil z mezí daných mu zákonem a nezatížil své rozhodnutí libovůlí. V části směřující proti rozhodnutím odvolacího a nalézacího soudu je ústavní stížnost nepřípustná pro nesplnění podmínky řádného vyčerpání dostupných opravných prostředků ve smyslu .

5. V přípustné části je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.

6. Úkolem Nejvyššího soudu není z moci úřední přezkoumávat správnost (věcného) rozhodnutí odvolacího soudu při sebemenší pochybnosti dovolatele, nýbrž je povinností dovolatele, aby způsobem předvídaným v ve vazbě na vymezil předpoklady přípustnosti dovolání z hlediska konkrétně odvolacím soudem vyřešené právní otázky z oblasti hmotného či procesního práva. Přístup k Nejvyššímu soudu je z vůle zákonodárce záměrně omezen a formalizován tak, aby se mohl podrobněji zabývat skutečně jen vybranými, právně složitými a soudní praxí dosud neřešenými případy (blíže viz citované stanovisko sp. zn. ).

7. Odůvodnění napadeného usnesení Nejvyššího soudu koresponduje obsahu dovolání. Jak plyne ze zmiňovaného stanoviska Ústavního soudu, není vybočením z mezí ústavnosti, trvá-li dovolací soud na požadavku, aby dovolatel identifikoval jednu z alternativ v úvahu přicházejících (a vzájemně se vylučujících) předpokladů přípustnosti ve smyslu Jak dovolací soud srozumitelně vyložil, neobstojí vedle sebe tvrzení, že předkládaná právní otázka (je-li vůbec formulována) "v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, popř. by tato dovolacím soudem vyřešená právní otázka měla být posouzena jinak, než jak učinil odvolací soud". Je-li Nejvyššímu soudu dovolatelem předestřena jedna právní otázka, tak buď v jeho praxi dosud řešena nebyla, anebo byla, ale z pohledu dovolatele neuspokojivým způsobem - obojí logicky obstát nemůže. Tím méně může současně nastat situace, v níž je právní posouzení věci odvolacím soudem "ve zjevném rozporu s [blíže neidentifikovanou] judikaturou dovolacího soudu" (jak je uvedeno v tomtéž dovolání stěžovatele). Nejvyšší soud se proto ústavním principům (ani stěžovatelem vzpomínané judikatuře Ústavního soudu) nezpronevěřuje, odmítne-li takto formulované dovolání jako vadné.

8. Polemika stěžovatele s právními závěry odvolacího soudu způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu není. Zbývá dodat, že totéž platí i pro řízení o ústavní stížnosti; právo na soudní ochranu podle y neznamená právo na příznivé rozhodnutí věci.

9. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný podle , zčásti jako návrh nepřípustný podle téhož zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. února 2022

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu