Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2947/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Davida Uhlíře, soudce Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a soudce Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky České republiky - Ministerstva financí, sídlem Letenská 525/15, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2021 č. j. -167, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Výše označená stěžovatelka podala v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které jí zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen " "), ústavní stížnost. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo porušeno její právo na soudní a jinou právní ochranu podle y základní práv a svobod (dále jen " "), ve spojení s y.

2. Z ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí a vyžádaného soudního spisu se podává, že Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 17. 5. 2021 č. j. -150 zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal náhrady nemajetkové újmy z důvodu nepřiměřené délky řízení ve výši 52 000 Kč s 8,05% úrokem z prodlení (výrok I.), konstatoval, že v řízení vedeném před Krajským soudem v Hradci Králové pod sp. zn. byla překročena 90 denní lhůta pro vydání rozhodnutí a tím byl porušen zákon (výrok II.), konstatoval, že v řízení vedeném před Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. byla překročena 90denní lhůta a tím porušen zákon (výrok III.) a nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů (výrok IV.). Výrok o nákladech řízení odůvodnil postupem podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), když shledal, že žalobce měl úspěch pouze v konstatování porušení práva a v části, kde se domáhal peněžité satisfakce, úspěch neměl.

3. K odvolání stěžovatelů směřujícímu pouze do výroku IV. o nákladech řízení Městský soud v Praze napadeným usnesením rozsudek nalézacího soudu ve výroku IV. o nákladech řízení změnil tak, že stěžovatelka je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení 25 800 Kč (výrok I.) a dále je stěžovatelka povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení 1 330 Kč (výrok II.). Odvolací soud posoudil věc po právní stránce tak, že žalobce byl v řízení plně úspěšný, neboť se mu dostalo zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva. Obecně platí, že poškozený, který se vůči státu domáhá náhrady nemajetkové újmy podle , je se svým nárokem procesně úspěšný ve smyslu i tehdy, pokud se mu podaří prokázat základ nároku a škůdci (státu) je uloženo nahradit mu nemateriální újmu anebo poskytnout mu morální satisfakci, popř. dosáhne konstatování porušení práva za vzniklou nemajetkovou újmu. O nákladech řízení tak je třeba rozhodovat podle , nikoliv podle , jak učinil nalézací soud.

4. Stěžovatelka namítá, že nelze akceptovat skutkové a zejména právní závěry odvolacího soudu za situace, kdy jim nedal jakoukoli možnost se k zamýšlenému rozhodnutí vyjádřit. Odvolací soud rozhodl bez ústního jednání, ač ve svých rozhodovacích úvahách vyšel z jiné skutkové a právní argumentace než té, z níž vyšel okresní soud a jež byla následně podrobena argumentační kritice v odvolání.

5. V řízení o ústavních stížnostech [ písm. d) y, a násl. ] Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti ( y) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.

6. Při posuzování jednotlivých pochybení orgánů veřejné moci Ústavní soud mimo jiné konstantně přihlíží k tomu, jak intenzivně jejich eventuální pochybení zasahují do sféry stěžovatelů. Z toho důvodu obvykle odmítá ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím o částkách, jež jsou svojí povahou bagatelní. Je totiž veden úvahou, že tyto částky již s ohledem na svou výši nejsou schopny představovat porušení základních práv a svobod. Ústavní soud tím zároveň zajišťuje, že se bude moci plně soustředit na plnění své úlohy v rámci ústavního pořádku. Řízení o ústavní stížnosti v případech, kdy se jedná o bagatelní částky, by totiž bezúčelně, v rozporu s principem minimalizace zásahů, vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod.

7. Této praxi odpovídá i zákonná úprava v , která přípustnost opravných prostředků obvykle váže na určitou minimální výši předmětu sporu [srov. ustanovení či ]. Bylo by pak proti logice těchto omezení, pokud by se přezkum rozhodnutí, proti nimž nejsou řádné či mimořádné opravné prostředky s ohledem na bagatelnost předmětu sporu přípustné, pouze automaticky přesunul do roviny ústavního soudnictví. Tento výklad nelze chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsensu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv. Podobně koneckonců k těmto sporům přistupuje i Evropský soud pro lidská práva [viz písm. b) Úmluvy; v praxi pak např. rozhodnutí ve věci Kiousi proti Řecku č. 52036/09 ze dne 20. 9. 2011].

8. Právě uvedené platí o to více ohledně rozhodování obecných soudů o náhradě nákladů řízení, jímž se Ústavní soud ve své předchozí judikatuře opakovaně zabýval, přičemž však zdůraznil, že z hlediska kritérií spravedlivého procesu nelze klást rovnítko mezi řízení vedoucí k rozhodnutí ve věci samé a rozhodování o nákladech řízení, neboť spor o náklady řízení zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující výrok Ústavního soudu o porušení ústavně zaručených práv stěžovatele [srov. princip minimalizace zásahů a např. nález ze dne 15. 10. 2012

sp. zn.

(N 173/67 SbNU 111)]. Otázka náhrady nákladů řízení tak může nabýt ústavněprávní roviny zejména v případě zásadního zásahu do majetkových práv stěžovatele. V nyní projednávané věci byl spor veden o částku cca 27 000 Kč, tedy o částku, u níž zákonodárce neumožňuje podat ani dovolání. Vzhledem k postavení stěžovatelky, jako ústředního orgánu státní správy, nelze považovat částku v této výši za částku, která může způsobit zásadní zásah do majetkových práv stěžovatelky.

9. Ústavní soud vzhledem k výše uvedenému uzavírá, že ve věci neshledal důvod ke svému zásahu do rozhodování obecných soudů. Z těchto důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. února 2022

David Uhlíř

předseda senátu