Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 305/22

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Jirsy, soudců JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) a JUDr. Pavla Šámala o ústavní stížnosti L. V., zastoupeného JUDr. Martinem Richterem, advokátem se sídlem Praha 2, Horská 2107/2e, proti vyrozumění státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 6. 12. 2021 č. j. -64, usnesení státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočky v Ostravě ze dne 14. 9. 2021 sp. zn. 4 VZV 1/2021 a usnesení Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu Služby kriminální policie a vyšetřování, expozitury Olomouc ze dne 22. 4. 2021 č. j. NCOZ-8331-55/TČ-2018-417801-H, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené usnesení Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu Služby kriminální policie a vyšetřování, expozitury Olomouc, jímž bylo proti němu zahájeno trestní stíhání pro zločin porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle alinea první, odst. 4 písm. a) , zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle , odst. 2 písm. b) a zvlášť závažný zločin poškození finančních zájmů Evropské unie podle , odst. 5 . Dále navrhuje zrušení usnesení státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočky v Ostravě, kterým byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení policejního orgánu. Stěžovatel rovněž navrhuje, aby Ústavní soud vyslovil, že označeným vyrozuměním státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jímž byl informován o tom, že na základě jeho podnětu k výkonu dohledu nebyly shledány důvody k využití dohledových opatření ve smyslu , o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv.

Podle stěžovatele došlo vydáním napadených rozhodnutí k zásahu do jeho práv podle d a písm. a) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Stěžovatel namítá, že orgány činné v trestním řízení neuvedly, jak měl způsobit tvrzenou škodu. Tvrdí, že nezvládne vůbec pochopit, co je mu kladeno za vinu. Z vymezení skutku, z odůvodnění usnesení o zahájení trestního stíhání ani ze spisového materiálu podle něj není zřejmé, jaká měl být příčinná souvislost mezi jeho jednáním a existencí škody. Zdůrazňuje, že pokud by mu nebylo kladeno za vinu způsobení škody velkého rozsahu, v úvahu připadající trestné činy by již byly promlčeny. Poukazuje na skutečnost, že jeho jméno se v usnesení o zahájení trestního stíhání objevuje až dva měsíce po zveřejnění veřejné zakázky. Má za to, že Nejvyšší státní zastupitelství potvrdilo, že neměl nic společného s přípravou zadávací dokumentace a pouze se podílel na přípravě nabídek. Usnesení o zahájení trestního stíhání ani usnesení státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočky v Ostravě (dále jen "dozorový státní zástupce") podle něj nesdělují důvody, pro které jsou u něj shledávány okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, resp. okolnosti svědčící o jeho minimálně nedbalostním zavinění.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele, obsah napadených rozhodnutí i dalších listinných podkladů a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud připomíná, že možnosti jeho ingerence do přípravného řízení jsou striktně omezeny jen na případy vybočení z hranic podústavního práva, jež mají extrémní povahu. Zdrženlivost v zásazích proti usnesení o zahájení trestního stíhání Ústavní soud prolomil jen ve zcela mimořádných situacích, pro něž je charakteristická existence zjevné libovůle v rozhodování (srov. např. nález

sp. zn.

).

Ústavnímu soudu nepřísluší po věcné stránce jakkoli přezkoumávat rozhodnutí o zahájení trestního stíhání ve smyslu jeho opodstatněnosti, neboť jde o otázku náležející výlučně do pravomoci příslušných orgánů činných v trestním řízení. Toto rozhodnutí má ve své podstatě toliko předběžný charakter a jeho smysl ve vztahu k obviněnému spočívá v oznámení, že je stíhán pro určitý skutek, což představuje podmínku provedení dalších procesních úkonů v trestním řízení (viz např. usnesení

sp. zn.

či

). Smysl usnesení o zahájení trestního stíhání netkví ve vyřešení všech sporných skutkových a právních otázek, jeho vydáním není předjímán výsledek řízení ve věci samé. Důvodnost obvinění obsaženého v usnesení o zahájení trestního stíhání tvoří předmět celého trestního řízení, což se týká i právního posouzení stíhaného skutku. Ústavnímu soudu přísluší zabývat se otázkou ochrany základních práv a svobod zásadně po ukončení řízení a vyčerpání všech procesních prostředků podle trestního řádu (srov. např. usnesení

sp. zn.

).

Námitky stěžovatele směřují výhradně proti tomu, že v usnesení o zahájení trestního stíhání nebylo jasně vymezeno, co je mu kladeno za vinu, a není z něj patrná příčinná souvislost mezi vytýkaným jednáním a způsobenou škodou. Ústavní soud však těmto námitkám nemůže přisvědčit.

Jednání, pro něž je stěžovatel stíhán, dostatečně jasně vymezil policejní orgán v napadeném usnesení o zahájení trestního stíhání na č. l. 8 a blíže rozvedl na č. l. 29-39 tohoto usnesení. Ústavní soud dále odkazuje na č. l. 16 usnesení dozorového státního zástupce, ve kterém se zdůrazňuje, že stěžovatel a další obvinění se měli vytýkaného jednání dopustit ve spolupachatelství. Z toho vyplývá, že při posuzování příčinné souvislosti mezi jednáním a způsobeným následkem je třeba brát v úvahu nejen vlastní stěžovatelovo jednání, ale též jednání osob, jež měly být podle vzneseného obvinění jeho spolupachateli. Z usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání lze přitom dovodit, že stěžovatelovo jednání (spočívající v podílu na přípravě nabídek pro veřejné zakázky) mělo představovat pouze článek řetězu vedoucí, ve spojitosti s jednáním ostatních spolupachatelů, k naplnění skutkových podstat trestných činů, pro které bylo zahájeno trestní stíhání.

Stěžovatel uvedenou skutečnost zjevně přehlíží a při úvahách o existenci, resp. neexistenci příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a způsobeným následkem opomíjí zohlednit jednání, pro něž bylo stejným usnesením policejního orgánu zahájeno trestní stíhání i proti dalším osobám, jež měly být jeho spolupachateli. Ústavnímu soudu proto nezbývá, než obecně odkázat na napadené usnesení policejního orgánu a na navazující usnesení dozorového státního zástupce, kde jsou podrobně popsána jednání i dalších spoluobviněných, jež ve svém souhrnu měla být příčinou trestněprávně relevantního následku. Uvedené přitom platí nejen ve vztahu k naplnění základních skutkových podstat stíhaných trestných činů, ale též ve vztahu ke skutkovým podstatám kvalifikovaným.

Ústavní soud závěrem připomíná, že se trestní stíhání stěžovatele nachází teprve ve své počáteční fázi a podrobné posouzení významu jeho jednání ve vztahu ke způsobenému následku, resp. k naplnění skutkových podstat příslušných trestných činů bude prováděno v jeho dalším průběhu. Stěžovatel své výše popsané námitky tedy může uplatňovat v rámci obhajoby v dalším průběhu trestního řízení.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. února 2022

JUDr. Jaromír Jirsa, v. r.

předseda senátu