Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 151/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele E. F., právně zastoupeného Mgr. Petrou Biemovou, advokátkou se sídlem Ciboušov 193, Klášterec nad Ohří, proti usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 15. 11. 2021 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví tohoto usnesení uvedené usnesení, kterým mělo dojít k porušení jeho ústavně zaručených práv, a to práva na zákonného soudce podle d.

2. Stěžovatel je trestně stíhán pro podezření ze spáchání zločinu neoprávněného provozování hazardní hry podle , odst. 2 písm. a), odst. 3 , spáchaný zčásti ve formě pokusu podle a zločinu účasti na organizované zločinecké skupině podle , 2 . Usnesením Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 22. 6. 2021 č. j. VZV 22/2021-13 v Praze bylo rozhodnuto, že podle § 25 trestního řádu per analogiam ve spojení s vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o jednacím řádu státního zastupitelství, zřízení poboček některých státních zastupitelství a podrobnostech o úkonech prováděných právními čekateli, ve znění pozdějších předpisů, s předchozím souhlasem nejvyššího státního zástupce ze dne 15. 6. 2021 č. j. 2 NZT 25/2021-112 je k výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení v trestní věci stěžovatele příslušné Okresní státní zastupitelství v Karlových Varech.

3. Usnesením napadeným ústavní stížností byla podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu jako nedůvodná zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Karlových Varech ze dne 21. 10. 2021 č. j. 5 ZT 32/2019-827, jímž byl podle § 73a odst. 5 trestního řádu a contrario zamítnut jeho návrh na zrušení peněžité záruky ve výši 1 000 000 Kč složené jako náhrada za vazbu stěžovatele.

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že k rozhodování o stížnostech podaných proti usnesením dozorujícího státního zástupce je nadále příslušný Okresní soud v Chomutově, nikoli Okresní soud v Karlových Varech, a to s ohledem na § 26 trestního řádu.

5. Pokud jde o řízení před Ústavním soudem, pak je nutno připomenout, že , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") rozeznává v jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, příp. ve vyžádaném soudním spise. Vedou-li informace zjištěné uvedeným způsobem Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, může být bez dalšího odmítnuta. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter. Tak tomu je i v daném případě.

6. S ohledem na podstatu tvrzeného zásahu do základních práv stěžovatele považuje Ústavní soud za nutné v prvé řadě připomenout závěry své již ustálené judikatury, dle níž možnost jeho zásahu do přípravného řízení v rámci trestního procesu je nutno vykládat restriktivním způsobem. Ústavní soud se takto cítí být povolán korigovat pouze excesy, jež jsou výrazem svévole či libovůle orgánů činných v trestním řízení. Vyjádřeno jinými slovy, jeho kasační intervence do probíhajícího řízení (nikoli pravomocně ukončeného trestního stíhání) má své místo pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení podústavního práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu, resp. zákonnému procesně právnímu rámci a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, v následujících fázích trestního řízení již nikterak odstranit (srov. např. usnesení ze dne 28. 8. 2012,

sp. zn.

, nebo usnesení ze dne 16. 3. 2006,

sp. zn.

). Tento zmíněný "odstup" a zdrženlivost Ústavního soudu ve vztahu k meritornímu přezkumu přípravného řízení trestního je logickou konsekvencí a průmětem zásady subsidiarity ústavní stížnosti, která je v těchto případech prostředkem ultima ratio.

7. Stěžovatel argumentuje pro posouzení místní příslušnosti soudu § 26 odst. 1 trestního řádu, podle kterého je k provádění úkonů v přípravném řízení příslušný okresní soud, v jehož obvodě je činný státní zástupce, který podal příslušný návrh. Dle odst. 2 cit. ustanovení pak soud, u něhož státní zástupce podal návrh podle odstavce 1, se stává příslušným k provádění všech úkonů soudu po celé přípravné řízení, pokud nedojde k postoupení věci z důvodu příslušnosti jiného státního zástupce činného mimo obvod tohoto soudu. K takové situaci došlo v případě stěžovatele, kdy již shora citovaným usnesením Vrchního státního zastupitelství v Praze bylo rozhodnuto, že se naplnily podmínky pro postup podle § 15 odst. 5 jednacího řádu, neboť s ohledem na podrobnou znalost věci dozorovým státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v Karlových Varech, který je s ní obeznámen od jejího samotného počátku, dále s ohledem na značné množství zajištěných důkazů a provedených úkonů a aktuální rozpracovanost, je nanejvýš vhodné, aby v dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení mohl pokračovat dosavadní státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Karlových Varech, kterému byla věc přidělena ještě za jeho působení na Okresním státním zastupitelství v Chomutově. Vrchní státní zastupitelství v Praze rozhodlo usnesením ze dne 13. 2. 2018 č. j. 1 VZT 18/2019-6, za současného dodržení zásad zakotvených v ustanoveních § 12, 14 a 16 jednacího řádu, o přikázání věci Okresnímu státnímu zastupitelství v Karlových Varech, a to právě z důvodu přeložení dozorového státního zástupce k Okresnímu státnímu zastupitelství v Karlových Varech.

8. S ohledem na shora popsaný zdrženlivý přístup zdejšího soudu proto Ústavní soud, který respektuje princip minimalizace zásahu do přípravného řízení v rámci trestního procesu, neshledal v této fázi řízení žádný důvod pro zpochybnění ústavnosti napadeného postupu a napadeného rozhodnutí.

9. Proto Ústavní soud ústavní stížnost podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. února 2022

Vojtěch Šimíček, v. r.

předseda senátu