Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Nd 101/2025

27 Nd 101/2025

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně ERGO Versicherung Aktiengesellschaft, se sídlem v Düsseldorfu, ERGO-Platz 1, PSČ 40477, Spolková republika Německo, zastoupené JUDr. Martinem Frimmelem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Brně, Cihlářská 643/19, PSČ 602 00, proti žalované ZUST AMBROSETTI DISTRIBUTIONS.P.A., zahraniční osoba registrovaná pod č. 10495790965, se sídlem ve Veroně, Via Sommacampagna 22/A, PSČ 37137, Italská republika, o návrhu na určení místní příslušnosti, takto:

Odůvodnění:

1. Podáním doručeným Nejvyššímu soudu 27. 2. 2025 žalobkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud podle , (dále též jen „ “), určil, který soud je příslušný projednat a rozhodnout o připojeném návrhu na vydání platebního rozkazu, kterým se po žalované domáhá zaplacení náhrady škody ve výši 22.757,48 EUR s příslušenstvím a ve výši 227.021 Kč s příslušenstvím.

2. Žalobkyně uvádí, že její právní předchůdkyně společnost Geis CZ s. r. o., identifikační číslo osoby 44567359 (na poptávku společnosti Alfa24 s. r. o., identifikační číslo osoby 08089728), uzavřela s žalovanou smlouvu o mezinárodní přepravě zásilky, ve které se žalovaná zavázala uskutečnit přepravu zásilky z místa nakládky v Italské republice (Vida srl, Simone Volpi, Via Galileo Galilei 4, Crespina 56040) do místa vykládky v České republice (Alfa24 s. r. o., Larisa Mikitova, v Praze, Svornosti 985/8, PSČ 150 00). Zásilka byla převzata do přepravy dne 2. 2. 2022, avšak do místa vykládky nebyla nikdy doručena.

3. Požadovaná náhrada škody odpovídá hodnotě ztracené zásilky, kterou byla společnost Geis CZ s. r. o. nucena nahradit Alfa24 s. r. o. na základě pravomocného rozsudku Okresního soudu v Rokycanech ze dne 28. 11. 2023, č. j. -256, ve znění usnesení ze dne 19. 2. 2024, č. j. -263, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 5. 2024, č. j. -297. Žalobkyně uplatňuje svůj nárok na náhradu škody jakožto vedoucí pojistitel Geis CZ s. r. o., na nějž pohledávky přešly v důsledku vyplacení pojistného plnění. Žalovaná na náhradu škody přes výzvu neuhradila ničeho.

4. Podle žalobkyně je pravomoc soudů České republiky založena čl. 31 odst. 1 Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě.

5. Podle , nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy.

6. Podle bylo-li řízení zahájeno u Nejvyššího soudu nebo byla-li věc Nejvyššímu soudu předložena vrchním soudem, Nejvyšší soud rozhodne, které soudy jsou k projednání a rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni, není-li sám věcně příslušný.

7. Podle jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

8. Podle čl. 1 odst. 1 Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR), sjednané dne 19. 5. 1956, která byla vyhlášena vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 11/1975 Sb. (dále jen „Úmluva“), se tato Úmluva vztahuje na každou smlouvu o přepravě zásilek za úplatu silničním vozidlem, jestliže místo převzetí zásilky a předpokládané místo jejího dodání, jak jsou uvedena ve smlouvě, leží ve dvou různých státech, z nichž alespoň jeden je smluvním státem této Úmluvy. Toto ustanovení platí bez ohledu na trvalé bydliště a státní příslušnost stran.

9. Podle čl. 31 odst. 1 Úmluvy spory vzniklé z přeprav podléhajících této Úmluvě může žalobce vést, pokud je nevede u soudů smluvních států určených dohodou stran, u soudů toho státu, na jehož území

a) má žalovaný trvalé bydliště, hlavní sídlo podniku nebo pobočku anebo jednatelství, jejichž prostřednictvím byla smlouva uzavřena, nebo

b) leží místo, kde byla zásilka převzata k přepravě nebo místo určené k jejímu vydání.

U jiných soudů nemůže žalobce spor vést.

10. Nejvyšší soud uzavírá, že v projednávané věci je dána pravomoc soudů České republiky, neboť na jejím území se podle tvrzení žalobkyně nachází místo určené k vydání zásilky, přičemž Česká republika i Italská republika jsou smluvními státy Úmluvy (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2023, sp. zn. , či ze dne 19. 3. 2024, sp. zn. ).

11. Pro úplnost je třeba dodat, že ustanovení čl. 31 Úmluvy má aplikační přednost před pravidly mezinárodní příslušnosti zakotvenými v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“), a to podle jeho článku 71 odst. 1, který stanoví, že tímto nařízením nejsou dotčeny smlouvy, jejichž stranami jsou členské státy a jež upravují příslušnost, uznání nebo výkon rozhodnutí ve zvláště vymezených věcech. Mezi takové smlouvy patří rovněž Úmluva.

12. Jelikož řízení bylo zahájeno u Nejvyššího soudu, který není věcně příslušný, rozhodl Nejvyšší soud podle , že k projednání a rozhodnutí věci jsou v souladu s v prvním stupni příslušné okresní soudy.

13. Místní příslušnost konkrétních soudů v rámci České republiky Úmluva neurčuje a nelze ji zjistit ani za pomoci příslušných ustanovení (srov. až ). Aplikace článku 7 nařízení Brusel I bis, kterým je upravena nejen mezinárodní příslušnost soudů některého členského státu, ale které svěřuje příslušnost soudu určitého místa, je v posuzovaném případě vyloučena (srov. článek 71 odst. 1 nařízení Brusel I bis).

14. Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud postupoval podle a s ohledem na zásadu hospodárnosti určil, že věc projedná a rozhodne Okresní soud v Rokycanech, u kterého byl veden související spor pod sp. zn. a z jehož rozhodnutí žalobkyně při podání tohoto návrhu vychází. Nejvyšší soud zohlednil také skutečnost, že sídlo ani jednoho z účastníků řízení se nenachází na území České republiky.

15. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí ( ).

Poučení:Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 3. 2025

JUDr. Filip Cileček předseda senátu