Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 764/2025

30 Cdo 764/2025-188

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Hany Poláškové Wincorové a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v právní věci žalobce J. Š., zastoupeného JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 559/28, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení částky 34 482,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 10. 2024, č. j. -158, takto:

I. Dovolání seodmítá.

Odůvodnění:

1. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 21. 5. 2024, č. j. -113, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 35 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 35 000 Kč od 1. 12. 2023 do zaplacení a z částky 114 380 Kč od 1. 12. 2023 do 20. 12. 2023 (výrok I), zamítl žalobu co do částky 34 482,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky do zaplacení (výrok II) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 42 204 Kč (výrok III).

2. K odvolání žalobce i žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 9. 10. 2024, č. j. -158, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku II o věci samé potvrdil, ve vyhovujícím výroku I o věci samé v části, v níž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 716,65 Kč od 1. 12. 2023 do 20. 12. 2023, jej změnil a žalobu v tomto rozsahu zamítl a ve výroku III o nákladech jej změnil tak, že výše náhrady činí 34 944 Kč, jinak tento výrok potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení částku 8 228 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

3. Zaplacení částky 69 482,40 Kč s příslušenstvím (poté, co bylo řízení pro částečné zpětvzetí žaloby co do částky 114 380 Kč zastaveno) se žalobce po žalované domáhal jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku trestního řízení vedeného u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. , které neskončilo jeho odsouzením, ale žalobce byl obžaloby zproštěn.

4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání směřující proti jeho výroku I. Toto dovolání však Nejvyšší soud podle ustanovení , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „ “, odmítl jako nepřípustné.

5. Dovolání žalobce směřuje proti výroku I rozsudku odvolacího soudu. Tímto výrokem byl (mimo částečné změny a částečného potvrzení výroku o nákladech řízení) potvrzen výrok II rozsudku soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba co do částky 34 482,40 Kč s příslušenstvím, a dále jím byl částečně změněn výrok I rozsudku soudu prvního stupně tak, že žaloba byla zamítnuta ohledně úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 716,65 Kč od 1. 12. 2023 do 20. 12. 2023 (tj. ohledně částky 22,33 Kč). Celkem tudíž byla předmětem odvolacího řízení částka 34 482,40 Kč s příslušenstvím z ní a samostatný nárok na příslušenství z částky 2 716,65 Kč v kapitalizované výši 22,33 Kč. Dovolání žalobce tudíž není objektivně přípustné, a to dle , neboť tímto výrokem bylo rozhodnuto o nároku nepřevyšujícím částku 50 000 Kč a současně se nejedná o vztah ze spotřebitelských smluv či pracovněprávní vztah.

6. Stejně tak není přípustné dovolání žalobce ani v části směřující proti výroku I rozsudku odvolacího soudu v rozsahu částečné změny a částečného potvrzení výroku III rozsudku soudu prvního stupně, a to dle , neboť v tomto rozsahu bylo tímto výrokem rozhodnuto o nákladech řízení. Pokud se žalobce řídil nesprávným poučením odvolacího soudu o přípustnosti dovolání, pak soudní praxe dlouhodobě dovozuje, že přípustnost dovolání takovým nesprávným poučením založena není (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. , nebo ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. ).

7. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 3. 2025

JUDr. David Vláčil předseda senátu