Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 2016/2024

33 Cdo 2016/2024-221

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Heleny Novákové a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce Z. B., zastoupeného JUDr. Janem Růžkem, advokátem se sídlem v Mostě, Moskevská 12, proti žalovanému T. B., zastoupenému JUDr. Zbyňkem Zachou, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 857/18, o určení vlastnického práva k nemovitým věcem a o jejich vyklizení, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 3. 2024, č. j. -183, t a k t o:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Mostě rozsudkem ze dne 26. 9. 2023, č. j. -136, zamítl žalobu o určení, že žalobce je vlastníkem ve výroku specifikovaných nemovitých věcí, a žalobu o jejich vyklizení a rozhodl o nákladech řízení.

Rozsudkem ze dne 13. 3. 2024, č. j. -183, Krajský soud v Ústí nad Labem potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

V dovolání, jímž napadl rozhodnutí odvolacího soudu, spatřuje žalobce jeho přípustnost v tom, že se odvolací soud při řešení procesní otázky vázanosti žalobou odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (rozsudky ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. , ze dne 15. 2. 2012, sp. zn. , ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. , a ze dne 26. 6. 2012, sp. zn. ), neboť rozhodl na základě jiného skutkového základu než toho, jak byl vylíčen v žalobě. Namítl nesprávnost závěru o tom, že neprokázal existenci, obsah, dobu trvání, účel či další náležitosti právního jednání – smlouvy o výpůjčce –, která podle jeho tvrzení měla být uzavřena vzápětí po darování předmětných nemovitých věcí, a byla podmínkou darování. Na základě tohoto nesprávného právního závěru – argumentuje žalobce – dovodil odvolací soud, že nemá právo na vrácení daru. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný se ztotožnil se závěry odvolacího soudu, vyjádřil se k výhradám dovolatele a navrhl, aby dovolací soud dovolání pro jeho nepřípustnost odmítl.

Nejvyšší soud věc projednal podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Podle věty první lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. ).

Odvolací soud vyšel ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, že žalobce neprokázal uzavření smlouvy o výpůjčce, respektive jiného právního titulu pro užívání předmětných nemovitých věcí. Na základě toho právně uzavřel, že nebyly splněny předpoklady pro vrácení daru ( , , ve znění pozdějších předpisů).

Námitky dovolatele k hodnocení důkazů a ke skutkovým zjištěním a závěrům soudu, respektive výhrady, jimiž je namítán rozpor mezi skutkovými zjištěními (závěry) a právním posouzením věci, nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle Skutkové závěry odvolacího soudu nepodléhají dovolacímu přezkumu a samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení / / ) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014, ze dne 16. 11. 2017, sp. zn. , ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. , ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. , a ze dne 11. 6. 2020, sp. zn. ). Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu – jak bylo výše řečeno – přípustnost dovolání nemůže založit dovolatelem položená právní otázka zpochybňující právní posouzení věci, má-li základ ve skutkovém stavu odlišném od toho, z něhož vyšel odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2021, sp. zn. ).

Námitkou, že odvolací soud rozhodl na základě jiného skutkového základu než toho, jak byl vylíčen v žalobě, nenapadá dovolatel žádný jeho právní závěr vyplývající z hmotného nebo procesního práva, na němž je rozhodnutí o věci založeno, nýbrž vytýká odvolacímu soudu, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K ní však – pokud by jí skutečně řízení bylo postiženo – dovolací soud přihlédne pouze v případě, jedná-li se o dovolání přípustné ( věta druhá ); tento předpoklad však v dané věci splněn není.

Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není v souladu s odůvodněn.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 19. 3. 2025

JUDr. Pavel Krbek

předseda senátu