Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3237/21

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele Z. B., zastoupeného JUDr. Vladimírem Vaňkem, advokátem, sídlem Karlovo náměstí 559/28, Praha 2 - Nové Město, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. září 2021 č. j. -100, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, neboť je názoru, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v , a d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesením ze dne 10. 8. 2021 č. j. -82 rozhodl podle § 231 odst. 1, 2 a § 223 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, z důvodu vymezeného v § 11 odst. 1 písm. c) trestního řádu o zastavení trestního stíhání stěžovatele (obžalovaného) pro specifikovaný skutek, v němž je obžalobou spatřován zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle , odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) , , ve znění účinném od 1. 10. 2020. V odůvodnění městský soud citoval , o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních (který nesprávně označil jako ustanovení trestního řádu) a § 11 odst. 1 písm. c) trestního řádu, přičemž dospěl k závěru, že trestní stíhání stěžovatele je v rozporu se zákonem a nepřípustné, jelikož se v předávacím řízení nevzdal práva na uplatnění zásady speciality a justiční orgán vydávajícího státu nebyl v přípravném řízení požádán o souhlas s rozšířením jeho trestního stíhání.

3. Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") z podnětu instanční stížnosti státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze napadeným usnesením zrušil usnesení městského soudu podle § 149 odst. 1 písm. b) trestního řádu a uložil mu, aby ve věci znovu jednal a rozhodl. Konstatoval, že teprve za podmínek, že stěžovatel bude v této trestní věci uznán vinným, bude mu pravomocně uložen nepodmíněný trest odnětí svobody a nenastane jiný důvod vynětí z pravomoci českých justičních orgánů předpokládaných § 198 odst. 1 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, nelze ve vykonávacím řízení pokračovat, aniž by byl vyžádán dodatečný souhlas k výkonu takového trestu. Z § 11 odst. 1 písm. c) trestního řádu přitom vyplývá, že důvodem pro zastavení trestního stíhání není dočasné vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení. V projednávaném případě tudíž dosud není třeba řešit, zda stěžovatel je či není vyňat z pravomoci českých justičních orgánů.

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti přisvědčuje závěrům městského soudu a vytýká vrchnímu soudu, že uplatnil argumentaci nad rámec odůvodnění instanční stížnosti státního zástupce, přičemž na tomto základě jej coby obžalovaného nutí zúčastňovat se hlavního líčení, hradit náklady na obhajobu a strpět další omezení, která souvisí s trestním stíháním, když i vrchní soud připouští, že rozhodnutí o případném výkonu trestu odnětí svobody bude podmíněno dodatečným souhlasem francouzského soudu, jehož obsah nelze předjímat. Stěžovatel tvrdí, že odkazuje-li vrchní soud na vyžádání dodatečného souhlasu k výkonu trestu, porušuje jeho právo na projednání věci bez zbytečných průtahů. Z obdobných hledisek zpochybňuje úvahy vrchního soudu o podání návrhu Nejvyššímu soudu na rozhodnutí podle § 10 odst. 2 trestního řádu per analogiam, a to k otázce, zda je stěžovatel vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení s ohledem na zásadu speciality.

III.

Procesní předpoklady projednání návrhu

5. Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány předpoklady jejího projednání stanovené .

6. Ústavní soud po seznámení s ústavní stížností a napadeným rozhodnutím dospěl k závěru, že jde o návrh nepřípustný podle , neboť stěžovatel dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

7. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Subsidiaritu ústavní stížnosti podle tohoto ustanovení je třeba chápat nejen v procesním, ale též v materiálním smyslu. Úkolem Ústavního soudu není měnit či napravovat případná, ať již tvrzená či skutečná, pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení, nýbrž je zásadně povolán k posouzení z hledisek souhrnných a po pravomocném skončení věci, zda řízení jako celek a jeho výsledek obstojí v rovině ústavněprávní. Ústavní stížností se lze tudíž zásadně domáhat ochrany jen proti rozhodnutím konečným, nikoliv dílčím (procesním).

8. Opakovaně jako nepřípustné proto Ústavní soud odmítl ústavní stížnosti v případě, kdy existovalo pravomocné rozhodnutí soudu, jímž však nebyla věc ukončena, nýbrž byla vrácena soudu či jinému státnímu orgánu k dalšímu řízení [srov. např. usnesení ze dne 30. 3. 2006

sp. zn.

(U 4/40 SbNU 781)].

9. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že stěžovateli stále může být poskytnuta ochrana jeho ústavně zaručených hmotných i procesních práv v řízení před městským soudem, a bude-li třeba, rovněž v řízení o opravných či jiných prostředcích ochrany práva, které mu zákon poskytuje (srov. usnesení ze dne 22. 6. 2011

sp. zn.

; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz). Nejde přitom o situaci, v níž by otázky rozhodné pro posouzení vlastní věci nebyly v dalším řízení již vůbec řešeny [srov. nález ze dne 4. 10. 1995

sp. zn.

(N 55/4 SbNU 67)].

10. Stěžovatel se může bránit ústavní stížností zejména proti konečnému rozhodnutí v souzené věci. Kasační rozhodnutí vrchního soudu se může stát předmětem přezkumu za předpokladu, že byly vyčerpány prostředky, které měl stěžovatel k dispozici v návaznosti na ně, a v jejichž rámci mu nebyla poskytnuta, resp. ani nemohla být poskytnuta, ochrana jeho práva. Vrchní soud stěžovatele upozornil na judikaturu vztahující se k procesnímu postupu podle § 10 odst. 2 trestního řádu per analogiam. K uvedenému lze připomenout nález ze dne 21. 2. 2012

sp. zn.

(N 34/64 SbNU 361; 147/2012 Sb.), bod 28. až 30., nález ze dne 18. 9. 2012

sp. zn.

(N 159/66 SbNU 373), bod 33. až 39., či nález ze dne 6. 6. 2013

sp. zn.

(N 101/69 SbNU 675), bod 26. až 30.

11. Namítá-li stěžovatel průtahy v řízení, je procesním prostředkem ochrany práva ve smyslu podle návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle zákona o soudech a soudcích [nález ze dne 17. 8. 2004 sp. zn. (N 112/34 SbNU 157)]. I v této části je ústavní stížnost nepřípustná.

12. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost podle ve spojení s téhož zákona jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. února 2022

Josef Fiala v. r.

soudce zpravodaj