Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 3049/2024

23 Cdo 3049/2024-764

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobce Mgr. Lukáše Hojdna se sídlem v Praze,Francouzská 299/98, správce konkursní podstaty úpadce GASTEX spol. s r. o., se sídlem v Praze, V Korytech 1532/67, identifikační číslo osoby 43002960, zastoupeného JUDr. Pavlem Sedláčkem, advokátem se sídlem v Praze, Dlouhá 705/16, proti žalovanému I. B., zastoupenému JUDr. Evou Metzkerovou, advokátkou se sídlem v Praze, Rumunská 1720/12, o zaplacení částky 740 775 Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 5. 2024, č. j. -740, ve znění opravného usnesení ze dne 7. 8. 2024, č. j. -753, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :(dle )

1. Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 22. 5. 2017, č. j. -596, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 740.775 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu co do částky 211.181 Kč (druhý výrok) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III až VI).

2. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 7. 5. 2024, č. j. -740, ve znění opravného usnesení ze dne 7. 8. 2024, č. j. -753, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a IV, v napadených výrocích III, V a VI jej změnil co do výše určených nákladů, jinak jej potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího a dovolacího řízení (druhý výrok).

3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (dále též „dovolatel“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné ve smyslu , (dále jen „ “), neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

4. Dovolatel namítá, že odvolací soud nesprávně vyložil a aplikoval ustanovení , obchodní zákoník (dále též jen „obch. zák.“). Dle dovolatele rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na posouzení otázek:

a) zda podmínky pro posouzení vztahu mezi stranami jako obchodního musí existovat již při založení posuzovaného vztahu, ab) zda při posouzení postavení účastníka posuzovaného vztahu jako podnikatele je třeba přihlížet k jeho podnikatelské činnosti při vzniku, resp. založení posuzovaného vztahu, nebo zda lze přihlížet i k okolnostem, které nastanou později.

5. Dovolatel uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ( ) a navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu změnil, případně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

6. Žalobce se dle obsahu spisu k dovolání nevyjádřil.

7. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle , zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.

8. Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

9. Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

10. Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. ), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení skutečně splněna jsou.

11. Dovolání není přípustné.

12. Odvolací soud rozhodoval poté, co Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 12. 10. 2023, sp. zn. , zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 1. 2022, č. j. -686, a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolací soud zde s odkazem na svoji předcházející judikaturu uvedl, že závazkovým vztahem mezi podnikateli ve smyslu § 261 odst. 1 obch. zák. jsou nejen vztahy ze smluv, ale i z bezdůvodného obohacení, pokud splňují předpoklad, že již při jejich vzniku je zřejmé, že se týkají jejich podnikatelské činnosti (rozsudek ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. ), a podmiňuje-li § 261 odst. 1 obch. zák. podřazení závazkového vztahu režimu obchodního zákoníku skutečností, že se týká podnikatelské činnosti jeho subjektů, neznamená to, že podstatou vztahu musí být výhradně podnikatelská činnost vymezená předmětem podnikání jeho subjektů podle obchodního rejstříku; z formulace „týkající se“ vyplývá, že nejde jen o závazky, jimiž se bezprostředně realizuje zapsaný předmět podnikání podnikatelů, kteří jsou účastníky tohoto vztahu, ale i o závazky, které s jejich podnikáním souvisejí (rozsudky ze dne 17. 2. 2005, sp. zn. , a ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. ).

13. Z těchto závěrů vychází odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu a dovolací soud nemá důvod se od těchto závěrů odchylovat.

14. Dovolatel sporuje právní závěr odvolacího soudu o tom, že promlčení žalobou uplatněného práva na vydání bezdůvodného obohacení podléhá režimu obchodního zákoníku, neboť kupní smlouva uzavřena dne 22. 1. 1999 mezi úpadcem a žalovaným měly povahu obchodněprávní ve smyslu § 261 odst. 1 obch. zák. Dovolatel namítá, že soudy při úvaze o splnění předpokladů pro aplikaci 261 odst. 1 obch. zák. přihlížely též k okolnostem, které nastaly až po vzniku posuzovaného závazkového vztahu, ačkoliv toto ustanovení výslovně vyžaduje, aby souvislost závazkového vztahu s podnikatelskou činností kontrahujícího podnikatele byla zřejmá již při vzniku tohoto vztahu, tj. již v okamžiku uzavření smlouvy, kterou byl závazkový vztah založen. Stane-li se souvislost s podnikáním zřejmou až po vzniku závazkového vztahu, nemá to již vliv na jeho právní režim (srov. např. dovolatelem odkazovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. ). Tato námitka však přípustnost dovolání nezakládá, neboť právní posouzení odvolacího soudu se od těchto podmínek neodchyluje. Odvolací soud se zabýval okolnostmi závazkového vztahu mezi úpadcem a žalovaným a odůvodnil, proč z „materiálního hlediska vztah účastníků při uzavření kupní smlouvy ze dne 22. 11. 1999 posoudil podle § 261 odst. 1 obch. zák.“ Dovolatel v této souvislosti dílem vychází z vlastních skutkových tvrzení a přehlíží, že odvolací soud dospěl k tomu, že při vzniku závazku bylo zřejmé s přihlédnutím ke všem okolnostem, že se týkají jejich podnikatelské činnosti. V této souvislosti potom podpůrně odvolací soud podpořil své závěry též zjištěním o tom, že předmětná nemovitost byla dále (po uzavření kupních smluv) k podnikatelskému účelu využívána, stejně jako zjištěním o následném zapojení dalších právnických osob s majetkovou účastí dovolatele do provozu nemovitostí k podnikatelskému účelu a zapojení dovolatele do této činnosti.

15. K dalším námitkám dovolatele dovolací soud připomíná, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

16. Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení odmítl.

17. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s neodůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 1. 2025

JUDr. Pavel Horák, Ph.D.

předseda senátu