Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 275/2024

29 Cdo 275/2024-311

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce J. V.,, zastoupeného JUDr. Šárkou Plocarovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 6/579, PSČ 110 00 proti žalovanému T. P., zastoupenému Mgr. Tomášem Kelymanem, advokátem, se sídlem v Plzni, Šafaříkovy sady 2455/5, PSČ 301 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. září 2023, č. j. -262, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 10.320,- Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 10. října 2022, č. j. -225, zrušil směnečný platební rozkaz ze dne 7. března 2018, č. j. -33, jímž (původně) uložil žalovanému (T. P.), aby zaplatil žalobci (J. V.) směnečný peníz ve výši 420.000,- Kč s 6% úrokem od 1. ledna 2018 do zaplacení, směnečnou odměnu 1.400,- Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 63.778,50 Kč (výrok I.), žalobci uložil zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 113.080,- Kč (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení státu (výrok III.).

Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 12. září 2023, č. j. -262, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 51.580,- Kč (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné ( , – dále jen „ “) k řešení právní otázky, „s jakou mírou jistoty je povinný ze směnky povinen prokázat neexistenci kauzy a zda lze vysvětlit existenci jeho pravého podpisu na směnce pouze obecným tvrzením, že jej musel učinit v nevědomosti (popř. omylu)“. Podle žalobce nepředložil žalovaný jediný důkaz, který by prokazoval, že mu nic nedlužil, ani dostatečně věrohodně nevysvětlil, proč směnku, o jejímž zaplacení rozhodl soud prvního stupně směnečným platebním rozkazem (dále jen „směnka“), podepsal.

Požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil a směnečný platební rozkaz ponechal v platnosti.

Žalovaný navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.

Nejvyšší soud dovolání, které mohlo být přípustné jen podle , odmítl jako nepřípustné podle a 2

Učinil tak proto, že dovolatel (posuzováno podle celého obsahu dovolání) polemizuje se správností skutkových zjištění soudů obou stupňů a s výsledkem hodnocení důkazů, na jejichž základě odvolací soud uzavřel, že žalovaný unesl důkazní břemeno ohledně neexistence kauzy směnky (a podpisu směnky v „nevědomosti“ či omylu).

Při úvaze, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem ( ) správné, vychází dovolací soud ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů (případně) nejprve zformuluje sám dovolatel. Srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2004, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2013, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 10/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Toto omezení, které se prosazuje u věcného přezkumu dovolání (je-li dovolání přípustné), má vliv i na posouzení způsobilosti dovolací argumentace přípustnost dovolání vůbec založit (srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2022, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 42/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Samotné hodnocení důkazů (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů ve smyslu ) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. Srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. .

Přitom závěry odvolacího soudu o neexistenci kauzy směnky a (důvodu) podpisu směnky žalovaným (jako směnečníkem) neshledává Nejvyšší soud ani zjevně nepřiměřenými; viz též procesní postoj žalobce, který nesouhlasil s nařízením důkazu svým účastnickým výslechem ( ), ačkoli by soudy nižších stupňů mohly (obecně vzato) dospět na základě vyhodnocení (i) tohoto důkazu (postupem podle ) k odlišným (pro žalobce příznivějším) skutkovým (a následně i právním) závěrům.

Konečně Nejvyšší soud (pro úplnost a bez vazby na výsledek dovolacího řízení) dodává, že právním důsledkem podpisu směnky dlužníkem (v „nevědomosti“ či omylu), není neplatnost směnky; z takové směnky není dlužník zavázán (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2024, sp. zn. ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn a a , když Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl a žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty sestávají z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 31. ledna 2024), která podle bodu 6., a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve znění účinném k datu podání vyjádření, činí (z tarifní hodnoty 421.400,- Kč) částku 10.020,- Kč, a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč ( advokátního tarifu).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).

V Brně dne 26. 2. 2025

JUDr. Petr Gemmel předseda senátu