Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 3501/2024

25 Cdo 3501/2024-501

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně: PREdistribuce, a.s., IČO 27376516, se sídlem Svornosti 3199/19a, 150 00 Praha 5, proti žalovanému: V. H., zastoupený Mgr. Petrem Novotným, advokátem se sídlem V jámě 699/1, 110 00 Praha 1, o 683 925,47 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2024, č. j. -463, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 8. 2024, č. j. -463, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 15. 12. 2023, č. j. -406, ve znění opravného usnesení ze dne 15. 3. 2024, č. j. -420, jímž uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 683 925,47 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a vůči státu; odvolací soud rovněž rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že dne 13. 2. 2018 byl pracovníky žalobkyně v nemovitosti žalovaného zjištěn neoprávněný odběr elektrické energie, který byl realizován odbočkou na neměřené části rozvodu před elektroměrem. Zejména z revizního znaleckého posudku Ing. Mužíka (který zhodnotil i znalecké posudky znalců Ing. Škopka a Ing. Sikory) soud zjistil, že k neoprávněnému odběru nepochybně docházelo, a to pravděpodobně po mnoho let, přičemž skutečnou spotřebu nelze zjistit. Odvolací soud se ztotožnil i s právním posouzením věci soudem prvního stupně, který dovodil objektivní odpovědnost žalovaného za vznik škody podle a a odst. 2 a 3 , energetického zákona. Při absenci skutečností, které by mohly vést k jinému výpočtu výše škody ve smyslu rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. , stanovil soud výši škody (za poslední 2 roky) podle Odvolací soud shledal nedůvodnou námitku žalovaného, že dům byl elektřinou napájen z jiného odběrného místa. Bylo totiž prokázáno, že po odpojení elektroměru do domu elektřina proudila, avšak po odpojení odbočky vedoucí do zahrady již nikoli, což by se při vedení elektřiny z jiného odběrného místa nemohlo stát.

2. Žalovaný napadl dovoláním rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu. Jeho přípustnost spatřuje v odklonu od ustálené rozhodovací praxe dovolacího a Ústavního soudu, případně jde o otázku neřešenou a pro případ, že by dovolací soud dovodil, že odvolací soud věc rozhodl v souladu s právní otázkou, která již byla vyřešena, požaduje, aby byla vyřešena jinak, a to tak, jak uvádí v dovolání. Žádnou právní otázku však nepokládá a neodkazuje ani na žádnou judikaturu. Namítá, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, neboť ze strohého a ledabylého odůvodnění rozsudku odvolacího soudu lze jen těžko vydedukovat právní názor soudu, rozsudek považuje za nepřezkoumatelný. Dovolatel rozebírá jednotlivé znalecké posudky v průběhu řízení provedené s tím, že znalecký posudek předložený žalobkyní je neobjektivní a z revizního znaleckého posudku vyplývá řada pochybení zaměstnanců žalobkyně. Oba tyto posudky pak vycházejí z dokumentace žalobkyně, na niž by neměl být brán zřetel, neboť při provádění kontroly odběrného místa došlo k pochybením pracovníků žalobkyně, a na základě nezákonné kontroly nelze učinit objektivní závěr o černém odběru elektřiny. Domnívá se, že soud měl vycházet z jím předloženého posudku znalce Ing. Škopka, který jako jediný provedl místní šetření, detailně se seznámil se všemi anomáliemi daného místa a přesně viděl zapojení kabelů. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a žalobu zamítl, případně aby vrátil věc odvolacímu soudu k novému rozhodnutí.

3. Žalobkyně navrhla odmítnutí dovolání žalovaného pro nesplnění podmínek přípustnosti.

4. Nejvyšší soud posoudil dovolání podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (dále jen „ “) a jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), zastoupeným advokátem ve smyslu , shledal, že dovolání není přípustné.

5. Nezbytnou náležitostí dovolání je vymezení předpokladů jeho přípustnosti ( ). V dovolání proto musí být uvedeno, o kterou ze čtyř situací uvedených v jde. Nepostačuje pouhá citace textu , dovolatel musí vysvětlit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné a z jakých důvodů. Žalovaný v dovolání namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího a Ústavního soudu. V takovém případě však musí označit konkrétní rozhodnutí, s nimiž je napadené rozhodnutí ve střetu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Dovolání žalovaného však neobsahuje žádné zákonem požadované údaje o tom, od jaké konkrétní ustálené rozhodovací praxe, ať již dovolacího, nebo Ústavního soudu se měl odvolací soud odchýlit a neformuluje ani žádnou právní otázku.

6. V nálezu ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. , Ústavní soud konstatoval, že dovolání nemusí nezbytně obsahovat výslovnou formulaci, v čem je spatřováno splnění předpokladů jeho přípustnosti podle , jestliže z něj tato informace fakticky vyplývá. Z dovolání žalovaného lze obsahově dovodit, že odklon od ustálené judikatury (již necituje) spatřuje v procesní otázce postupu soudů při hodnocení znaleckých posudků. K tomu je třeba připomenout, že znalecký posudek je jedním z důkazních prostředků ( , ), který soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle , od jiných se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažené nepodléhají hodnocení soudem podle zásad Hodnocení důkazu znaleckým posudkem spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda jeho odůvodnění odpovídá pravidlům logického myšlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. ). Přezkoumání závěrů znaleckého posudku dalším posudkem jiného znalce, vědeckého u nebo jiné instituce (tzv. revizní znalecké zkoumání) je namístě tehdy, jestliže znaleckým dokazováním nebyly objasněny všechny skutečnosti potřebné k rozhodnutí ve věci, k nimž je třeba odborných znalostí, popř. jestliže soud má k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry o stejné otázce a pro tyto rozpory, které se nepodařilo v řízení odstranit, nemohou být podkladem pro rozhodnutí (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. , ze dne 3. 2. 2011, sp. zn. , ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. , nebo ze dne 17. 3. 2016, sp. zn. , a mnoho dalších).

7. V posuzované věci měly soudy k dispozici dva znalecké posudky, jejichž závěry byly v rozporu, a to žalovaným předložený posudek znalce Ing. Škopka, Ph.D. a žalobkyní předložený posudek Ing. Sikory, Ph.D. Vzhledem k tomu, že rozpory mezi těmito posudky se nepodařilo odstranit, postupoval soud prvního stupně zcela v souladu s ustálenou rozhodovací praxí, jestliže sám ustanovil revizního znalce Ing. Mužíka. Revizní posudek pak soud prvního stupně hodnotil zcela v souladu s uvedenou judikaturou. Jestliže poté, kdy soudy uzavřely, že revizní posudek je přesvědčivý, odpovídá na všechny otázky soudu, bylo přihlédnuto ke všem podstatným skutečnostem a jeho závěry nejsou v rozporu s důkazy v řízení provedenými, z tohoto posudku vycházely, neodchýlily se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

8. Z obsahu dovolání je dále seznatelné, že kromě výhrad k dokazování znaleckými posudky dovolatel nesouhlasí i obecně se skutkovými závěry, k nimž soudy dospěly. Avšak uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. Argumentací dovolání směřující proti skutkovým zjištěním se proto dovolací soud nezabýval, neboť skutkovým stavem je vázán a není oprávněn jeho správnost přezkoumávat ( a ).

9. Dovolatel spatřuje přípustnost dovolání i v tzv. neřešené otázce, již však nepokládá. Vymezení konkrétní právní otázky, v jejímž řešení spatřuje dovolatel důvodnost dovolání, tedy nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu a jejímž vymezením je dovolací soud při přezkumu vázán (tzv. kvalitativní rozsah dovolacího přezkumu - věta prvá ), je nezbytnou náležitostí, kterou dovolání žalovaného postrádá a nesplňuje tak povinné náležitosti podle Stejně je tomu i pokud žalovaný navrhl, aby dovolací soud vyřešenou dovolatelem nespecifikovanou právní otázku posoudil jinak, a to tak, jak navrhl v dovolání. Dovolání se totiž zcela míjí s dikcí , neboť poslední ze zde uvedených kritérií, tedy že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, přichází do úvahy pouze tehdy, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že je namístě změnit svou dosavadní judikaturu.

10. Námitka nepřezkoumatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu pak představuje námitku vady řízení, k níž však lze podle v dovolacím řízení přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2018, sp. zn. , ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. , nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. ), což není tento případ. Sluší se dodat, že odvolací soud se v rozsudku vypořádal se všemi námitkami uplatněným v odvolání a ve zbytku odkázal na pečlivě provedené dokazování i podrobně odůvodněné právní závěry rozsudku soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožnil. Jestliže se soud v rozsudku vypořádá se všemi relevantními námitkami, pak jeho stručnost nelze považovat za nedostatek (právě naopak).

11. Dovoláním byl rozsudek odvolacího soudu napaden v celém rozsahu, tedy i ve výrocích o náhradě nákladů řízení, proti nákladovým výrokům však není dovolání podle přípustné.

12. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání podle odmítl.

13. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon (exekuci).

V Brně dne 26. 2. 2025

JUDr. Hana Tichá předsedkyně senátu