Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 6/2025

30 Cdo 6/2025-431

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobkyně Komplexní služby věřitelům s. r. o., IČO 60466766 se sídlem v Praze 3, Prokopova 164/12, zastoupené JUDr. Jakubem Svobodou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Na Perštýně 362/2, proti žalované České republice – Ministerstvu práce a sociálních věcí se sídlem v Praze 2, Na Poříčním právu 376/1, o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 9. 2024, č. j. -409, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení celkové částky ve výši 430 581,03 Kč sestávající z pěti samostatných nároků, a to a) náhrady škody ve výši 250 653,63 Kč za to, že se Úřad práce České republiky – Krajská pobočka v Hradci Králové (dále jen „Úřad práce“) při zamítnutí žádosti žalobkyně doručené dne 7. 3. 2016 o vymezení chráněného pracovního místa dopustil svévole, diskriminace a zásahu do legitimních očekávání žalobkyně, neboť s ní neuzavřel takovou smlouvu, aniž by bylo zamítnutí žádosti žalobkyně dostatečně odůvodněno, a to navíc za situace, kdy smlouva byla za stejných podmínek v minulosti uzavřena, jak konstatoval Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 29. 1. 2019, č. j. -71; škodu žalobkyně vyčíslila jako příspěvky na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením, které by žalobkyně obdržela od 2. čtvrtletí roku 2016 do 2. čtvrtletí roku 2017 za pracovní místo v objektu Vážní 957, Hradec Králové, b) náhrady škody ve výši 49 174,40 Kč představující náklady právního zastoupení, které žalobkyně vynaložila na obranu svých práv proti shora uvedenému nesprávnému úřednímu postupu, c) náhrady škody v podobě ušlého zisku ve výši 30 753 Kč za to, že v období od července 2017 do prosince 2017 žalobkyně neobdržela zisk ze spolupráce se společností REI s. r. o., když nedošlo k vymezení chráněných míst, d) přiměřeného zadostiučinění ve výši 50 000 Kč za nejistotu ohledně možnosti a udržitelnosti dalšího podnikání v Královéhradeckém kraji, kterou způsobil svévolný a diskriminační postup spočívající v nesprávném úředním postupu ad a), a e) přiměřeného zadostiučinění ve výši 50 000 Kč za ztrátu důvěry v řádný a nestranný úřední postup státních orgánů, kterou způsobil svévolný a diskriminační postup popsaný ad a). Žalobkyně tyto nároky u žalované předběžně uplatnila dne 13. 5. 2019.

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 10. 7. 2020, č. j. -245, rozhodl, že změna žalobních tvrzení učiněná žalobkyní při jednání téhož dne namítající nesprávnost opakovaného projednání žádosti o vymezení chráněného místa ze dne 10. 6. 2019 a nečinnost žalované se nepřipouští (výrok I), žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 250 653,63 Kč se zamítá (výrok II), žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 49 174,40 Kč se zamítá (výrok III), žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 30 753 Kč se zamítá (výrok IV), žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč se zamítá (výrok V), žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč se zamítá (výrok VI), dále konstatoval, že zamítnutím žádosti žalobkyně o vymezení chráněného pracovního místa doručené žalované dne 7. 3. 2016 došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v porušení práva na spravedlivý proces (výrok VII) a uložil žalobkyni zaplatit žalované náklady řízení ve výši 675 Kč (výrok VIII).

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem ze dne 18. 9. 2024, č. j. -409, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II co do částky 243 255,85 Kč a ve výrocích IV, V a VIII (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalobkyni zaplatit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 2 400 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v plném rozsahu včasně podaným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „ “, odmítl.

Pokud žalobkyně napadla dovoláním rozsudek odvolacího soudu ve výroku I, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem VIII o nákladech řízení před soudem prvního stupně, a ve výroku II o nákladech odvolacího řízení, podle není dovolání přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

Dovolání je vadné ohledně námitky zásahu do práva žalobkyně podle d, neboť neobsahuje konkrétní dovolací důvod ani vymezení podmínek přípustnosti dovolání jako podstatných náležitostí dovolání ( ), což nutně vede k závěru o částečné vadnosti dovolání, která znemožnila Nejvyššímu soudu k obsahu dovolání v uvedeném rozsahu přihlédnout.

Otázka vázanosti civilního soudu závěry rozsudku správního soudu podle přípustnost dovolání podle nezakládá, neboť ji žalobkyně konstruuje na vlastní verzi skutkových zjištění spočívající v tom, že podle závěrů soudů ve správních řízeních měla být dohoda o vymezení chráněného pracovního místa s žalobkyní uzavřena. Takový závěr však ze skutkových zjištění odvolacího soudu neplyne a dovolací námitka je tak námitkou proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu, nikoli proti jím učiněnému právnímu posouzení, a tudíž nezpůsobilým dovolacím důvodem ( ).

K tomu Nejvyšší soud dodává, že dovolací soud je bez dalšího vázán skutkovými zjištěními, na kterých odvolací soud vystavěl své rozhodnutí a není oprávněn je přezkoumat, zejména v situaci, kdy dovolání není přípustné ( a contrario). Žalobkyně nadto pochybení v procesu zjišťování rozhodných skutečností nenamítá.

Otázka posouzení neuzavření dohody o vymezení chráněného pracovního místa jako nesprávného úředního postupu přípustnost dovolání podle rovněž nezakládá, neboť se při odpovědi na ni odvolací soud neodchýlil od závěrů dosažených v judikatuře Nejvyššího soudu, z nichž plyne, že na uzavření dané dohody není právní nárok (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2024, sp. zn. , bod 30). Jinak řečeno, správní orgán mohl, ale také nemusel dohodu se žalobkyní uzavřít, a právě proto její neuzavření v určité lhůtě nesprávným úředním postupem podle věta druhá OdpŠk být nemůže. Pro úplnost a na vysvětlenou žalobkyni Nejvyšší soud dodává, že tento závěr má pak dopad také do posouzení existence příčinné souvislosti, neboť v situaci, kdy žalobkyně neměla na uzavření dané dohody právní nárok, nemohlo být její uzavření součástí obvyklého běhu věcí ve vztahu k jejímu nároku na náhradu ušlého zisku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2022, sp. zn. , bod 24).

Otázka existence příčinné souvislosti mezi nedostatečně odůvodněným zamítavým stanoviskem správního orgánu a žalobkyní tvrzenou újmou přípustnost dovolání podle nezakládá, neboť tento nárok nebyl předmětem řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2022, sp. zn. , bod 23).

O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl podle , části věty před středníkem a a zavázal žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem (žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem), přičemž žalovaná nedoložila výši svých hotových výdajů. Jde o paušální náhradu hotových výdajů podle , ve znění účinném od 1. 7. 2015 (viz čl. II bod 1 ve spojení s čl. VI ) ve výši 300 Kč ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 2. 2025

JUDr. Pavel Simon předseda senátu