Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2528/2024

-154

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobce P. S., zastoupeného JUDr. Davidem Vostrejžem, advokátem se sídlem v Brně, Vrchlického sad 1893/3, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení částky 108 750 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2023, č. j. -81, takto:

Odůvodnění:

Žalobce se po rozšíření žaloby domáhal na žalované zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 108 750 Kč s příslušenstvím, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. . Předmětem řízení byla pohledávka společnosti INTRUM CZECH, s. r. o. za žalobcem ve výši 38 717 Kč. Řízení ve vztahu k žalobci trvalo 7 let. Žalovaná po předběžném projednání nároku shledala (po datu podání žaloby a současně po uplynutí lhůty 6 měsíců k projednání uplatněného nároku), že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení a žalobci poskytla zadostiučinění v podobě konstatování porušení práva, neboť význam řízení pro žalobce zhodnotila s ohledem na výši žalované částky 38 717 Kč, která byla po podání žaloby snížena na částku 10 109,69 Kč, jako bagatelní.

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 16. 5. 2023, č. j. -61, zamítl žalobu o zaplacení částky 108 750 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 108 750 Kč od 22. 12. 2022 do zaplacení (výrok I) a uložil žalované zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 14 640 Kč (výrok II).

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem ze dne 15. 11. 2023, č. j. -81, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v rozsahu výroku I včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „“, odmítl.

Žalobce napadl dovoláním rozsudek odvolacího soudu také v části výroku I, kterou bylo odvolacím soudem potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení, podle však není dovolání proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení přípustné. Nejvyšší soud proto v tomto rozsahu dovolání žalobce odmítl jako objektivně nepřípustné.

Otázka žalobce, zda lze při náhradě nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení považovat zadostiučinění ve formě pouhého konstatování porušení práva za dostatečné a rovnocenné formě peněžitého zadostiučinění v případě, kdy význam předmětu řízení nebyl pro poškozeného nepatrný a poškozený dále nezpůsobil, že posuzované řízení trvalo nepřiměřeně dlouho, nemůže založit přípustnost dovolání podle , neboť ohledně ní nepředstavuje rozsudek odvolacího soudu jiné řešení, než jakého bylo dosaženo v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud odvolací soud přihlédl rovněž k velkému množství sporů, které žalobce vede. V rozsudku ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. , Nejvyšší soud vysvětlil, že okolnost vedení většího množství sporů žalobce staví ve vztahu k prožívání intenzity újmy způsobené nepřiměřenou délkou jednoho z nich do jiné pozice, než v jaké by se nacházela osoba účastná jediného či několika mála soudních řízení. Ústavní stížnost proti uvedenému rozsudku byla pro zjevnou neopodstatněnost odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2014, sp. zn. . Tentýž závěr zaujal Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 18. 2. 2015, sp. zn. , a ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. , v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. , ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. , ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. , a v mnohých dalších svých rozhodnutích, přičemž takto Nejvyšším soudem setrvale formulovaný právní závěr současně představuje i promítnutí rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva o nepřijatelnosti stížností ve věcech Havelka proti České republice ze dne 20. 9. 2011, stížnosti č. 7332/10, 42666/10 a 61523/10, a ve věcech Dudek proti Německu ze dne 23. 11. 2010, stížnosti č. 12977/09, 15856/09, 15890/09, 15892/09 a 16119/09.

K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží pouze tehdy, je-li dovolání přípustné ( ).

Nákladový výrok není třeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. 2. 2025

JUDr. Pavel Simon předseda senátu