Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 2922/2024

23 Cdo 2922/2024-403

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., v právní věci žalobkyně STAVER Luže s.r.o., se sídlem v Luži, Zdislav 38, identifikační číslo osoby 03564240, zastoupené Mgr. Lukášem Kulhánkem, advokátem se sídlem v Jaroměři, Na Cihelnách 9, proti žalované ELKOPLAST CZ, s.r.o., se sídlem ve Zlíně, Štefánikova 2664, identifikační číslo osoby 25347942, zastoupené JUDr. Adamem Rakovským, advokátem se sídlem v Praze 2, Václavská 316/12, o zaplacení 2 003 060 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu žalované na zaplacení 2 778 467,68 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2024, č. j. -382, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení smluvních pokut v celkové výši 2 003 060 Kč za prodlení žalované s dokončením tří záručních oprav nákladního automobilu, který zakoupila od žalované kupní smlouvou ze dne 15. 9. 2015. Žalovaná oprávněnost tohoto nároku popřela a v průběhu řízení podala vzájemný návrh, kterým požadovala zaplacení částky 2 778 467,68 Kč s příslušenstvím. Tato částka má představovat bezdůvodné obohacení žalobkyně na úkor žalované, které vzniklo plněním na základě pravomocného a později dovolacím soudem zrušeného rozsudku odvolacího soudu.

2. Okresní soud ve Zlíně jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 29. 12. 2022, č. j. -305, žalobu o zaplacení částky 2 003 060 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok I), zamítl vzájemný návrh žalované o zaplacení částky 2 778 467,68 Kč s příslušenstvím (výrok II) a uložil žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 343 449,58 Kč (výrok III), náklady řízení o vzájemném návrhu ve výši 47 722,40 Kč (výrok IV) a vůči státu (výrok V).

3. Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalované napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku II, ve které byl zamítnut vzájemný návrh o zaplacení částky 2 472 048,30 Kč s příslušenstvím (výrok I rozsudku odvolacího soudu), ve zbývající části výroku II změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované částku 306 419,38 Kč s příslušenstvím (výrok II rozsudku odvolacího soudu), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III (výrok III rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o vzájemném návrhu (výrok IV rozsudku odvolacího soudu) a odvolacího řízení (výrok V rozsudku odvolacího soudu).

4. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná v rozsahu výroků I, III, IV a V dovoláním. Přípustnost dovolání spatřovala v řešení otázky procesního práva, která dle jejího mínění dosud nebyla v judikatuře Nejvyššího soudu vyřešena, a sice „jaké právní důsledky má pravomocný výrok soudu o zamítnutí žaloby, kdy k tomuto zamítnutí došlo na základě toho, že žalovaná plnila žalobkyni na základě dříve pravomocných rozsudků soudu, které byly následně zrušeny rozhodnutím dovolacího soudu, na nárok žalované na vrácení bezdůvodného obohacení uplatněný vzájemným návrhem vůči žalobkyni, které vzniklo právě tím, že plnila dle později zrušených rozsudků“. K uvedené otázce žalovaná blíže uvedla, že ačkoli není procesně legitimována brojit odvoláním proti výroku o zamítnutí žaloby, měl odvolací soud při rozhodování o nároku na vydání bezdůvodného obohacení „posoudit odvolání žalovaného podle jeho skutečného obsahu a záměru žalovaného“, což zahrnovalo i námitky směřující proti pravomocnému výroku I, který ve svém odvolání výslovně neoznačila. Tím, že odvolací soud tyto argumenty žalované ignoroval, uplatnil přepjatý formalismus a porušil principy spravedlivého procesu podle d. Z výše uvedeného důvodu žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

5. Ve vyjádření k dovolání se žalobkyně ztotožnila s právním posouzením odvolacího soudu, zpochybnila dovolací argumentaci žalované a navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání žalované odmítl, případně zamítl, a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení.

6. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „ “.

7. Dovolání bylo podáno včas ( ), osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem ( a 4 ). Nejvyšší soud shledal, že dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením a dále se zabýval jeho přípustností.

8. Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

9. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

10. Ačkoli žalovaná předložila dovolacímu soudu výše uvedenou otázku (viz bod 4 shora), z celkového obsahu dovolání (srov. ) vyplývá, že ve skutečnosti vytýká odvolacímu soudu, že při posuzování jejího nároku na vydání bezdůvodného obohacení neposoudil její odvolání podle jeho skutečného obsahu, především ve vztahu k námitkám směřujícím proti pravomocnému výroku o zamítnutí žaloby, který ve svém odvolání neoznačila.

11. Tato námitka však přípustnost dovolání podle nezakládá, neboť žalovaná jejím prostřednictvím namítá vadu řízení, ke které by mohl dovolací soud přihlédnout jen tehdy, kdyby bylo dovolání přípustné ( ), což v daném případě není. Vada řízení sama o sobě není způsobilá přípustnost dovolání ve smyslu založit, i kdyby se odvolací soud vytýkaného pochybení dopustil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. , ze dne 12. 11. 2018, sp. zn. , ze dne 28. 7. 2020, sp. zn. , a ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. ).

12. Uvedené pak nelze zvrátit ani tvrzením, že namítanými vadami řízení bylo porušeno právo žalované na spravedlivý proces, k čemuž dovolací soud připomíná nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. , v němž Ústavní soud dovodil, že poskytování ochrany základním právům a svobodám může a musí probíhat podle pravidel stanovených zákonem ( d), které jsou součástí právního řádu. I v kontextu uvedeného je tedy zřejmé, že nelze účinně namítat vady řízení, pakliže dovolání nesplňuje předpoklady přípustnosti podle (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. , či ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. ).

13. Z výše uvedeného plyne, že podmínky přípustnosti dovolání stanovené v nebyly naplněny, a Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle ustanovení odmítl.

14. Dovolací soud dále uvádí, že rozsah dovolání posoudil s přihlédnutím k celkovému obsahu dovolání ( ) a dovodil, že proti rozhodnutí o nákladech řízení dovolání ve skutečnosti nesměřuje. Nadto by v uvedeném rozsahu nebylo dovolání podle ani přípustné.

15. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí (exekuce).

V Brně dne 22. 1. 2025

JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D. předseda senátu