Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 419/2024

22 Cdo 419/2024-525

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka, a soudců a Mgr. Michala Králíka, Ph.D. a Mgr. Petry Kubáčové, ve věci žalobce M. V., zastoupeného Mgr. Petrem Hulánem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1535/4, proti žalované České Radiokomunikace a. s., IČO 24738875, se sídlem v Praze 6, Skokanská 2117/1, zastoupené Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, o odstranění stavby a o 30 000 Kč, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2022, č. j. -480, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. V posuzované věci se Nejvyšší soud opakovaně zabýval otázkou výkladu a , o telekomunikacích, (dále jen „ “); konkrétně, zda ke vzniku oprávnění zřídit a provozovat na cizích nemovitostech telekomunikační vedení podle bylo třeba splnit notifikační povinnost podle , resp. , .

I. Dosavadní průběh řízení

2. V dosavadním řízení Nejvyšší soud v usnesení ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. , dospěl k závěru, že splnění notifikační povinnosti podle bylo nutnou podmínkou pro vznik oprávnění podle téhož zákona. Ústavní soud v nálezu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. , jímž zrušil citované usnesení Nejvyššího soudu a společně s ním i obě předchozí rozhodnutí nalézacích soudů, dospěl k závěru, že notifikační povinnost podle nebyla podmínkou vzniku oprávnění organizace zřizovat a provozovat telekomunikační vedení.

3. Respektuje závěry Ústavního soudu Okresní soud Praha-západ (dále „soud prvního stupně) rozhodl rozsudkem ze dne 12. 10. 2021, č. j. -424, tak, že zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby byla žalované uložena povinnost odstranit stavbu č. p. XY na pozemku par. č. st. XY, zapsaném na listu vlastnictví č. 1134 pro obec a katastrální území XY, vedeném Katastrálním pracovištěm XY, u Katastrálního úřadu XY (výrok I.), a dále zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 26 430 Kč (výrok II). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III a IV).

4. Dospěl k závěru, že žalované svědčí zákonné (legální) věcné břemeno zřídit a provozovat (komplexní) stavbu televizního převaděče XY (jako telekomunikační zařízení) na předmětném pozemku ve vlastnictví žalobce; není proto dán důvod pro vyhovění žalobě o odstranění stavby a nejsou ani splněny podmínky pro přiznání bezdůvodného obohacení za umístění stavby ve vlastnictví žalované na pozemku žalobce.

5. Krajský soud v Praze (dále „odvolací soud“) k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 14. 9. 2022, č. j. -480, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I, II a III potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů nalézacího a odvolacího řízení (výroky II a III).

II.Dovolání a vyjádření k němu

6. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce (dále i „dovolatel“) včasné dovolání, neboť se domnívá, že rozsudek odvolacího soudu „závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené praxe dovolacího soudu (odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ), resp. na vyřešení otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Přípustnost dovolání opírá o a následující , , (dále jen „ “) a jako důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci.

7. Domnívá se, že v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ani Ústavního soudu doposud nebyla vyřešena otázka splnění podmínky obsažené v a vzniku zákonného věcného břemene podle .

8. Uvádí, že jím vymezená otázka hmotného práva spočívá v tom, zda jsou obecné soudy za daného specifického skutkového stavu vázány nálezem Ústavního soudu, a zda tento nález objektivně „beze všeho dopadá na skutkový stav dovolatele anebo se s posuzovaným skutkovým stavem zcela či zčásti míjí“, a to zejména s přihlédnutím k tomu, že v posuzovaném případě vznikla stavba telekomunikačního vedení na dotčené nemovitosti na základě nájemní smlouvy, a dále, zda v případě stavby telekomunikačního vedení musí být ke vzniku zákonného věcného břemene splněna též podmínka uvedená v .

9. Tvrdí, že Ústavní soud stanovil pouze závazný právní názor o tom, že porušení povinnosti žalované před zahájením výkonu práv z legálního břemene oznámit vlastníkovi dotčeného pozemku vznik takového oprávnění, nemá vliv na vznik zákonného věcného břemene podle § 12 zákona o telekomunikacích. S ohledem na specifický případ dovolatele, zejména na jeho záměr, dobrou víru a legitimní očekávání ve sjednané podmínky dočasného nájemního vztahu, ale i s ohledem na nezadatelné ústavní právo vlastnit majetek, nelze mechanicky jen s odkazem na nález Ústavního soudu, dovozovat automaticky vznik či trvání zákonného věcného břemene.

10. Dovolatel je navíc přesvědčen, že představuje v případě výstavby telekomunikačního vedení samostatnou podmínku pro vznik zákonného věcného břemene, která v posuzovaném případě nebyla splněna.

III.Přípustnost dovolání

11. Dovolání není přípustné.

12. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

13. Podle –3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

III.A K vázanosti nálezem Ústavního soudu

14. Vyřešení právní otázky v souladu s právním názorem Ústavního soudu vyjádřeným v kasačním nálezu nesprávné právní posouzení nepředstavuje.

15. Podle y vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro všechny orgány i osoby.

16. Vzhledem k tomu, že proti nálezu Ústavního soudu se nelze odvolat, představuje nález definitivní řešení ústavněprávních otázek v konkrétní věci, a proto musí být dotyčným soudem respektován, a to i bez ohledu na eventuální pochybnosti příslušného soudu (viz nález Ústavního soudu ze dne 13. 6. 2017, sp. zn. , dostupný, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Ústavního soudu, na nalus.usoud.cz). Zatímco v případě tzv. precedenční závaznosti nálezů Ústavního soudu existuje možnost, aby obecný soud (ne)reflektoval právní názory Ústavního soudu tím, že v dobré víře předestře konkurující úvahy a započne s Ústavním soudem ústavněprávní dialog, kasační závaznost může být reflektována toliko bezpodmínečným respektováním nálezu Ústavního soudu, avšak pochopitelně toliko za nezměněného skutkového stavu (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 2. 1999, sp. zn. , či ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. ). V řízení následujícím po kasačním nálezu proto není prostor pro úvahy, zda je právní názor Ústavního soudu správný, fundovaný či úplný (srov. nález Ústavního soudu ze dne 13. 6. 2017, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2017, sp. zn. ).

17. Především je nutné zdůraznit, že dovolatel žádnou změnu skutkového stavu netvrdí a Ústavní soud citovaný kasační nález přijal při znalosti skutkových a právních závěrů obecných soudů, včetně popsaných okolností zřízení stavby telekomunikačního zařízení na základě nájemní smlouvy se závazkem k jejímu odstranění.

18. Namítá-li dovolatel rozpor s judikaturou Nejvyššího soudu - rozsudkem ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. (publikovaným pod č. 68/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní), tak i v něm Nejvyšší soud vyjádřil názor, „že jestliže právní předchůdce žalované s žalobci neprojednal zřízení části telekomunikačního vedení v jejich domě, ani je na něj neupozornil, a nezískal ani souhlas stavebního úřadu s plánem určujícím polohu vedení, nemohlo mu platně vzniknout oprávnění zřídit telekomunikační vedení v domě žalobců ve smyslu “ Tento názor však byl kasačním nálezem Ústavního soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. , překonán, a proto ani tato námitka přípustnost dovolání nezakládá.

III.B K podmínce uvedené v

19. Za neřešenou považuje dovolatel právní otázku, zda v případě stavby telekomunikačního vedení musí být ke vzniku zákonného věcného břemene splněna též podmínka uvedená v .

20. Odpověď na tuto otázku ale poskytl Ústavní soud ve svém kasačním nálezu v souvislosti s vyřešením právní otázky výkladu § 12 odst. 2 zákona o telekomunikacích.

21. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. , které bylo zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. , výslovně odkázal na , který, obdobně jako , předpokládal včasné projednání staveb telekomunikačních vedení s vlastníky dotčených nemovitostí. Nejvyšší soud odkazem na podpořil svůj nálezem Ústavního soudu překonaný závěr, že jen v případě, že se vlastníci (uživatelé) včas dozvěděli o záměru zřídit a provozovat telekomunikační vedení, mohli sporovat rozsah takového oprávnění a jen tehdy mohli dosáhnout přezkoumání takového sporu stavebním úřadem ( zákona o telekomunikacích).

22. Ústavní soud potom ve svém nálezu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. , na tuto argumentaci Nejvyššího soud přímo odkázal. Přesto došel ke shora popsanému závěru, že notifikační povinnost podle zákona o telekomunikacích nebyla podmínkou vzniku oprávnění organizace spojů zřizovat a provozovat telekomunikační vedení (tedy i oprávnění k vybudování staveb nadzemních i podzemních vedení jednotné telekomunikační sítě včetně opěrných a vytyčovacích bodů - zákona o telekomunikacích). Výslovně sice při tomto závěru zmínil , ovšem s ohledem na strukturu nálezu Ústavního soudu, především na jasný odkaz na argumentaci obsaženou ve zrušeném rozhodnutí Nejvyššího soudu, nelze než uzavřít, že podle nálezu Ústavního soudu nebyla podmínkou vzniku oprávnění zřizovat a provozovat telekomunikační vedení ani notifikace podle zákona o telekomunikacích (povinnost projednat stavbu telekomunikačního vedení).

IV.Závěr a náklady řízení

23. Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené dovolání žalobce podle odmítl.

24. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení neobsahuje v souladu s odůvodnění.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobce povinnost uloženou mu tímto usnesením, může se žalovaná domáhat nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

V Brně dne 28. 1. 2025

Mgr. David Havlík

předseda senátu