Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3612/2024

26 Cdo 3612/2024-451

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Jackwerthové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Romana Šebka, Ph.D., v exekuční věci oprávněné I. N., proti povinnému J. M., zastoupenému Mgr. Martinem Pechem, advokátem se sídlem v Plzni, Purkyňova 3032/15, o návrhu povinného na zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 3. 2023, č. j. -254, takto:Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

2. Krajský soud v Plzni (soud odvolací) usnesením ze dne 9. 3. 2023, č. j. -254, usnesení soudu prvního stupně potvrdil v zamítavém výroku I (výrok I) a zrušil v nákladovém výroku II (výrok II).

3. Dovolání povinného (dovolatele) směřující (podle jeho obsahu – , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “) proti potvrzujícímu výroku I usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle (ve spojení s větou první) , neboť trpí vadami, jež nebyly včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat.

4. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), resp. jsou dovolacím soudem rozhodovány rozdílně, případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle , o soudech a soudcích (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Způsobilým vymezením přípustnosti dovolání není pouhá citace ustanovení Přitom předkládá-li dovolatel k dovolacímu přezkumu více otázek, ať již hmotného či procesního práva, musí ve vztahu ke každé z nich uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. , či ze dne 14. 5. 2019, sp. zn. ).

5. Těmto požadavkům dovolatel nedostál, neboť v úvodu dovolání pouze citoval , poukazoval na to, že podal „návrh na obnovu řízení kvůli neplatnosti dražby jeho nemovitosti“, zdůrazňoval „nutnost korekce výkonu práva zásadou souladu výkonu práv s dobrými mravy“ a namítal vady exekučního titulu (notářského zápisu NZ 732/18 sepsaného dne 29. 11. 2018 notářkou JUDr. Miroslavou Protivovou – dále jen „Notářský zápis“). Z obsahu dovolání však nelze dovodit, jaké konkrétní otázky hmotného nebo procesního práva má dovolatel na mysli, ani jaké kritérium přípustnosti dovolání ve smyslu považuje ve vztahu k nim za splněné, a dovolání je proto vadné.

6. Měl-li snad dovolatel na mysli (s přihlédnutím k obsahu dovolání), že se odvolací soud odchýlil od rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2003, sp. zn. , a ze dne 1. 12. 2011, sp. zn. , když požadavek oprávněné na vyklizení nemovitosti neshledal v rozporu s dobrými mravy, nebylo by dovolání ani tak přípustné podle

7. Nejvyšší soud opakovaně ve své rozhodovací praxi zdůraznil, že dobré mravy představují hmotněprávní korektiv. Návrh na výkon rozhodnutí je však úkonem procesně právním, jeho posuzování z hlediska rozporu či souladu s dobrými mravy jakožto morálními pravidly je tudíž nepřípadné, jelikož jde o využití možnosti vyplývající pro oprávněného (má-li za to, že povinnost nebyla splněna dobrovolně) z právního předpisu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. , uveřejněné pod č. 82/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v něm citovanou judikaturu).

8. Jestliže tedy odvolací soud nezastavil za použití korektivu dobrých mravů exekuci Notářského zápisu podle , vyřešil rozhodnou procesní otázku v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit.

9. Dovolatelův odkaz na závěry výše citovaných rozsudků Nejvyššího soudu sp. zn. a je nepřípadný, neboť tato rozhodnutí se týkají otázky rozporu výkonu práva s dobrými mravy v nalézacím řízení (v řízení o žalobě na vyklizení), nikoli v řízení exekučním (vykonávacím).

10. Pouze pro úplnost lze dodat, že v daném případě evidentně nešlo (dovolatel ani netvrdil okolnosti svědčící pro takový závěr) ani o důvod pro zastavení exekuce podle spočívající v podání tzv. šikanózního exekučního návrhu, jímž se rozumí takový návrh, jehož podání není primárně motivováno snahou domoci se plnění (tj. není respektován esenciální smysl a účel exekuce, oprávněný jím primárně nesleduje ochranu svého subjektivního práva), ale má sloužit k postihu povinného z jiného důvodu, např. zatížit jej náhradou nákladů řízení, jako reakce na legální využití důkazních prostředků k prokázání tvrzení (protiprávního jednání protistrany) v jiném sporu mezi účastníky apod. (v podrobnostech srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2021, sp. zn. , a ze dne 24. 9. 2024, sp. zn. , či nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. , uveřejněný pod č. 218/2015 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu).

11. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [ a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 1. 2025

Mgr. Lucie Jackwerthová předsedkyně senátu