Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 158/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Predraga Kohoutka, zastoupeného advokátem Mgr. Ladislavem Rychtářem, sídlem U Hadovky 564/3, Praha 6 - Dejvice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. října 2021 č. j. -490, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a Honebního společenstva Chrášťany-Koloměřice, sídlem Chrášťany, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Dne 19. 1. 2022 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost podle písm. d) y (dále jen " ") a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), kterou se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného usnesení Nejvyššího soudu. Tvrdí, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno jeho právo vlastnit majetek podle d (dále jen " ") a právo na soudní ochranu podle y, resp. právo na spravedlivý proces podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

2. Z ústavní stížnosti a obsahu napadeného rozhodnutí se podává, že stěžovatel se návrhem podle , o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), podaným u Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud"), domáhal vyslovení neplatnosti všech usnesení valné hromady vedlejšího účastníka ze dne 10. 4. 2017. Stěžovatel zejména namítal, že valná hromada byla svolána k tomu neoprávněnou osobou, nezákonně rozhodla o odvolání celého honebního výboru a rozhodla o prominutí vydání bezdůvodného obohacení, ačkoliv tento bod nebyl uveden v pozvánce na valnou hromadu. Krajský soud usnesením ze dne 14. 5. 2019 č. j. -152 návrh stěžovatele zamítl jako nedůvodný. Vyšel ze skutkových zjištění, že starosta vedlejšího účastníka Zdeněk Zeman, který byl do 19. 4. 2017 zapsán v rejstříku honebních společenstev, zemřel, a že jediným členem honebního výboru zůstal Ing. Miroslav Jiříček. Předmětné valné hromady se účastnili členové honebního společenstva se 78,59 % hlasů, přičemž pro přijetí každého z rozhodnutí bylo získáno "více jak 98 % hlasů na valné hromadě přítomných členů". Valná hromada byla podle krajského soudu svolána členem honebního společenstva, který pro to splnil podmínky vyplývající z a . Všechna rozhodnutí byla na valné hromadě přijata dostatečným počtem hlasů. Krajský soud též odmítl tvrzení stěžovatele, podle něhož projednání bezdůvodného obohacení nebylo uvedeno v pozvánce, a naopak konstatoval, že pozvánka tuto záležitost jasně označuje v bodu 17, když tam "použitý pojem jiná újma lze vedle pojmu náhrada škody užít jako obecné vyjádření jakéhokoli typu náhrady škody, tedy i bezdůvodného obohacení".

3. Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") usnesením ze dne 4. 8. 2020 č. j. -468 potvrdil usnesení krajského soudu, když se ztotožnil s jeho právními závěry. Důvodnou neshledal ani námitku stěžovatele, podle něhož byla valná hromada svolána předčasně. Zdůraznil, že "pozvánky na valnou hromadu mohou být doručovány až po uplynutí zákonné lhůty 30 dní od doručení žádosti o svolání valné hromady. Ta v projednané věci ... uplynula 17. 3. 2017."

4. Proti rozhodnutí vrchního soudu podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud napadeným rozhodnutím zamítl podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Otázku výkladu obsahu pozvánky na valnou hromadu vyřešil vrchní soud v souladu s a násl. , , a v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, pročež zde nebyla založena přípustnost dovolání podle Přípustnost dovolání Nejvyšší soud neshledal ani ve vztahu k dalším třem námitkám (viz bod 28 odůvodnění), neboť neobsahovaly vymezení předpokladů přípustnosti podle

5. Dovolání bylo přípustné toliko pro řešení v judikatuře Nejvyššího soudu dosud neřešené otázky výkladu . Nejvyšší soud uvedl, že účelem je "zajistit fungování honebního společenstva i za situace, kdy je honební starosta při svolání valné hromady nečinný, a to bez zřetele na důvody této nečinnosti. Při nečinnosti honebního starosty má právo svolat valnou hromadu také honební místostarosta. Pokud žádný z uvedených orgánů valnou hromadu nesvolá, vzniká členu nebo členům, jejichž hlasy činí alespoň 10 % všech ... právo žádat honebního starostu o její svolání. Po marném uplynutí třicetidenní lhůty od doručení žádosti o svolání valné hromady může svolat valnou hromadu kvalifikovaný člen honebního společenstva ... V případě, že funkce honebnímu starostovi zanikla, požádá kvalifikovaný člen honebního společenstva o svolání valné hromady honebního místostarostu. Zanikly-li funkce jak honebnímu starostovi, tak místostarostovi, nemá honební společenstvo orgán, který by kvalifikovaný člen honebního společenstva mohl požádat o svolání valné hromady. Za této situace odpovídá smyslu a účelu závěr, podle něhož při neexistenci orgánu honebního společenstva, který by mohl svolat valnou hromadu, může valnou hromadu honebního společenstva svolat sám kvalifikovaný člen honebního společenstva" (body 34 a 35 odůvodnění). Dospěl-li proto vrchní soud (ve shodě s krajským soudem) k závěru, že "svolavatel jako kvalifikovaný člen honebního společenstva mohl v souladu s valnou hromadu svolat, je jeho právní posouzení věci ve výsledku správné" (bod 38 odůvodnění). Stěžovatel v dovolání zjevně přehlédl, že krajský soud nevyšel ze skutkového zjištění, podle něhož by byl Ing. Miroslav Jiříček místostarostou vedlejšího účastníka, ale ze zjištění, že byl toliko členem jeho výboru. V předmětné době tak honební společenstvo nemělo nejen starostu, ale ani místostarostu. Nejvyšší soud se též zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozhodnutí vrchního soudu a této námitce nepřisvědčil (bod 39 odůvodnění).

II.

Argumentace stěžovatele

6. Stěžovatel rekapituluje skutkový stav věci a uvádí, že rozhodnutí Nejvyššího soudu pokládá za neústavní pro jeho rozpor s y.

7. Za svévolný považuje stěžovatel skutkový závěr vrchního soudu, podle něhož byl Ing. Miroslav Jiříček "pouze řadovým členem honebního společenstva", neboť ve skutečnosti byl jeho místostarostou. Právě honební místostarosta měl být správně vyzván ke svolání valné hromady. Stěžovatel rovněž opakuje, že o prominutí vydání bezdůvodného obohacení nemohlo být valnou hromadou rozhodnuto, neboť tento bod nebyl uveden v pozvánce na ni. Náhrada škody (újmy) a vydání bezdůvodného obohacení jsou podle něj zcela odlišné kategorie, které jsou také upraveny v různých hlavách . Stěžovatel je toho názoru, že Nejvyšší soud měl rozhodnutí vrchního soudu zrušit i pro jeho nepřezkoumatelnost. Namítá dále podjatost soudce vrchního soudu, který měl v odvolacím řízení bagatelizovat, resp. schvalovat trestný čin pytláctví.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel nemá k dispozici jiné zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

9. Při posuzování opodstatněnosti ústavní stížnosti je třeba vycházet z toho, že Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti, nikoliv další revizní instancí v soustavě obecného soudnictví [viz např. nález ze dne 12. 3. 1997

sp. zn.

(N 26/7 SbNU 165)]. K zásahu do rozhodovací činnosti soudů je proto oprávněn jen tehdy, kdyby porušily ústavně zaručená práva stěžovatele [viz např. nález ze dne 19. 11. 2013

sp. zn.

(N 191/71 SbNU 279)]. Skutečnost, že soudy zaujímají k věci jiný právní názor než stěžovatel, sám o sobě nevede k porušení ústavně zaručených práv a svobod. To platí tím spíše, když obsahem práva na soudní ochranu podle y není garance úspěchu v řízení (srov. např. usnesení ze dne 30. 6. 2020

sp. zn.

, veřejně dostupné na internetu v databázi NALUS na http://nalus.usoud.cz). Směřuje-li tedy ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost (viz např. usnesení ze dne 20. 10. 2020

sp. zn.

).

10. Ústavní stížnost je pouhým opakováním tvrzení uplatněných stěžovatelem v řízení před obecnými soudy, resp. pokračováním polemiky s jejich závěry. To však její důvodnost založit nemůže. Ústavní stížnost nadto neobsahuje žádnou relevantní ústavněprávní argumentaci - za tu přitom nelze považovat pouhé odkazy na články y, popř. Úmluvy.

11. Je nutné předeslat, že Ústavní soud je vázán petitem ústavní stížnosti, v němž (stejně jako v záhlaví ústavní stížnosti) stěžovatel napadá toliko rozhodnutí Nejvyššího soudu. Obzvláště v této situaci se vzhledem k předmětu dovolacího řízení neotevírá prostor pro posouzení správnosti skutkových zjištění krajského soudu a vrchního soudu v otázce postavení Ing. Miroslava Jiříčka v rámci vedlejšího účastníka. Stejně tak není na místě, aby Ústavní soud posuzoval otázku (ne)podjatosti soudce vrchního soudu, když k tomu slouží institut námitky vyloučení upravený v

12. Nejvyšší soud shledal dovolání stěžovatele přípustným toliko pro řešení otázky svolání valné hromady podle . V rozsahu ostatních námitek bylo dovolání nepřípustné z důvodů, které Nejvyšší soud řádně a srozumitelně vysvětlil (viz bod 4 výše). Stěžovatel ostatně ani nezpochybňuje, že u třech námitek (otázek) vůbec nevymezil předpoklady jejich přípustnosti. Jde-li o výklad provedený Nejvyšším soudem, stěžovatel neuvádí, v čem přesně jej považuje za ústavně nekonformní. Bez bližších argumentů pouze polemizuje se skutkovým zjištěním nalézacích soudů, podle nichž byl Ing. Miroslav Jiříček pouze členem výboru vedlejší účastnice, a nikoliv jejím místostarostou. Výkladu a použití Nejvyšším soudem není z ústavněprávního hlediska co vytknout. Nejvyšší soud provedl jeho systematický výklad a správně zohlednil rovněž jeho smysl a účel. I v této části je napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu náležitě odůvodněno a prosto vnitřních rozporů nebo projevů soudní svévole.

13. Na základě výše uvedeného proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako zjevně neopodstatněnou odmítl podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. února 2022

Josef Fiala, v. r.

předseda senátu