Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3496/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti Společenství vlastníků X, zastoupeného Mgr. Danielem Tobolou, advokátem, sídlem Revoluční 764/17, Praha 1 - Staré Město, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. září 2021 č. j. -494 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 15. prosince 2020 č. j. -444 ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 18. ledna 2021 č. j. -452, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 3, jako účastníků řízení, a Ing. Jozefa Birka, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatel se podanou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle d, resp. právo na spravedlivý proces podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Stěžovatel (žalobce) se v řízení před obecnými soudy podanou žalobou domáhal na vedlejším účastníkovi řízení (žalovaném), jako vlastníkovi blíže vymezené bytové jednotky (dále též "předmětný byt"), zaplacení částky ve výši 38 803 Kč s příslušenstvím z titulu dlužných úhrad spojených s jejím užíváním. Šlo o nedoplatek z vyúčtování nákladů na předmětný byt, příspěvku do fondu oprav a úhrad nákladů za služby, a to za roky 2011 a 2012.

3. Obvodní soud pro Prahu 3 (dále jen "obvodní soud") rozsudkem ze dne 15. 12. 2020 č. j. -444 žalobu zamítl (výrok I.) a stěžovateli uložil povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi řízení náklady řízení (výrok II.).

4. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudkem ze dne 22. 9. 2021 č. j. -494 rozsudek obvodního soudu potvrdil. Ve shodě s obvodním soudem dospěl k závěru, že v situaci, kdy stěžovatel použil odchylně od pravidla stanoveného v , kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění účinném do 31. 12. 2013, mechanismus přijatý usnesením shromáždění vlastníků jednotek, jež však nebylo schváleno 100% většinou hlasů vlastníků, nebylo vyúčtování za roky 2011 a 2012 týkající se bytové jednotky vedlejšího účastníka řízení provedeno řádně, neboť neobsahovalo uvedení vedlejším účastníkem řízení zaplacených záloh. Zálohy zaplacené vedlejším účastníkem řízení se do vyúčtování nepromítly, takže z něj nebylo zřejmé, jak s nimi stěžovatel naložil. Městský soud tedy s ohledem na výše uvedené uzavřel, že splatnost vyúčtování dosud nenastala a žaloba byla podána předčasně.

II.

Argumentace stěžovatele

5. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá porušení svých shora uvedených ústavně zaručených práv. Vysvětluje, proč přijal rozhodnutí o způsobu rozúčtování jinak, než podle spoluvlastnických podílů a proč právě tento způsob považuje za spravedlivý. Stěžovatel vytýká obvodnímu soudu, že jej řádně nepoučil podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), o tom, že má jiný právní názor na věc a že vyúčtování není sesplatněno. Jeho závěry považuje za nepřezkoumatelné, obsahující vnitřní rozpory. Obdobná pochybení vytýká i městskému soudu, který se nijak nevypořádal se stěžovatelovým odvoláním. Porušení ústavně zaručených práv spatřuje v extrémním formalismu obecných soudů při posuzování, zda byly či nebyly zohledněny zálohy při výpočtu nedoplatku z vyúčtování. Stěžovatel konečně namítá, že se městský soud nevypořádal s jeho námitkou, proč byla vedlejšímu účastníkovi řízení přiznána náhrada nákladů řízení za cestovné (jízda automobilem po trase Želiezovce - Praha a zpět).

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána soudní rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( téhož zákona a contrario), když dovolání proti rozsudku městského soudu není ze zákona přípustné [ ].

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud předesílá, že není součástí soustavy soudů [ y (dále jen " ")] a nepřísluší mu oprávnění vykonávat dozor nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d) y oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.

8. Ústavní soud nejprve podotýká, že obsahově obdobnou ústavní stížností týkající se týchž účastníků řízení se zabýval ve věci

sp. zn.

(rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), přičemž ústavní stížnost stejného stěžovatele pro zjevnou neopodstatněnost odmítl usnesením ze dne 11. 1. 2022. I v nyní posuzované věci nemá důvod se od závěrů obsažených ve jmenovaném usnesení odchylovat, pročež postačí na ně ve stručnosti odkázat.

9. Hlavním důvodem pro odmítnutí předchozí ústavní stížnosti bylo, že posuzování náležitostí vyúčtování je především věcí podústavního práva, potažmo obecných soudů, do něhož Ústavní soud zásadně nezasahuje. Obecné soudy (a to i v nyní posuzované věci) přitom vysvětlily, z jakých důvodů považují vyúčtování za vnitřně rozporné (srov. body 25 - 26 rozsudku obvodního soudu, resp. body 27 - 29 rozsudku městského soudu). Samotný nesouhlas stěžovatele s náležitostmi vyúčtování napadená rozhodnutí obecných soudů protiústavními nečiní. Vyúčtování jako takové má informativní a evidenční povahu, jež by svému adresátu mělo poskytnout základní informace týkající se správy domu jako celku.

10. Namítal-li stěžovatel absenci poučení podle obvodním soudem, lze odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku městského soudu, který na tuto námitku reagoval (viz bod 33 odůvodnění rozsudku) s tím, že stěžovatel byl obvodním soudem opakovaně poučován a na jiný právní názor byl upozorněn již v souvislosti se stanoviskem vedlejšího účastníka řízení.

11. Pokud stěžovatel naznačoval polemiku s výkladem § 15 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů, který dává vlastníkům bytových jednotek možnost, aby se dohodli na míře své účasti na úhradě těchto nákladů na správu domu a pozemku a tím vyloučily zákonnou právní úpravu, lze k uvedenému konstatovat, že jak v judikatuře, tak i v odborné literatuře panuje shoda na tom, že s touto změnou by museli souhlasit všichni vlastníci. Tedy nikoliv jen jejich většina či kvalifikovaná většina.

12. Co se týče námitky vůči rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, pak je třeba zdůraznit, že přiznání náhrady nákladů sporného řízení, popř. jejich výpočet, je předmětem právní úpravy podústavního práva, jehož výklad a použití jsou výlučně svěřeny obecným soudům. Ústavní soud není oprávněn do řešení těchto otázek ingerovat, neboť by šlo o nepřípustný zásah do rozhodovací kompetence ústavně nezávislých soudů. Výjimku by představovalo např. porušení procesních pravidel zakládající zásah do práva na soudní ochranu nebo učinění extrémních závěrů, které by vybočovaly z interpretačních metod, či vůbec nemohly mít oporu ve skutkových zjištěních. Taková pochybení obecných soudů však Ústavní soud v posuzované věci neshledal.

13. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele, rozhodl o ústavní stížnosti mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle tak, že ji jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. února 2022

Vojtěch Šimíček v. r.

předseda senátu