Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2482/21

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudců Ludvíka Davida a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti R. P., zastoupeného Mgr. Ivem Školou, advokátem se sídlem Riegerova 72, Olomouc, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2021 č. j. -360, rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 30. září 2020 sp. zn. a rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 27. ledna 2020 č. j. -270, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. V návrhu na zahájení řízení doručeném Ústavnímu soudu dne 10. září 2021 navrhl stěžovatel postupem dle a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") zrušení v záhlaví označených soudních rozhodnutí s tím, že jimi mělo být zasaženo do celé řady jemu ústavně zaručených práv dle , , a 40 d (dále jen " ") a dle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Výše uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Olomouci byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání přečinu křivého obvinění podle a 3 písm. e) (ve znění účinném od 1. února 2019), za což byl odsouzen k peněžitému trestu v počtu 200 denních sazeb v částce 400 Kč, tedy celkem 80 000 Kč, a pro případ, že by trest nebyl ve lhůtě vykonán, k náhradnímu trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců. K odvolání stěžovatele rozhodl výše uvedeným rozsudkem Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci tak, že prvostupňový rozsudek při nezměněném výroku o vině v části, která se týkala trestu, z formálních důvodů chybných citací zrušil, a nově rozhodl o trestu (ve stejné výměře jako soud prvostupňový). O dovolání stěžovatele proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl Nejvyšší soud napadeným usnesením tak, že jej odmítl jako zjevně neopodstatněné postupem dle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu.

3. Skutkový základ věci spočíval v tom, že stěžovatel, jakožto jednatel obchodní společnosti X, měl v odvolání podaném dne 6. května 2018 proti rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce (dále jen "SZPI") ze dne 13. dubna 2018 nepravdivě nařknout inspektory SZPI z požadování úplatku, o nějž si dle stěžovatele měli říci během kontroly v maloobchodní provozovně uvedené společnosti, která byla vykonána dne 8. června 2017.

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že soudy v napadených rozhodnutích řádně nezhodnotily provedené důkazy a že mu trestný čin, resp. zejm. jeho subjektivní stránka nebyla prokázána. Sepisem a odesláním výše zmíněného odvolání pouze uplatňoval právo na obranu proti "nestandardnímu" průběhu kontroly ze strany SZPI. V řízení nebyly odstraněny pochybnosti o skutkovém ději a došlo k porušení zásady in dubio pro reo. Dle stěžovatele pak obecné soudy jeho skutek vadně posoudily také po hmotněprávní stránce. Stěžovatel dle vlastních slov nikoho křivě z žádného trestného činu neobvinil, pouze popsal faktický průběh kontroly. V odvolání proti rozhodnutí SZPI měl právo uvést všechny relevantní skutečnosti, což učinil. Ostatně žádné osoby nebyly v jím sepsaném odvolání označeny jmenovitě. Jeho tvrzení měla být navíc vytržena z kontextu a zmanipulována. Rozhodováním soudů měl být stěžovatel neústavně "dotčen na právu svobodného projevu" - v tomto ohledu tedy i "diskriminován". Rovněž mu měla být nesprávným procesním postupem soudu znemožněna řádná příprava obhajoby.

5. Ústavní soud před meritorním posouzením ústavní stížnosti zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje procesní požadavky stanovené . Ústavní soud v tomto ohledu dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas, oprávněným stěžovatelem a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky až a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně jeho práv ( ).

6. Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti ( y), který není další instancí v systému všeobecného soudnictví. Na postup orgánů činných v trestním řízení, včetně soudů, proto reaguje pouze tehdy, vyvolává-li reálné negativní dopady na ústavně zaručená základní práva nebo svobody účastníka řízení. Nikoli každý postup obecných soudů, který by i byl podle jednoduchého práva vadný, však k takovému zásahu vede. Proto se Ústavní soud zabýval pouze otázkou, zda napadenými rozhodnutími soudů byla porušena stěžovatelova základní práva, a to zejména právo na spravedlivý proces.

7. Po prostudování napadených rozhodnutí je dle názoru Ústavního soudu zřejmé, že obecné soudy se s věcí obsáhle a ústavně konformním způsobem vypořádaly. Napadená rozhodnutí považuje Ústavní soud za kvalitně zpracovaná a zcela přiměřeným způsobem odůvodněná, zejm. co do logiky a podrobnosti argumentace. Provedené dokazování se jeví jako dostatečné a jeho vyhodnocení jako přiléhavé. Obecné soudy se věcí zabývaly úplně a naprosto srozumitelně tak, aby mohly učinit závěr o naplnění skutkové podstaty trestného činu. Pro aplikaci zásady in dubio pro reo, jež vychází z presumpce neviny, v dané věci nebyl vůbec prostor, neboť žádná rozumná pochybnost o jednání stěžovatele a dalších skutkových okolnostech nepanovala - závěry soudů se jeví jako spolehlivé. V podrobnostech pak Ústavní soud k námitkám, které stěžovatel v ústavní stížnosti vznesl, odkazuje na jednotlivé body odůvodnění napadených rozhodnutí, k nimž nemá ze své pozice garanta ústavnosti cokoli dodat. K procesním otázkám vzneseným stěžovatelem odkazuje Ústavní soud jednak na bod 9 napadeného rozsudku okresního soudu, v němž je (byť poměrně stručně) vyloženo, proč byly další důkazy navržené obhajobou nadbytečné, jednak na bod 11 napadeného rozsudku krajského soudu, v němž krajský soud vyvrací tvrzení stěžovatele o procesních pochybeních okresního soudu. Právní kvalifikaci se pak obšírně věnoval také dovolací soud, a to dle názoru Ústavního soudu i výrazně nad rámec dovolacího přezkumu - viz zejm. body 26 až 30 napadeného usnesení dovolacího soudu. Tento výklad k přečinu křivého obvinění a jeho vztáhnutí na poměry projednávané věci (mj. právnické vzdělání stěžovatele a jeho přechozí odsouzení pro obdobnou trestnou činnost) shledává Ústavní soud z pohledu ústavních požadavků za zcela uspokojivý. Ani závěru dovolacího soudu o tom, že jmenovité označení osob, které si měly o údajný úplatek říci, není nezbytnou podmínkou pro naplnění skutkové podstaty tohoto přečinu, jsou-li tyto osoby i tak jasně identifikovatelné s ohledem na konkrétní okolnosti, nelze z ústavního pohledu cokoli vytknout.

8. Ústavní soud uzavírá, že stěžovatel mu v ústavní stížnosti předestřel své vnímání údajně nestandardní kontroly ze strany SZPI, jejíž průběh měl být nezákonný a nespravedlivý, nicméně postoj stěžovatele k věci není způsobilý vyvinit jej z faktu, že se dopustil jednání, které v souladu s y, zákonodárce označil za trestné. Nespokojenost stěžovatele s výsledkem jeho věci nezakládá nesprávnost postupu orgánů činných v trestním řízení, nezákonnost rozhodnutí soudů a ve svém důsledku ani jejich neústavnost (důvodnost ústavní stížnosti).

9. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud nezjistil, že by obecné soudy stěžovatele v jeho zaručených právech postupem popsaným v ústavní stížnosti zkrátily, odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. února 2022

David Uhlíř v. r.

předseda senátu