Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 94/22

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Ross, a. s. v likvidaci, IČ 25610317, sídlem Rybná 716/24, Praha, zastoupené Mgr. Jakubem Hanyášem, advokátem, sídlem Kobližná 53/24, Brno, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2021 č. j. , 199/2021-627, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a JUDr. Josefa Cupky, insolvenčního správce dlužníka LUMICA s. r. o. v likvidaci, IČ 26152533, sídlem Konviktská 294/24, Praha, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavnímu soudu byla dne 12. 1. 2022 doručena ústavní stížnost podle písm. d) y (dále jen " ") a ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Stěžovatelka se domáhá zrušení výše zmíněného rozhodnutí obecného soudu pro porušení jejího práva na spravedlivý proces ukotveného v d (dále jen " ") a práva vlastnit majetek zaručeného v y.

2. Rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen "odvolací soud") ze dne 7. 9. 2021, č. j. , 199/2021-627, ve věci nahrazení souhlasu s vydáním předmětu úschovy, bylo rozhodnuto o odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "soud I. stupně") ze dne 26. 10. 2020 č. j. -539, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 5. 1. 2021 č. j. -545. Stěžovatelka (žalovaná v řízení před obecnými soudy) podala včasné odvolání proti rozsudku soudu I. stupně především proto, že byla přesvědčena o jeho absolutní nepřezkoumatelnosti. Odvolací soud částečně přisvědčil stěžovatelce v tom, že soud I. stupně nedostál požadavku, stanoveném v zákona , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), avšak nakonec dle napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil, a také stanovil stěžovatelce povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení.

3. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti uvádí, že spatřuje porušení svých práv zaručených v a 36 y v tom, že odvolací soud i přes uznané pochybení soudu I. stupně nepřistoupil ke zrušení rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení, ani k zopakování soudem I. stupně provedených důkazů či provedení důkazů, které stěžovatelka považuje za opomenuté. Celkově stěžovatelka shledává závěry odvolacího soudu za rozporné, nelogické a v nesouladu s ustálenou judikaturou. Stěžovatelka uvádí, že souběžně s ústavní stížností podala proti rozsudku odvolacího soudu také dovolání. Je si přitom vědoma existence a , nicméně i přesto z opatrnosti přistoupila k podání ústavní stížnosti, neboť dle jejího názoru nelze vyloučit, že některé důvody uplatněné v rámci ústavní stížnosti by byly dovolacím soudem vyhodnoceny jako nezpůsobilé založit důvodnost dovolání, a proto by mohlo hrozit uplynutí lhůty pro podání ústavní stížnosti.

4. Předtím, než může Ústavní soud přistoupit k přezkumu opodstatněnosti či důvodnosti ústavní stížnosti, je povinen zkoumat splnění zákonem stanovených podmínek řízení. V dané věci však dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.

5. Z y plyne, že základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci obecně, nikoli pouze Ústavního soudu. Konkrétně je poté princip subsidiarity vyjádřen v , dle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně dovodil, že pravomoc Ústavního soudu je vybudována na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž již nelze protiústavnost napravit jiným způsobem (viz např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

,

,

).

6. V posuzované věci dochází k souběhu dovolání a ústavní stížnosti, jak ostatně sama stěžovatelka ve své stížnosti uvádí. Byla-li by v nyní dané věci ústavní stížnost věcně posouzena Ústavním soudem dříve, než bude rozhodnuto o stěžovatelkou podaném dovolání, mohl by postup Ústavního soudu vést k nepřípustnému zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů. Ústavní soud také nemůže předjímat rozhodnutí obecného soudu o podaném dovolání, ani rozhodovat o stejné věci zároveň s obecným soudem, neboť by to bylo v rozporu s principy ústavního soudnictví.

7. Ústavní soud také odkazuje na ustanovení , podle kterého platí, že "byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě dvou měsíců od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku." Je tedy zřejmé, že stěžovatelka podala ústavní stížnost předčasně, jelikož i za situace, kdy přípustnost podaného dovolání závisí na úvaze dovolacího soudu, je nutno před podáním ústavní stížnosti vyčerpat i tento mimořádný opravný prostředek a teprve po rozhodnutí o něm dovolacím soudem je věcí úvahy stěžovatelky, zda se bude domáhat ochrany rovněž před Ústavním soudem v rámci řízení o ústavní stížnosti.

8. Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že odmítnutí stávající ústavní stížnosti pro její "předčasnost" stěžovatelku nepoškozuje na jejím právu na přístup k soudu, protože pokud by nebyla srozuměna s výsledkem dovolacího řízení, je oprávněna po jeho ukončení podat novou ústavní stížnost, a to tak, aby zohledňovala i průběh a výsledky dovolacího řízení. Tato ústavní stížnost je pak (v případě splnění ostatních podmínek řízení) věcně projednatelná Ústavním soudem.

9. Stěžovatelka se v rámci své ústavní stížnosti nedovolává postupu dle , ani Ústavní soud neshledal žádné okolnosti, které by postup dle tohoto ustanovení měly zapříčinit.

10. Na základě výše uvedených závěrů, Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a vyjadřoval se k důvodnosti ústavní stížnosti, soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl dle ve spojení s jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. 2. 2022

Tomáš Lichovník v. r.

soudce zpravodaj