Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 2737/2024

23 Cdo 2737/2024-599

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně Frýdlantská vodárenská společnost, a. s., se sídlem ve Frýdlantu, Zahradní 768, identifikační číslo osoby 25496565, zastoupené Mgr. Martinem Vondroušem, advokátem se sídlem v Liberci, 8. března 21/13, proti žalovanému J. O., zastoupenému JUDr. Antonínem Šmídkem, advokátem se sídlem v Liberci, Pavlovická 366/7, o zaplacení částky 115.949,23 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2024, č. j. -574, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :(dle )

1. Obvodní soud pro Prahu 8 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 7. 11. 2023, č. j. -531, zamítl žalobu o zaplacení částky 115.949,23 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II a III).

2. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 25. 4. 2024, č. j. -574, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné ve smyslu , (dále jen „ “), neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. Ústavního soudu.

4. Dovolatelka namítá, že odvolací soud ve věci nesprávně aplikoval a 4 a 17 odst. 3 , o vodovodech a kanalizacích (dále též jen „ZVK“). Dle názoru dovolatelky bylo zasaženo do jejího práva na rovnost před soudy, když nebylo dáno poučení dle ustanovení

5. Dovolatelka uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ( ) a navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Žalovaný se k dovolání vyjádřil v tom smyslu, že jej považuje za nepřípustné, a proto navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl.

7. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle , zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.

8. Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

9. Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

10. Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. ), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení skutečně splněna jsou.

11. Dovolání není přípustné.

12. Dovolatelce nelze přisvědčit v její úvaze, že právní posouzení věci přijaté odvolacím soudem nerespektovalo závěry vyjádřené v nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2017, sp. zn. (N 217/87 SbNU 493). V něm Ústavní soud vyslovil a blíže odůvodnil, že z pohledu ústavních vodítek interpretace a aplikace právních předpisů je třeba upřednostnit takový výklad ustanovení § 17 odst. 3 ZVK ve spojení s ustanovením § 16 odst. 1 ZVK, že zákon stanoví vyvratitelnou domněnku správnosti hodnot naměřených úředně ověřeným vodoměrem, kterou lze vyvrátit různými důkazními prostředky, a to i po výměně vodoměru; jeho přezkoušení však lze žádat pouze do doby jeho výměny.

13. Dovolatelka poukazuje na skutečnost, že v poměrech věci zde vedené však došlo k přezkoušení vodoměru (§ 17 odst. 3 ZVK) s výsledkem, že vodoměr splňuje parametry stanovené normou. Ústavní soud však, oproti mínění dovolatelky, neuzavřel, že v takovém případě nelze dále domněnku správnosti naměřených hodnot vyvrátit za použití jiných důkazů.

14. Odvolací soud odkázal na další rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. , ve kterém k této otázce Ústavní soud dále uzavřel, že „důkazní prostředky jsou demonstrativně vypočteny v ustanovení , přičemž lze obecně konstatovat, že jsou dovoleny všechny, byly-li opatřeny v souladu se zákonem. Ani v nyní posuzované věci proto nelze dovodit, že jediným významným důkazním prostředkem mohlo být pouze přezkoušení údajně vadného vodoměru“.

15. Dovolatelce přitom nelze přisvědčit v její úvaze, že soudy nižších stupňů zcela ignorovaly výsledky přezkoumání vodoměru. Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu se podává, že soudy tuto skutečnost zohlednily. Dovolatelka však pomíjí další skutková zjištění soudů nižších stupňů o tom, že i následný vodoměr vykazoval nesprávné načítání spotřeby vody, když počítadlo zaznamenávalo dokonce záporné hodnoty, a o tom, že dne 29. 10. 2018 byl na odběrném místě zahájen státní metrologický dozor, kterým bylo zjištěno, že není v místě odběru s ohledem na provozní podmínky zajištěna správnost měření.

16. Dovolací soud připomíná, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

17. Závěr o nepřípustnosti dovolání nemůže zvrátit ani tvrzení dovolatelky o nesprávné aplikaci Ve své ustálené rozhodovací praxi dovolací soud opakovaně vyjádři názor, že poučení podle ustanovení až 3 slouží tomu, aby účastníci tvrdili rozhodné skutečnosti (splnili povinnost tvrzení) a aby označili důkazy způsobilé tato tvrzení prokázat (splnili povinnost důkazní). Účelem této poučovací povinnosti je zabránit tomu, aby se účastník nedozvěděl až z rozhodnutí pro něho nepříznivého, tedy překvapivě, že podle hodnocení soudu neunesl břemeno tvrzení či důkazní břemeno, a aby měl příležitost doplnit chybějící tvrzení či navrhnout další důkazy. Jestliže však žaloba byla zamítnuta (nebo obrana proti ní neobstála) nikoli proto, že by účastníci neunesli důkazní břemeno, ale na základě zjištěného skutkového stavu, nebylo zde ani důvodu pro postup soudu podle ustanovení Postup podle ustanovení přichází v úvahu jen tehdy, jestliže účastníky uvedená tvrzení a navržené (případně i nenavržené, ale provedené) důkazy nepostačují k tomu, aby byl objasněn skutkový stav věci (srov. například usnesení ze dne 27. 6. 2003, sp. zn. , či rozsudek ze dne 25. 5. 2006, sp. zn. ). Ustanovení pak míří speciálně na situace, kdy účastník nevylíčil všechny skutečnosti rozhodné pro právní posouzení věci z toho důvodu, že je z pohledu jím zvažovaného právního posouzení, odlišného od právního posouzení věci soudem, za právně významné nepovažoval. Jsou-li však dosavadní tvrzení (a navržené důkazy) postačující i pro objasnění skutkového stavu věci rozhodného z hlediska hypotézy právní normy zvažované soudem, není k poučení podle ustanovení důvod (srov. citované usnesení sp. zn. a dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2007, sp. zn. ).

18. Takovému postupu odpovídá i hodnocení učiněné odvolacím soudem, který k námitkám dovolatelky v rámci odvolacího řízení uzavřel, že „v projednávané věci má sice žalobkyně zjevně jiný právní názor něž soud prvního stupně, avšak žádné rozhodné skutečnosti nebylo nutné ze strany žalobkyně doplňovat, když posouzení věci záviselo zejména na tom, zda žalovaný unese své břemeno tvrzení a důkazní ohledně nesprávnosti měření předmětného vodoměru“. V projednávané věci tak soud prvního stupně rozhodnutí nezaložil na závěru, že dovolatelka neunesla důkazní břemeno, nýbrž rozhodoval za zjištěného skutkového stavu o nesprávnosti naměřených hodnot.

19. Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení odmítl.

20. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s neodůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. 12. 2024

JUDr. Pavel Horák, Ph.D.

předseda senátu