Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2960/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Davida Uhlíře a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele M. A., právně zastoupeného JUDr. Jaroslavem Dubenským, advokátem se sídlem Pravdova 1113/II, Jindřichův Hradec, proti usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 6. 2021 č. j. -43 a ze dne 14. 7. 2021 č. j. -48 a usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 8. 2021 č. j. -83 a ze dne 14. 10. 2021 č. j. -154, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatel v ústavní stížnosti brojí proti v záhlaví uvedeným rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo zasaženo do jeho základního práva zaručeného d.

2. Ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutím opatrovnických soudů o předběžných opatřeních, jimiž byly nezletilé děti stěžovatele předány do péče matky a otci byl soudy upraven styk, když soudy dospěly k závěru, že svěření dětí do střídavé péče, které se domáhá stěžovatel, není v současné situaci možno rozhodnout vzhledem k nedostatku skutkových zjištění.

3. Stěžovatel spatřuje porušení jeho ústavního práva na spravedlivý proces v tom, že při přezkumu předběžného opatření v odvolacím řízení byla porušena "rovnost zbraní" obou stran. Odvolací soud v době, kdy o odvolání stěžovatele proti předběžnému opatření rozhodoval, měl k dispozici přepis protokolu o jednání ze dne 15. 7. 2021, při němž byla vyslechnuta pouze matka. Byť při rozhodování o předběžném opatření není nutné mít k dispozici účastnické výslechy obou stran, neboť lze vycházet z osvědčených skutečností, nic to nemění na tom, že v době, kdy odvolací soud rozhodl, byla porušena zásada rovnosti stran. Další porušení práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatel v diskriminaci jeho osoby kvůli pohlaví, resp. v porušení zásady rovnosti účastníků a spravedlivého procesu ("férového" řízení) na základě pohlaví. Soud prvního stupně v průběhu všech tří dosavadních soudních jednání dával stěžovateli ostentativně najevo, že jeho procesní postavení muže/otce nedosahuje důležitosti procesního postavení ženy/matky.

4. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle jejího písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")]. Není součástí soustavy soudů ( y), není jim instančně nadřazen a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když dojde k porušení podústavní normy, ale až tehdy, představuje-li takové porušení současně porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález ze dne 25. 1. 1995

sp. zn.

(N 5/3 SbNU 17)]. Ústavnímu soudu proto ani v řízeních o ústavních stížnostech proti soudním rozhodnutím ve věci úpravy výchovných poměrů k nezletilým dětem nenáleží hodnotit důkazy, provedené soudy v příslušných řízeních, a na základě tohoto "vlastního" hodnocení důkazů předjímat rozhodnutí o tom, jak má být rozhodnuto. Stěžovatel však Ústavní soud staví právě do takové pozice, neboť jeho podrobné námitky jsou v podstatě nesouhlasem s konkrétními důvody, o něž soudy obou stupňů na základě zjištěného skutkového stavu svá rozhodnutí opřely.

5. Způsobilost předběžného opatření (jako opatření prozatímní povahy) k zásahu do základních práv a svobod obecně vyloučit nelze. Zásah touto formou však zpravidla nedosahuje takové intenzity, neboť při rozhodování o nařízení předběžného opatření se nerozhoduje o právech a povinnostech účastníků soudního řízení s konečnou platností, nýbrž jde o opatření dočasného charakteru, jímž není prejudikován konečný výsledek sporu, protože jde jen o zatímní úpravu práv a povinností, která nevylučuje, že ochrana práv dotčenému účastníku bude posléze poskytnuta konečným rozhodnutím ve věci [srov. např. nález ze dne 14. 9. 1994

sp. zn.

(N 41/2 SbNU 27), usnesení ze dne 29. 3. 2000

sp. zn.

, ze dne 8. 11. 2000

sp. zn.

, ze dne 14. 6. 2007

sp. zn.

a mnohá další]. Ústavní soud zpravidla nezasahuje do rozhodnutí o předběžných opatřeních, neboť jde o rozhodnutí, která do práv a povinností účastníků zasahují nikoli konečným způsobem, nýbrž jde o opatření, jejichž trvání je zásadně časově omezeno.

6. Posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření je věcí obecného soudu, neboť závisí na konkrétních okolnostech případu [srov. nálezy ze dne 10. 11. 1999

sp. zn.

(N 158/16 SbNU 171) nebo ze dne 21. 11. 2001

sp. zn.

(N 178/24 SbNU 327), usnesení ze dne 3. 3. 2011

sp. zn.

, ze dne 28. 6. 2012

sp. zn.

nebo ze dne 27. 3. 2014

sp. zn.

]. Ústavnímu soudu tedy z hlediska ústavněprávního zásadně nepřísluší přehodnocovat názor obecných soudů o důvodnosti návrhu na vydání předběžného opatření. Ústavní soud je povolán toliko ověřit, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření mělo zákonný podklad ( y), bylo vydáno příslušným orgánem ( y) a současně nebylo projevem svévole ve smyslu y a a 3 y [viz např. nález ze dne 10. 11. 1999

sp. zn.

(N 158/16 SbNU 171), usnesení ze dne 5. 2. 2013

sp. zn.

nebo ze dne 9. 3. 2015

sp. zn.

].

7. V posuzované věci neshledal Ústavní soud v postupu obecných soudů a v napadených rozhodnutích žádné shora popsané kvalifikované pochybení, jež by mohlo být z hledisek výše uvedených posuzováno jako porušení základních práv stěžovatele.

8. Ze shora uvedených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl podle mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. února 2022

David Uhlíř, v. r.

předseda senátu