Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3316/21

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Jirsy, soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti E. M., t. č. ve výkonu vazby ve Vazební věznici Brno, zastoupeného Mgr. Martinem Rybnikářem, advokátem se sídlem Brno, tř. Kpt. Jaroše 1922/3, proti usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 8. 10. 2021 č. j. 1 KZV 6/2021-616 a usnesení Policie České republiky, Národní protidrogové centrály Služby kriminální policie a vyšetřování, Expozitury Brno ze dne 23. 7. 2021 č. j. NPC-1990-695/TČ-2019-2200E5, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené usnesení Policie České republiky, Národní protidrogové centrály Služby kriminální policie a vyšetřování, Expozitury Brno (dále jen "policejní orgán"), kterým bylo podle § 79f odst. 1 trestního řádu rozhodnuto o zrušení zajištění věcí, konkrétně finanční hotovosti v celkové výši 47 000 Kč a 3 320 Eur, a o vrácení těchto věcí Policii České republiky, Útvaru speciálních činností, Služby kriminální policie a vyšetřování. Dále navrhuje zrušení usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně, kterým byla zamítnuta jeho stížnost proti uvedenému usnesení policejního orgánu.

Podle stěžovatele došlo vydáním napadených rozhodnutí k zásahu do jeho práv podle , a d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Stěžovatel namítá, že k vydání výše specifikované finanční hotovosti Policii České republiky, Útvaru speciálních činností, Služby kriminální policie a vyšetřování (dále jen "Útvar speciálních činností") nebyly splněny zákonné předpoklady, neboť již v předchozím řízení opakovaně zpochybňoval vlastnické právo Útvaru speciálních činností k předmětným finančním prostředkům. Odkazuje na nálezy

sp. zn.

,

a

a na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 214/2001. Má za to, že vlastnické právo Útvaru zvláštních činností k finančním prostředkům nebylo nikterak prokázáno, a připomíná, že nebylo rozhodnuto o předmětu řízení a nebylo dosud ani ukončeno přípravné řízení. Zdůrazňuje, že bankovky zajištěné při domovní prohlídce nejsou totožné s těmi, které byly použity při postupu podle § 158c a § 158e trestního řádu. Odmítá argumentaci státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně (dále jen "státní zástupce"), že peníze jsou věcí druhově určenou, a to s tím, že pokud by Útvaru zvláštních činností mohly být v dané situaci vydány jiné bankovky, mohlo by dojít k tomu, že by byly dané finanční prostředky vydány dvakrát.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele a obsah napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud musí předně připomenout, že ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůraznil, že ingerenci do postupu a rozhodování orgánů činných v trestním řízení ve stadiu přípravného řízení považuje, s výjimkou zcela mimořádné situace, za nepřípustnou, případně za nežádoucí (viz např. rozhodnutí ve věci

sp. zn.

,

,

,

,

aj.). Možnost zásahu Ústavního soudu do přípravného řízení je nutno v těchto souvislostech vykládat přísně restriktivním způsobem. Ingerenci Ústavního soudu lze akceptovat pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení trestního řádu, kdy postup orgánů činných v trestním řízení zcela vybočuje z ústavního a zákonného procesně právního rámce a kdy tyto vady nelze v rámci soustavy orgánů činných v trestním řízení, resp. obecných soudů, již nikterak odstranit. K takové mimořádné situaci však ve věci stěžovatele nedošlo.

Ústavní soud dále zdůrazňuje, že snaha stěžovatele uplatňovat své údajné vlastnické právo k zajištěným peněžním prostředkům ještě sama o sobě nezpochybňuje vlastnické právo jiného subjektu, v tomto případě Útvaru speciálních činností. Stejně tak ze skutečnosti, že doposud probíhá přípravné řízení, nijak nevyplývá, že by orgány činné v trestním řízení nemohly mít potřebnou míru jistoty o dílčí otázce týkající se právě vlastnického práva k zajištěným peněžním prostředkům.

V posuzovaném případě se i Ústavnímu soudu situace jeví jednoznačně. Výše popsaná finanční hotovost byla zajištěna při domovních prohlídkách, když byla předtím ze strany policejního orgánu použita v rámci předstíraného převodu postupem podle § 158c a § 158e trestního řádu a pracovník Útvaru speciálních činností ji předal stěžovateli za účelem předstíraného nákupu drogového materiálu. Ústavní soud v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného usnesení policejního orgánu a podotýká, že stěžovatel tyto okolnosti nezpochybňuje.

Ústavní soud akceptuje závěr státního zástupce, že předstíraný převod podle § 158c trestního řádu nepředstavuje právní důvod změny vlastnického práva. Ze strany policejního orgánu jde totiž o simulovaný právní úkon, který se navíc může týkat i věcí, jež nemohou být předmětem vlastnických vztahů (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1994-1997). Z toho vyplývá, že se předmětná finanční hotovost nemohla stát v důsledku předstíraného převodu vlastnictvím stěžovatele.

Jako zjevně neopodstatněnou vyhodnotil Ústavní soud stěžovatelovu námitku, že by v souvislosti s předstíraným převodem měly být dané bankovky považovány za věc individuálně určenou. Odkázat lze v tomto směru na č. l. 5-6 usnesení státního zástupce, kde bylo přesvědčivě vysvětleno, že v souvislosti s předstíraným převodem není podstatná konkrétní podoba jednotlivých bankovek, nýbrž výlučně jejich hodnota, kterou vyjadřují. Jinak řečeno, v rámci předstíraného převodu mají bankovky standardní funkci platidla, tudíž jde o věc zastupitelnou ve smyslu .

Logiku Ústavní soud nenachází ani v argumentu stěžovatele, že při posuzování bankovek použitých k předstíranému převodu jako věcí zastupitelných by mohlo dojít k jejich vydání (tj. vrácení) hned dvakrát. I s tímto tvrzením se státní zástupce beze zbytku vypořádal na č. l. 6 svého usnesení s tím, že právě proto, že jde v daném případě o věc druhově určenou, je možné vydat pouze její hodnotu, takže opětovné vydání finanční hotovosti v dané výši by postrádalo jakýkoli zákonný podklad.

Ústavní soud uzavírá, že v posuzované věci neshledal žádné okolnosti, které by zpochybňovaly vlastnické právo Útvaru speciálních činností k předmětným finančním prostředkům. Z tohoto důvodu se v této věci nemohou uplatnit závěry vyplývající z judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, na niž stěžovatel odkazuje, neboť ta se týká právě případů, kdy existovaly důvodné pochybnosti o vlastnickém právu k zajištěným věcem. Ústavní soud proto neshledal předpoklady pro kasační zásah.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. ledna 2022

JUDr. Jaromír Jirsa, v. r.

předseda senátu