Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3520/2023

26 Cdo 3520/2023-377

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci žalobkyně A. H., zastoupené JUDr. Ing. Radanem Tesařem, advokátem se sídlem v Praze 2, Chodská 1366/9, proti žalovanému Společenství vlastníků bytových jednotek XY, zastoupenému JUDr. Ivem Palkoskou, advokátem se sídlem v Kladně, Kleinerova 1504, o 88.050 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 6. 2023, č. j. -328, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.001,60 Kč k rukám JUDr. Iva Palkosky, advokáta se sídlem v Kladně, Kleinerova 1504, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

1. Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem (druhým v pořadí) ze dne 7. 6. 2023, č. j. -328, rozsudek (rovněž druhý v pořadí) Obvodního soudu pro Prahu 6 (soud prvního stupně) ze dne 25. 11. 2022, č. j. -285, potvrdil ve výroku I, kterým zamítl žalobu, aby žalovaná byla zavázána zaplatit žalobkyni částku 88.050 Kč s úroky z prodlení, změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení a uložil žalobkyni zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 106.052,69 Kč (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

2. Dovolání žalobkyně dovolací soud odmítl podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), neboť není podle přípustné.

3. Žalobkyně v dovolání především rozsáhle rekapituluje dosavadní průběh řízení a celkové vztahy se žalovaným. Námitkami, jimiž zpochybňuje správnost skutkových zjištění (zejména ohledně vztahů mezi účastníky a jejich chování) a nesouhlasí s hodnocením provedeného dokazování, zpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem prostřednictvím skutkových námitek a uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v Ostatně skutková zjištění nevykazují jakýkoliv nesoulad a odpovídají provedenému dokazování, odvolací soud (soud prvního stupně) provedl všechny důkazy relevantní pro právní posouzení věci a své závěry řádně odůvodnil. Nejde tedy o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními (viz stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , uveřejněné pod č. 460/2017 Sbírky zákonů).

4. Vytýká-li žalobkyně odvolacímu soudu, že posuzoval otázku vzniku pokuty podle , kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, když fakticky požadoval naplnění další podmínky – újmy, či „narušení sféry žalobkyně“, přehlíží, že soudy obou stupňů shodně dospěly k závěru, že právo na pokutu žalobkyni skutečně vzniklo (jejímu požadavku však nevyhověly pro jeho rozpor s dobrými mravy), a proto již jen z tohoto důvodu nemůže být dovolání pro tuto otázku přípustné.

5. Nárok žalobkyně na zaplacení pokuty podle považoval odvolací soud za výkon práva v rozporu s dobrými mravy ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Jeho úvahu by bylo možné v dovolacím řízení zpochybnit jen v případě její zjevné nepřiměřenosti (viz např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu z 29. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněného pod č. 7/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2023, sp. zn. ) poukázal na to, že pokuta podle má především preventivní (nátlakovou) funkci a s tím spojenou funkci sankční, vytváří na poskytovatele služeb nátlak, aby dostál své povinnosti řádně a včas vyúčtovat zálohy na služby stanovené příjemci služeb, jak mu to ukládá tohoto zákona, a je pro něj citelnou sankcí při jejím nesplnění, samotná absence vzniku škody neprovedením řádného a včasného vyúčtování záloh na služby, automaticky neznamená, že by poskytovateli služeb nemohla vzniknout povinnost zaplatit pokutu podle Současně však zdůraznil, že mechanická aplikace těchto obecných závěrů nemůže vést k zjevné nespravedlnosti.

6. Z obsahu napadeného rozsudku je zřejmé, že odvolací soud zvažoval všechny významné okolnosti věci, přihlédl k poměrům jak na straně žalobkyně (vlastnice bytové jednotky), tak na straně žalovaného (poskytovatele služeb – SVJ), zabýval se jejich vzájemnými vztahy, stejně jako jednáním žalobkyně, jež dlouhodobě nehradila zálohy na služby, resp. tyto hradila často s mnohaletým zpožděním, přihlédl i k chování žalobkyně ve vztahu k výměně vodoměrů v jejím bytě. Po zvážení všech okolností pak dospěl k závěru, že jednání žalobkyně je za daných okolností výkonem práva v rozporu s dobrými mravy. Jeho úvaha není (s ohledem na provedené dokazování a učiněná skutková zjištění, zejména s přihlédnutím k výjimečným okolnostem projednávané věci) zjevně nepřiměřená. Odvolací soud tedy otázku aplikace o. z. u nároku žalobkyně na zaplacení pokuty podle posoudil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit ani v této projednávané věci, a dovolání proto nemůže být ani pro posouzení této otázky přípustné.

7. Vytýká-li dále dovolatelka odvolacímu soudu nepřezkoumatelnost, nepředvídatelnost a nesrozumitelnost napadeného rozhodnutí, uplatnila ve skutečnosti vady řízení. Vady řízení však nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem. K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [jakož i k vadám uvedeným v , a b) a ], dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání (podle ) nezakládají. Ostatně lze dodat, že napadené rozhodnutí namítanými vadami netrpí (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 27. 8. 2019, sp. zn. ).

8. Dovolání proti výroku o nákladech řízení není přípustné podle

9. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 17. 12. 2024

JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu