Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 104/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky STEKO CR, spol. s r. o., se sídlem v Březnici, Hudčice 4, zastoupené JUDr. Dagmar Říhovou, advokátkou se sídlem v Příbrami, 28. října 184, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -741 ze dne 26. 10. 2021, rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. -604 ze dne 20. 11. 2019 a rozsudku Okresního soudu v Příbrami č. j. -557 ze dne 28. 3. 2019, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Příbrami, jako účastníků řízení, a dále a) společnosti Skylux A. G., se sídlem v Lucemburském velkovévodství, Boulevard Princ Henri, L-1724, Lucemburk 3, v řízení před obecnými soudy zastoupenou opatrovnicí JUDr. Evou Dundáčkovou, advokátkou se sídlem v Příbrami, Žižkova 708, b) Julia Prudoviče, v řízení před obecnými soudy zastoupeného opatrovníkem JUDr. Markem Dvořákem, advokátem se sídlem v Příbrami, nám. T. G. M. 1, c) Ing. Miroslava Ondrášika, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Okresní soud v Příbrami (dále jen „nalézací soud“) zamítl napadeným rozsudkem žalobu stěžovatelky proti vedlejším účastníkům o zaplacení částek 882 662 Kč, 597 000 Kč a 2 929 550 Kč z titulu náhrady škody způsobené porušením smluvní povinnosti (zajištění přímých kapitálových investic). Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) uvedený rozsudek rovněž napadeným rozsudkem potvrdil. Dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud (dále též „dovolací soud“) odmítl z procesních důvodů.

2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatelka jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz , a , o Ústavním soudu (dále jen „ “)], domáhá zrušení napadených rozhodnutí zejména pro porušení a d (dále jen „ “).

3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

4. Základní práva stěžovatelky měla být, stručně řečeno, porušena tím, že její žalobě nebylo vyhověno, z čehož mimo jiné dovozuje také podjatost rozhodující soudkyně nalézacího soudu i všech tamních soudců. Článek 36 odst. 1 y ani jiné ustanovení ústavního pořádku ovšem nezaručuje jednotlivci právo na úspěch ve věci či na výrok soudu podle vlastních představ; zaručuje mu nestranné a nezávislé posouzení věci, rovné postavení vůči ostatním účastníkům řízení, možnost jednat před soudem a vyjádřit se k věci, což se v tomto případě stalo. Současně je třeba neztrácet ze zřetele, že spravedlivost řízení (ve smyslu jeho férového vedení) se posuzuje jako celek a ne každé pochybení soudu je s to odůvodnit zásah Ústavního soudu pro porušení základních práv stěžovatele. V žádném z uvedených ohledů Ústavní soud pochybení ze strany obecných soudů, jež by zasluhovalo jeho bližší pozornost, nezaznamenal.

5. Ani právo na zákonného soudce, zaručené y, není samoúčelné a chrání účastníky například před svévolným přidělováním/přerozdělováním věcí či rozhodováním věci podjatým soudcem. I kdyby byla důvodná námitka stěžovatelky, že věc byla dotčené soudkyni přidělena podle neurčitých pravidel rozvrhu práce, porušení y tato skutečnosti ještě bez dalšího znamenat nemusí; podstatná je nezávislost a nestrannost rozhodujícího soudce. Z bodu 29 rozsudku odvolacího soudu je patrno, že stěžovatelka vznášela opakovaně tutéž námitku podjatosti obstrukčním způsobem (nad rámec projednání a rozhodnutí o první z nich). Jak stěžovatelku přiléhavě upozornil odvolací soud, podjatost soudce nelze dovozovat z postupu v řízení a rozhodnutí dané či jiné věci, které jsou výrazem jeho nezávislé rozhodovací činnosti (srov. ). Jiné skutečnosti, které by nasvědčovaly nikoliv nestrannému poměru soudce k věci či některému z účastníků, stěžovatelka neuvedla a neuvádí; zjevně tak nemůže být s uvedenou argumentací úspěšná ani před Ústavním soudem.

6. Proto se ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítá podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. ledna 2022

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu