Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 29/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele Romana Sahuly, zastoupeného Mgr. Karlem Kumžákem, advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo nám. 288/17, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -170 ze dne 6. 10. 2021, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a dále a) ALD Automotive s. r. o., se sídlem v Praze 10, U Stavoservisu 527/1, b) Ing. Petry Šrámkové, jako vedlejších účastnic řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 (dále jen "nalézací soud") č. j. -105 ze dne 28. 4. 2021 bylo zčásti vyhověno žalobě stěžovatele proti vedlejším účastnicím o zaplacení 28 985 Kč a byla mu přiznána částka 17 391 Kč z titulu náhrady škody na zdraví jeho zvířete [náklady léčení psa zraněného při střetu s vozidlem řízeným vedlejší účastnicí b), vlastněným a leasingově pronajímaným vedlejší účastnicí a)]. Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") dospěl na základě zopakovaného dokazování (videozáznamem) k odlišným skutkovým (a tedy i právním) závěrům; uvedený rozsudek změnil tak, že žalobu v plném rozsahu pro nedostatek příčinné souvislosti mezi provozem vozidla a vznikem škody zamítl.

2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatel jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz , a , o Ústavním soudu (dále jen " ")], domáhá zrušení napadených rozhodnutí pro porušení a d (dále jen " ").

3. Ve své rozhodovací praxi zachovává Ústavní soud zdrženlivost při zásazích, které by byly motivovány pouze nesouhlasem s právními a skutkovými závěry obecných soudů, neboť nesprávná interpretace hmotného či procesního práva zásadně nemůže znamenat porušení základního práva, vyjma situací, kdy by zasáhla některé z ústavních subjektivních práv [srov. např. nález

sp. zn.

ze dne 29. 5. 1997 (N 66/8 SbNU 149)].

4. Stěžovatelovo přesvědčení o porušení jeho procesních práv zaručených u plyne zejména ze způsobu, jakým odvolací soud hodnotil opakovaný důkaz videozáznamem a jaká z něj učinil skutková zjištění. Podstatou výtek je však pouze stěžovatelův subjektivní nesouhlas se skutkovým závěrem odvolacího soudu, který - na rozdíl od závěru nalézacího soudu - není pro jím uplatněný nárok příznivý. Závěr odvolacího soudu, že stěžovatel nese za vznik škody odpovědnost porušením vlastní prevenční povinnosti, je podrobně a přesvědčivě odůvodněn a z ústavněprávního hlediska mu není co vytknout.

5. Kritizuje-li stěžovatel, že odvolací soud zhodnotil důkaz videozáznamem na základě dojmů a nepřesných odhadů, pak k tomu Ústavní soud dodává, že byť s hodnocením nalézacího soudu byl stěžovatel spokojenější, ani to se neopíralo o exaktní zkoumání a rovněž vycházelo z dojmu (zrakového vjemu), jakým provedený důkaz na soudce působil (viz bod 8 odůvodnění napadeného rozsudku). Podle Ústavního soudu odvolací soud postupoval podle a srozumitelně vysvětlil logickou souvislost mezi hodnoceným důkazem a učiněným skutkovým závěrem, který nadto (více než v případě hodnocení nalézacího soudu) odpovídá skutečnosti, že vedlejší účastnice b) jako řidička nebyla za provoz vozidla ve správním řízení trestána (bod 20 rozsudku). Současně je na úvaze soudu, zda a jaký důkaz navržený účastníky provede. Bylo-li stěžovatelem navrženo opakování jiného videozáznamu, pak lze sice odvolacímu soudu vytknout, že se s návrhem v odůvodnění rozsudku nevypořádal; z komplexního hodnocení skutkového děje je však patrné, že pro právní posouzení věci učinil dostatečná zjištění a neměl pochybnost o tom, že by další důkaz jeho náhled změnil. Nejsou-li v postupu odvolacího soudu patrny žádné ústavně relevantní vady, není na Ústavním soudu, aby posuzoval, které hodnocení důkazů je přiléhavější. Systém soudnictví je vystavěn hierarchicky a slovo odvolacího soudu je v dané věci konečné.

6. Ústavnímu soudu nepřísluší ani vyjadřovat se k otázce pasivní legitimace vedlejší účastnice a) jako vlastníka a leasingového pronajímatele předmětného vozidla, je-li právní závěr odvolacího soudu logicky a srozumitelně odůvodněn, neboť jde o výklad podústavního práva, tedy o nezávislou rozhodovací činnost soudů, do které Ústavní soud jako orgán ochrany ústavnosti jen z důvodu nesouhlasu účastníka nezasahuje.

7. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. ledna 2022

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu