Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3325/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudců Tomáše Lichovníka a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele V. Ž., t. č. Lesní Jakubov 44, zastoupeného Mgr. Jakubem Reitschmiedem, advokátem se sídlem v Brně, Ponávka 185/2, proti usnesením Krajského soudu v Brně č. j. -90 ze dne 6. října 2021 a Okresního soudu v Třebíči č. j. -84 ze dne 10. srpna 2021, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Třebíči, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Brně a Okresního státního zastupitelství v Třebíči, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Okresní soud v Třebíči (dále jen "soud prvního stupně") zamítl žádost stěžovatele o podmíněné propuštění z výkonu úhrnného trestu odnětí svobody v trvání 2 roky a 10 měsíců, uloženého rozsudkem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. ze dne 5. února 2020, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě sp. zn. ze dne 6. dubna 2020, trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, uloženého trestním příkazem Okresního soudu v Opavě sp. zn. ze dne 24. ledna 2017, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Opavě sp. zn. ze dne 3. září 2019, a trestu odnětí svobody v trvání 269 dnů, uloženého trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. ze dne 16. ledna 2018, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Ostravě sp. zn. ze dne 23. června 2020. Krajský soud v Brně (dále jen "stížnostní soud") stížnost stěžovatele proti usnesení soudu prvního stupně zamítl.

2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), obecným soudům vytýká, že se dostatečně nezabývaly okolnostmi svědčícími v jeho prospěch a možnostmi řádného života po propuštění.

3. Stěžovatel je přesvědčen o dosažení účelu trestu v jeho případě, lze předpokládat, že při podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody povede řádný život. Uvádí, že splnil první dvě podmínky pro podmíněné propuštění (vykonání požadované části trestu a prokázání polepšení se), při hodnocení třetí podmínky (prognózy vedení řádného života) obecné soudy vycházely jen z jeho trestní minulosti, respektive z jednání, pro které mu byl trest odnětí svobody uložen. Obecné soudy k jeho tíži hodnotily jeho trestní minulost, v čemž stěžovatel spatřuje porušení svých základních práv - nepřípustné dvojí přičítání, neboť jeho trestní minulost byla posuzována již při ukládání trestů a byla tak porušena zásada in dubio pro reo. K tomu odkazuje na judikaturu Ústavního soudu, především na nálezy

sp. zn.

ze dne 12. května 2011 (N 90/61 SbNU 405) a

sp. zn.

ze dne 22. března 2001 (N 51/21 SbNU 439). Stížnostnímu soudu vytýká, že rozhodl dříve, než mohl písemně odůvodnit svoji stížnost podanou do protokolu po vydání usnesení soudem prvního stupně. Z uvedených důvodů je stěžovatel přesvědčen, že napadeným usnesením byl zkrácen v právech zakotvených v , 38 odst. 2 a 40 odst. 5d (dále jen "") a v a 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a proto navrhuje jejich zrušení.

4. Mimo jednoznačného ověření naplnění první podmínky pro podmíněné propuštění (uplynutí času), je posouzení dalších dvou požadavků (polepšení se a prognózy vedení řádného života) náročnější a je svěřeno obecným soudům, aby na základě dostupných informací objektivně zkoumaly, byly-li splněny. Obecné soudy musí i bez návrhu důkladně a zákonem stanoveným způsobem zjišťovat naplnění všech požadavků. Podmíněně propustit lze jen osoby, od nichž lze bezvýhradně očekávat vedení řádného života; tento nenárokový institut má motivovat odsouzeného, aby svým chováním a plněním povinností prokázal polepšení již ve výkonu trestu. Lze-li předpokládat (snazší) resocializaci odsouzeného, bylo sledovaného účelu dosaženo a další výkon trestu již není potřebný (například usnesení

sp. zn.

ze dne 23. února 2012, všechna rozhodnutí na http://nalus.usoud.cz). Rozhodování obecných soudů však není mechanickým algoritmem a pouhé naplnění definované řady požadavků automaticky nevede k rozhodnutí o podmíněném propuštění. Stěžovateli byl uložen trest ve výši stanovené zákonem (y), s níž zákonodárce spojuje naplnění účelu trestu, a jeho podmíněné "zkrácení" je výjimkou, pro jejíž užití musí existovat podmínky.

5. Soud prvního stupně hodnotil aktivitu stěžovatele v průběhu jeho posledního výkonu trestu odnětí svobody (2 odměny, žádný kázeňský trest a jeden záznam o kladném poznatku), jeho pracovní i ubytovací možnosti po propuštění, a to ve vztahu k jeho předchozím (12) trestům, z toho tří nepodmíněných, u nichž konstatoval, že neměly požadovaný dopad na chování stěžovatele. Uvedené okolnosti proto vyhodnotil jako nedostatečné pro vyslovení závěru o možném vedení řádného života. Stížnostní soud rozhodl (6. října 2021) o neodůvodněné stížnosti (podané do protokolu dne 10. srpna 2021), neboť nezjistil žádné pochybení soudu prvního stupně a s jeho závěry se ztotožnil.

6. Přiznaly-li obecné soudy minulosti stěžovatele vyšší váhu a dospěly-li k závěru, že je zde obava z pokračování v trestné činnosti, nejde o porušení práva stěžovatele na přístup k soudu (y) či dvojího přičítání - porušení zásady ne bis in idem (y). Stěžovateli byl uložen trest ve výši stanovené zákonem (y), s níž zákonodárce spojuje naplnění účelu trestu, a jeho podmíněné "zkrácení" je jen výjimkou. Právo na spravedlivý proces ( Úmluvy) zajištuje každému rozhodování o jeho věci nezávislým a nestranným soudem podle předem zákonem stanovených podmínek, nejde však o záruku, že rozhodnutí bude odpovídat očekávání účastníka řízení; stejně tak právo na kontradiktorní řízení (y) nepředstavuje záruku, že návrhy, které účastník řízení předloží, budou bezvýhradně akceptovány a bude jim kladen význam, jaký účastník očekává. Nesouhlas stěžovatele s napadenými usneseními je pochopitelný, neznamená ale, že bylo zasaženo do jeho zaručených práv.

7. Podle proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. ledna 2022

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu