Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3088/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele V. H., zastoupeného JUDr. Petrem Zikmundem, advokátem, sídlem Veslařská 3267, Mělník, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. září 2021 č. j. -526 a usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 2. srpna 2021 č. j. -513, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Mělníku, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Praze a Okresního státního zastupitelství v Mělníku, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavních práv vyplývajících z a d (dále jen " ").

2. Z obsahu napadených rozhodnutí se podává, že napadeným usnesením Okresní soud v Mělníku (dále jen "okresní soud") zamítl stěžovatelův návrh na povolení obnovy řízení v trestní věci vedené pod sp. zn. . V této věci byl stěžovatel rozsudkem okresního soudu ze dne 19. 4. 2017 uznán vinným ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle , . Uvedeného jednání se podle rozsudku dopustil, stručně uvedeno, tak, že se na přehledném úseku silnice plně nevěnoval řízení a osobním automobilem srazil podnapilého chodce, kterému způsobil mnohočetná vážná poranění. Za toto jednání byl stěžovatel odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců, a k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvanácti měsíců. Zároveň mu byla uložena povinnost nahradit poškozené zdravotní pojišťovně částku 488 725,84 Kč. Soud shledal, že na vzniku nehody byla dána spoluvina poškozeného v rozsahu 60 %.

3. Návrh na povolení obnovy řízení stěžovatel odůvodnil především tím, že v souvisejících občanskoprávních řízeních byl jako důkaz proveden znalecký posudek, na jehož základě soudy v těchto řízeních stanovily spoluzavinění poškozeného v rozsahu 80 %. Okresní soud dospěl v napadeném usnesení k závěru, že odlišné posouzení míry zavinění účastníků nehody není skutkovou okolností, která by mohla vést k povolení obnovy řízení. Posouzení míry zavinění je otázkou právní. Z nového znaleckého posudku se okresní soud nedozvěděl žádné nové relevantní skutkové okolnosti. Všechny známé okolnosti uváděl již původní znalecký posudek a soud je v odsuzujícím rozsudku reflektoval.

4. Proti usnesení okresního soudu podal stěžovatel stížnost, kterou Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") zamítl napadeným usnesením. Okresní osud se podle něj řádně zabýval skutečností, zda předložený znalecký posudek přináší nové skutkové okolnosti, které by mohly odůvodnit nové rozhodnutí ve věci. Přitom dospěl k logickému a srozumitelnému závěru, že tomu tak není. Odlišné právní posouzení soudy v občanskoprávním řízení není důvodem pro obnovu trestního řízení.

II.

Argumentace stěžovatele

5. Stěžovatel namítá, že v právním státě není možné, aby vedle sebe stála dvě pravomocná rozhodnutí s natolik různým určením rozsahu povinnosti stěžovatele, přičemž rozdíl mezi těmito rozhodnutími musí stěžovatel zaplatit sám, navzdory povinnému smluvnímu pojištění. Soudy v občanskoprávním řízení vycházely z posudku znaleckého u, který trestní soudy neměly k dispozici. Tento znalecký posudek je podle stěžovatele novým důkazem, způsobilým odůvodnit jiné rozhodnutí trestního soudu. Okresní soud v napadeném rozhodnutí přehlíží, že nový znalecký posudek se podrobně zabývá relevantními skutkovými okolnostmi. Toto pochybení nenapravil ani krajský soud.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ]. Není součástí soustavy soudů ( y), není jim instančně nadřazen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, došlo-li k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995

sp. zn.

(N 5/3 SbNU 17), všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva.

8. Ústavní soud neshledal v napadených rozhodnutích žádné relevantní pochybení. Soudy se explicitně vypořádaly s obsahem nového znaleckého posudku a dospěly k závěru, že tento posudek nepřináší žádné nové skutkové poznatky. Tento závěr nikterak konkrétně nezpochybňuje ani stěžovatel v ústavní stížnosti. Skutečnost odlišného (a pro stěžovatele příznivějšího) posouzení věci soudy v občanskoprávním řízení nezakládá možnost obnovy trestního řízení. Obě řízení jsou na sobě nezávislá, s výjimkami danými zákonem (srov. např. , , ve znění pozdějších předpisů).

9. Stěžovateli lze přisvědčit, že z hlediska principu právní jistoty je situace, ve které v takových řízeních dospívají obecné soudy k rozdílnému právnímu posouzení, nežádoucí. Možnost takové situace však vyplývá z procesních právních předpisů ( a 4 y). Z hlediska ochrany principu právní jistoty na poli ústavního práva pak Ústavní soud poznamenává, že dopady takového rozdílného posouzení musí zvážit soudy rozhodující o věci později. V dané věci tedy bylo úkolem soudů v občanskoprávním řízení, aby dostatečně odůvodnily své odchylující se závěry. Bez ohledu na to, jak se s tímto úkolem vyrovnaly, neexistuje právní důvod, pro nějž by byly trestní soudy povinny následně přehodnocovat své vlastní, nezávisle učiněné závěry.

10. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu u, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti ( y). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. ledna 2022

Josef Fiala v. r.

předseda senátu