Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3453/21

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Jirsy, soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti Ing. Tomáše Peterky, zastoupeného Mgr. Janem Kvapilem, advokátem se sídlem Sakařova 1631, Pardubice proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2021 č. j. , -138 a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 6. 2019 č. j. , -107, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I

Stěžovatel se, s odvoláním na porušení práva na ochranu vlastnictví ve smyslu d (dále jen " ") a práva na spravedlivý proces podle y, domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí vydaných v rámci insolvenčního řízení dlužníka Václava Hanuše (dále jen " ").

II

Z obsahu napadených rozhodnutí a ústavní stížnosti se podává, že Krajský soud v Hradci Králové jako soud prvního stupně (dále rovněž " insolvenční soud") usnesením ze dne 7. 8. 2015 č. j. -8 zjistil úpadek dlužníka, povolil jeho řešení oddlužením, ustanovil insolvenčního správce a následně schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře. Usnesením ze dne 25. 3. 2019 č. j. KSHK 16564/2015-B-988 uložil insolvenčnímu správci dlužníka vyplatit výtěžek zpeněžení nemovitostí dlužníka zapsaných na LV č. X pro k. ú. a obec Trnov ve výši 3 252 750,- Kč, určený k vydání zajištěnému věřiteli FUP Pardubice, s. r. o., stěžovateli, jako podzástavnímu věřiteli. Insolvenční soud vycházel z ust. a , , ve znění změn a doplňků (dále jen "o. z.") a z ust. , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), když dospěl k závěru, že stěžovatel jako podzástavní věřitel má právo na vydání uvedeného výtěžku zpeněžení, neboť právní předchůdce přihlášeného zajištěného věřitele - Maybery, s.r.o., (jehož byl Ondřej Kropáček jednatelem), dala v průběhu insolvenčního řízení svou zajištěnou pohledávku do zástavy stěžovateli (k zajištění již splatné pohledávky stěžovatele vůči Ondřeji Kropáčkovi). Proto stěžovatel má jako podzástavní věřitel právo na vydání výše uvedeného výtěžku zpeněžení.

Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") napadeným usnesením změnil usnesení soudu tak, že vyslovil nesouhlas s tím, aby označený insolvenční správce vydal zajištěnému věřiteli FUP Pardubice, s. r. o., výtěžek ze zpeněžení nemovitých věcí dlužníka. Měnící výrok odůvodnil poukazem na skutečnost, že právo stěžovatele na uspokojení jeho pohledávky ze zajištění, které se týká majetku dlužníka náležejícího do majetkové podstaty, lze po zahájení insolvenčního řízení nově nabýt a v insolvenčním řízení uplatnit řádnou a včasnou přihláškou pohledávky jen za podmínek určených ust. (s výjimkou případů popsaných v ust. a ) jen tehdy, vzniklo-li předtím, než nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení. I když tedy vrchní soud uvedl, že dispozice s přihlášenou a zajištěnou pohledávkou je i po zahájení insolvenčního řízení ze strany věřitele možná, to však neznamená [podle ], že stěžovatel tím nabyl právo na uspokojení z podzástavy, když podzástavní právo nabyl až po zahájení insolvenčního řízení a po uplynutí propadné lhůty k přihlášení pohledávek (po 7. 9. 2015). Uvedený závěr odůvodnil vrchní soud rovněž poukazem na ust.

Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud napadeným usnesením zamítl [ ]. Dovolací soud mj. uvedl, že na předmětnou věc je nutné aplikovat ust. , až o. z. V souvislosti s podzástavním právem je pak nutné přiměřeně použít ust. , , , , , , odst. 1, odst. 2, , odst. 2 a , ve znění pro posouzení věci rozhodném. Při řešení nastolených právních otázek je podle názoru dovolacího soudu nutné vždy zkoumat, jaká práva či povinnosti by osobám oprávněným či povinným příslušely, kdyby nebylo insolvenčního řízení a poté řešit střet (resp. zasahování) zástavních práv do práva insolvenčního. V této souvislosti zdůraznil, že v občanském soudním řízení sporném se zástavní věřitel stane procesním nástupcem zástavního dlužníka, který již dříve pohledávku vymáhal jen za podmínek především za předpokladu, že to navrhne původní žalobce (zástavní ). Jinak musí zástavní věřitel uplatnit svůj nárok vůči poddlužníkovi samostatnou žalobou. Tomu odpovídá v insolvenčním řízení postup podle a násl. , s nutností tuto změnu doložit odpovídající u ( ).

Jako možné východisko z nutnosti aktivní účasti původního věřitele v insolvenčním řízení podle nastínil dovolací soud postup podle s tím, že i tento zvažovaný postup předpokládá návrh a součinnost původního věřitele ( ). Dovolací soud uzavřel, že stěžovatel se nestal v rozsahu dluhu zajištěného podzástavním právem (na místo zajištěného věřitele FUP Pardubice, s.r.o., podzástavce) účastníkem insolvenčního řízení, nebyl proto důvod vydat mu výtěžek zpeněžení. I když dovolací soud nesouhlasil s názorem vrchního soudu, že stěžovateli nelze vydat výtěžek ze zpeněžení zajištění proto, že podzástavní právo vzniklo až v průběhu insolvenčního řízení, neboť nejde o podzástavní právo zřízené k majetku dlužníka, ale k majetku zajištěného věřitele (podzástavce), právní posouzení věci shledal ve výsledku správným. V průběhu insolvenčního řízení nebylo vydáno usnesení o ukončení účasti zajištěného věřitele v insolvenčním řízení podle

III

Stěžovatel rekapituluje podstatné skutkové okolnosti předmětné věci - vznik pohledávky za Ondřejem Kropáčkem z titulu smlouvy o půjčce v celkové výši 2 780 000,- Kč, její zajištění uzavřením podzástavní smlouvou se společností Maybrey, s. r. o., zřízením zástavního práva k pohledávce společnosti Maybrey, s. r. o., ze smlouvy o úvěru, když tato pohledávka výše uvedené společnosti byla zajištěna zástavním právem váznoucím na nemovitostech Václava Hanuše, dlužníka v insolvenčním řízení zahájeném dne 24. 6. 2015. Podzástavní právo bylo vloženo do katastru nemovitostí a jeho právní účinky nastaly k 24. 3. 2016, tedy poté, co společnost Maybrey, s. r. o., již svoji pohledávku v celkové výši 3 252 750,- Kč přihlásila do insolvenčního řízení a v jeho rámci byla pohledávka postoupena na FUP Pardubice s. r. o.

Stěžovatel uplatňoval své podzástavní právo v insolvenčním řízení přípisem ze dne 22. 12. 2017 a 11. 4. 2018, přičemž byl insolvenčním soudem odkázán na fázi vypořádání výtěžku zpeněžení zástavy. Stěžovatel proto podal dne 24. 10. 2018 (po zpeněžení zastavených nemovitostí dlužníka) námitky proti návrhu insolvenčního správce o udělení souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení ve výši 3 252 750,- Kč zajištěnému věřiteli.

Ve věci rozhodujícím soudům stěžovatel vytýká, že rozhodovaly velmi formalisticky, aniž by zohlednily konkrétní skutkové okolnosti věci a jejich rozhodnutí je tak zjevně nespravedlivé. Stěžovatel připouští, že neupravuje práva z podzástav jednoznačně a výslovně, což vedlo k vydání tří, zcela po právní stránce rozdílných rozhodnutí soudů. Přes tyto rozdíly je stěžovatel i nadále přesvědčen, že z žádného ustanovení nevyplývá, že by jako účastník insolvenčního řízení podle nebyl oprávněn uplatnit svůj nárok z podzástavy ve fázi rozhodování o vydání výtěžku zpeněžení předmětných nemovitostí, a že nebylo možné mu plnění přiznat namísto původního zajištěného věřitele. Podle jeho názoru jde jen o změnu platebního místa, kdy bylo ve smyslu o. z. plněno podzástavnímu věřiteli. Výklad, který zaujal dovolací soud k ve vztahu k okolnostem předmětné věci, je podle mínění stěžovatele sporný, neboť fakticky stěžovateli neumožňuje postup předvídaný v iniciovat, či jinak ovlivnit. Výsledek řízení tak stěžovatel považuje za nespravedlivý také proto, že právní nástupci společnosti Maybrey, s. r. o., nabývali předmětnou pohledávku s vědomím, že plnění na ni fakticky náleží stěžovateli.

IV

Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele i obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.

Podle ustanovení , o Ústavní soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do rozhodovací činnosti ostatních soudů zasahovat jen tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního práva nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv nebo svobod nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého (řádného) procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Ústavní soud tak zřetelně akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy ostatních soudů ( y). Proto mu nepřísluší ingerovat do jejich ústavně vymezené pravomoci, pokud jejich rozhodnutím, případně v průběhu procesu jim předcházejícího, nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv.

Jak je zřejmé z obsahu ústavní stížnosti, stěžovatel polemizuje s právním posouzením předmětné věci jak ze strany vrchního, tak i dovolacího soudu. Ústavní soud však připomíná, že výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů přísluší nezávislým civilním soudům. Sjednocování judikatury v konkrétních právních otázkách v oblasti tzv. podústavního práva, jako je tomu v předmětné věci, je pak záležitostí Nejvyššího soudu. Ústavní soud v námitkách stěžovatele neshledal žádný ústavněprávní rozměr.

Stěžovatelem navrženou hypotetickou možnost řešení problému, totiž postup podle ustanovení , kdy jako účastník insolvenčního řízení měl údajně možnost uplatňovat svůj nárok z podzástavy v jeho rámci ve fázi rozhodování o výtěžku zpeněžení předmětných nemovitostí náležejících do majetkové podstaty úpadce (dlužníka) a následně mu tento výtěžek mohl být vydán namísto zajištěného věřitele, je nutné odmítnout jako odporující příslušným ustanovením K tomuto Ústavní soud uvádí, že jde o námitku, kterou stěžovatel v řízení dovolacím ani v řízení před soudy obou nižších stupňů neuplatnil. Pokud tak neučinil, ač měl k takovému postupu příležitost, a tento argument používá až v ústavní stížnosti, jde o novum. Ústavní soud přitom opakovaně uvedl, že v řízení o ústavních stížnostech se nova zásadně nepřipouštějí. Je tudíž povinností stěžovatele vyčerpat své námitky již v původních řízeních, z nichž napadená rozhodnutí vzešla (k tomu srov. např. nálezy

sp. zn.

,

či

).

Z odůvodnění napadeného usnesení dovolacího soudu je zřejmé, že stěžovatel nikdy nebyl účastníkem insolvenčního řízení (a to ve smyslu , resp. ), nepřihlásil svůj nárok z podzástavního práva do insolvenčního řízení ani do něj nevstoupil namísto zajištěného věřitele - společnosti FUP Pardubice, s. r. o. Je ovšem otázkou, zda by stěžovatel, jako věřitel z podzástavního práva, kdy podle ust. podzástavní právo nepatří mezi taxativním způsobem vymezené zajišťovací instituty, mohl na místo zajištěného věřitele za stávajících podmínek vstoupit se stejným procesním výsledkem jako společnost FUP Pardubice s. r. o. Dovolací soud uvedl, že převod nebo přechod přihlášené pohledávky na straně věřitele na nového účastníka řízení v insolvenčním řízení je možný jen za podmínek V opačném případě musí zástavní věřitel uplatnit svůj nárok samostatnou žalobou.

Stěžovatel v průběhu řízení setrvával na stanovisku, že svůj nárok opírá o ust. , , a o. z., nikoli o příslušná ustanovení . Z obsahu ústavní stížnosti se nepodává, a nelze takové námitky zjistit ani z řízení před soudy, že by stěžovatel v době uzavření podzástavní smlouvy ze dne 22. 3. 2016 nevěděl, že pohledávka právního předchůdce společnosti FUP Pardubice, s. r. o., (zástavního věřitele) za dlužníkem, kterou dala společnost Maybrey, s. r. o., do zástavy stěžovateli k zajištění jeho pohledávky vůči svému jednateli, byla již před uzavřením podzástavní smlouvy přihlášena do insolvenčního řízení.

Právo na spravedlivý (řádný) proces není možné vykládat tak, že by se účastníkovi garantoval úspěch v řízení či rozhodnutí odpovídající jeho představám. Uvedeným základním právem je toliko zajišťováno právo na spravedlivé (řádné) soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Okolnost, že stěžovatel nesouhlasí s právním názorem vrchního a dovolacího soudu, tedy sama o sobě nemůže důvodnost ústavní stížnosti založit. Ústavní soud také připomíná právní zásadu vigilantibus iura scripta sunt (nechť si každý střeží svá práva), která vyžaduje od každého účastníka řízení pečlivou úvahu nad tím, jakým způsobem a v jakém okamžiku již zahájeného (v daném případě insolvenčního) řízení zamýšlí o ochranu svého práva usilovat.

Ústavní soud konstatuje, že oba soudy odůvodnily napadená rozhodnutí způsobem, který nevybočuje z mezí ústavnosti, proto mu nezbývá, než uzavřít, že ve věci neshledal důvod ke kasačnímu zásahu.

V

Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení , jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. ledna 2022

JUDr. Jaromír Jirsa, v. r.

předseda senátu