Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Pl.ÚS 43/21

Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského (soudce zpravodaj) a ze soudců Ludvíka Davida, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti obchodní společnosti VT-SUN, s.r.o., sídlem Tovární 629, Chomutov, zastoupené Mgr. Radkem Salajkou, LL.M., advokátem, sídlem Hlubočepská 1156/38b, Praha 5 - Hlubočepy, proti usnesení zvláštního senátu zřízeného podle , o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 14. října 2021 č. j. Konf 8/2021-39, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. dubna 2020 č. j. -253, rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu ze dne 9. listopadu 2021 č. j. 05434-26/2020-ERU a rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne 3. března 2021 č. j. 05434-17/2020-ERU, za účasti zvláštního senátu, Krajského soudu v Brně a Energetického regulačního úřadu, sídlem Masarykovo náměstí 91/5, Jihlava, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti ČEZ Prodej, a.s., sídlem Duhová 425/1, Praha 4 - Michle, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci

1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 20. 12. 2021, navrhla stěžovatelka zrušení v záhlaví uvedeného usnesení zvláštního senátu zřízeného podle , o rozhodování některých kompetenčních sporů, (dále jen " ") kterým byl odmítnut její návrh na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi Okresním soudem v Hodoníně (dále jen "okresní soud") a Energetickým regulačním úřadem. Současně se domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") a Energetického regulačního úřadu. Stěžovatelka tvrdí, že napadenými rozhodnutími byla porušena její základní práva zaručená v , a d (dále jen " ") a že došlo také k porušení a y (dále jen " "). Napadenými rozhodnutími Energetického regulačního úřadu měla být porušena i její základní práva zaručená v a a 2 y.

II.

Podstata tvrzeného kompetenčního sporu a napadené usnesení zvláštního senátu

2. Stěžovatelka je výrobcem elektrické energie. Na základě licence Energetického regulačního úřadu vyrábí elektřinu ze slunečního záření ve výrobně "FVE VT-SUN, s.r.o." o instalovaném výkonu 2,981 MW. Vedlejší účastnice, která je ve vztahu k výrobně stěžovatelky povinně vykupujícím obchodníkem s elektřinou, se žalobou proti stěžovatelce domáhala zaplacení částky 29 387 024,77 Kč s příslušenstvím, o níž se měla stěžovatelka bezdůvodně obohatit následkem neoprávněného přijetí podpory platné pro výrobny uvedené do provozu v roce 2010.

3. Rozsudkem okresního soudu ze dne 20. 11. 2018 č. j. -177 byla žaloba vedlejší účastnice zamítnuta. K jejímu odvolání ve věci rozhodoval krajský soud, který usnesením ze dne 9. 4. 2020 č. j. -253 zrušil rozsudek okresního soudu a řízení o žalobě zastavil s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Energetickému regulačnímu úřadu. V tomto ohledu vyšel z právního názoru vysloveného v usnesení zvláštního senátu ze dne 15. 1. 2019 č. j. Konf 45/2017-14, že domáhá-li se žalobce soudní cestou vydání bezdůvodného obohacení z titulu vrácení neoprávněně vyplacené podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, jde o spor, k jehož rozhodnutí je podle , o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2021, příslušný Energetický regulační úřad. Právě tento úřad tak ve věci následně rozhodoval a rozhodnutím ze dne 3. 3. 2021 č. j. 05434-17/2020-ERU uložil stěžovatelce povinnost zaplatit vedlejší účastnici žalovanou částku s příslušenstvím. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka rozklad, jenž byl rozhodnutím Rady Energetického regulačního úřadu ze dne 9. 11. 2021 č. j. 05434-26/2020-ERU zamítnut a rozkladem napadené rozhodnutí bylo potvrzeno.

4. Dne 10. 5. 2021, tedy ještě před rozhodnutím o rozkladu, podala stěžovatelka návrh na rozhodnutí jí tvrzeného kladného kompetenčního sporu, který měl vzniknout mezi okresním soudem, který stěžovatelce vyhověl a žalobu zamítl, a Energetickým regulačním úřadem, který věcně rozhodl ve prospěch vedlejší účastnice. Usnesením zvláštního senátu ze dne 14. 10. 2021 č. j. Konf 8/2021-39 byl návrh stěžovatelky odmítnut pro nepřípustnost. podotkl, že existence kladného nebo záporného kompetenčního sporu podle je podmínkou rozhodnutí o tom, kdo je příslušný vydat rozhodnutí uvedené v návrhu na zahájení řízení. V posuzované věci bylo zjištěno, že okresní soud sice nepravomocně rozhodl ve věci samé, krajský soud však jako soud odvolací jeho rozsudek zrušil a řízení zastavil. Energetický regulační úřad, jemuž byla věc následně postoupena, svou pravomoc naopak nepopřel a ve věci nepravomocně rozhodl. Kompetenční spor proto nebyl dán a za této situace nepříslušelo rozhodovat o tom, zda soud či správní orgán uvážily o existenci či neexistenci své pravomoci předmět sporu projednat a rozhodnout v souladu se zákonem.

III.

Argumentace stěžovatelky

5. Stěžovatelka tvrdí, že ve věci vznikl kladný kompetenční spor mezi okresním soudem a Energetickým regulačním úřadem. Ve věci její žaloby měly od počátku rozhodovat obecné soudy, které jsou nezávislé a nestranné, a nikoli Energetický regulační úřad, který nezávislým a nestranným není a u něhož nebylo možné očekávat, že se při svém rozhodování odchýlí od jím vydaného nezákonného cenového rozhodnutí ze dne 8. 11. 2010 č. 2/2010, kterým se stanovuje podpora pro výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, kombinované výroby elektřiny a tepla a druhotných energetických zdrojů. Stěžovatelka zdůrazňuje, že podle , o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), ve znění , bylo meziroční snížení cen o více než 5 % možné výlučně u obnovitelných zdrojů, u kterých je dosažení návratnosti investic kratší než 11 let. Zmíněné cenové rozhodnutí toto zákonné omezení nerespektovalo a bezohledně snížilo výkupní ceny elektrické energie z 12 150 Kč/MWh v roce 2010 na 5 500 Kč/MWh v roce 2011, aniž by rozlišovalo dobu návratnosti. Právě u fotovoltaických elektráren s návratností 11 let a více přitom nemělo být použito. Stěžovatelka připouští, že napadená rozhodnutí Energetického regulačního úřadu mohou být přezkoumána obecnými soudy, vzhledem k tomu, že v takovémto řízení by byla v postavení žalobkyně a vedlejší účastnice v postavení žalované, by však ve věci již nerozhodoval okresní soud. Místně příslušný by byl Obvodní soud pro Prahu 4. Stěžovatelka tak byla v rozporu s y odňata svému zákonnému soudci, resp. zákonnému věcně příslušnému soudu.

6. K porušení základních práv stěžovatelky mělo dojít i napadenými rozhodnutími Energetického regulačního úřadu, která mají být v rozporu s a 2 y založena na presumpci viny. Nelze připustit, aby docházelo k automatickému a svévolnému převzetí důkazů z trestního řízení do řízení správního, jak to učinil Energetický regulační úřad. Omezením práva stěžovatelky vyjádřit se k relevantním důkazům mělo dojít také k porušení y. Energetický regulační úřad záměrně a účelově nečiní rozdíl mezi osobami odsouzenými v trestním řízení a stěžovatelkou jako právnickou osobou, která doposud souzena ani odsouzena nebyla.

IV.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní soud je příslušný k projednání ústavní stížnosti [ písm. d) y, a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen " ")], která byla podána oprávněnou navrhovatelkou mající v řízeních, v nichž byla vydána napadená usnesení, postavení účastnice řízení.

8. Ústavní stížnost proti napadenému usnesení zvláštního senátu není nepřípustná podle . Jde o usnesení, proti němuž nelze uplatnit opravné prostředky ( ) a které, byť nejde o konečné rozhodnutí o žalobě stěžovatelky, je způsobilé bezprostředně a citelně zasáhnout do jejích ústavně zaručených základních práv a svobod. Uzavírá se jím totiž určitá část řízení, v níž výlučně může být závazně posouzena otázka existence kompetenčního sporu, a je-li dán, pak také otázka věcné příslušnosti soudu nebo správního orgánu [srov. nález ze dne 10. 12. 2019

sp. zn.

(N 205/97 SbNU 195), body 26 až 30; všechna v tomto usnesení odkazovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. V této části byla ústavní stížnost rovněž podána včas ( ) a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem ( až 31 ).

9. V části, v níž ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutím Energetického regulačního úřadu, je dána její nepřípustnost podle zákona o Ústavního soudu. Je tomu tak z toho důvodu, že stěžovatelka se mohla domáhat ochrany proti tvrzenému porušení jejích základních práv a svobod, k němuž mělo dojít těmito rozhodnutími, v soudním řízení podle části páté (srov. usnesení zvláštního senátu č. j. Konf 45/2017-14, bod 20). Tuto možnost v ústavní stížnosti i sama připustila. Ústavní stížnost není přípustná ani v části, v níž směřuje proti usnesení krajského soudu. Proti tomuto rozhodnutí stěžovatelka mohla podat dovolání za podmínek stanovených , o čemž byla krajským soudem řádně poučena.

V.

Vlastní posouzení

10. Poté, co se Ústavní soud seznámil s argumentací stěžovatelky a obsahem napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je v části, v níž byla shledána přípustnou, zjevně neopodstatněná.

11. Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti ( y) přezkoumal napadené usnesení zvláštního senátu z toho hlediska, zda jím nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky.

12. Požadavky plynoucí ze základního práva na soudní a jinou právní ochranu zaručeného v y se uplatní i při rozhodování zvláštního senátu. Odmítnutí návrhu na rozhodnutí ve věci kompetenčního sporu podle nesmí být výsledkem svévole či vybočení z obecně uznávaných metod výkladu právních norem. Jsou-li splněny zákonné podmínky k rozhodnutí kompetenčního sporu, je povinností zvláštního senátu, aby rozhodl, která ze stran kompetenčního sporu je věcně příslušná rozhodnout o nároku stěžovatelky (srov. usnesení ze dne 31. 8. 2021

sp. zn.

, bod 31).

13. Stěžovatelka v ústavní stížnosti trvá na svém právním názoru, že mezi okresním soudem a Energetickým regulačním úřadem vznikl kladný kompetenční spor, nijak se již ale nevypořádává s odlišným právním hodnocením zvláštního senátu. Ten přitom odmítl její návrh na základě zjištění, že krajský soud pravomocným rozhodnutím popřel pravomoc obecných soudů rozhodnout o žalobě vedlejší účastnice. Není podstatné, že se tak stalo až rozhodnutím odvolacího soudu. Pakliže byl rozsudek okresního soudu k odvolání vedlejší účastnice zrušen usnesením krajského soudu, nelze od tohoto zrušeného rozhodnutí odvíjet závěr, že si okresní soud ve smyslu jako jedna ze stran tvrzeného kompetenčního sporu nadále osobuje pravomoc vydat rozhodnutí o totožné věci, o jaké rozhodl po jejím postoupení krajským soudem Energetický regulační úřad. Takovýto výklad by popíral význam rozhodování o opravných prostředcích v občanském soudním řízení a rozhodnutí odvolacího soudu by odepíral zákonem předpokládané právní účinky. Není-li dán kompetenční spor, znamená to, že se odmítnutím návrhu stěžovatelky nedopustil žádného pochybení, s nímž by bylo možné spojovat porušení některého z jejích ústavně zaručených základních práv a svobod, včetně , a y, jejichž porušení stěžovatelka tvrdí. Napadeným usnesením nedošlo k porušení těchto ani jiných jejích ústavně zaručených základních práv a svobod.

14. Ústavní soud dodává, že se nezabýval argumentací stěžovatelky, která se týkala posouzení otázky, zda byl k rozhodování o její žalobě příslušný soud nebo Energetický regulační úřad, neboť napadené usnesení zvláštního senátu na posouzení této otázky nezáviselo. Zbylé námitky stěžovatelky směřovaly vůči napadeným správním rozhodnutím a jejich posouzení Ústavním soudem bránila nepřípustnost ústavní stížnosti v této její části.

VI.

Závěr

15. Z těchto důvodů Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatelky zčásti podle pro zjevnou neopodstatněnost a zčásti podle pro nepřípustnost. V souladu s čl. 1 odst. 2 písm. a) ve spojení s čl. 1 odst. 1 písm. b) rozhodnutí pléna Ústavního soudu ze dne 25. 3. 2014 č. Org. 24/14 o atrahování působnosti, publikovaného jako sdělení Ústavního soudu č. 52/2014 Sb., tak učinil v plénu, které si tímto rozhodnutím vyhradilo rozhodování o ústavních stížnostech proti rozhodnutím zvláštního senátu podle

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. ledna 2022

Pavel Rychetský v. r.

předseda Ústavního soudu