Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2953/21

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti MVDr. Lindy Kadlečkové, zastoupené JUDr. Janou Dvořákovou Závodskou, advokátkou se sídlem Dukelských hrdinů 406/23, Praha 7 proti výroku II. a III. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2021 č. j. -132, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení , , odst. 4 y základních práva a svobod (dále jen " "), a y, jakož i Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, domáhá zrušení v záhlaví označených výroků rozsudku Městského soudu v Praze, kterým bylo v řízení o určení vlastnictví rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a soudem odvolacím.

Ústavní soud se podanou ústavní stížností nejprve zabýval z hlediska splnění procesních podmínek její přijatelnosti, tedy jestli vyhovuje požadavkům , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že jde o návrh nepřípustný, a proto jej odmítl.

Podle ustanovení musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Podle ustanovení je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal před jejím podáním všechny procesní prostředky, který mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ). V citovaných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je tedy krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím až poté, co náprava před ostatními orgány veřejné moci již není (standardním postupem) možná. Pojem "vyčerpání" ve smyslu ustanovení přitom znamená, že dojde nejen k uplatnění příslušného procesního prostředku, ale i k dosažení rozhodnutí o něm. Jestliže je přípustný opravný prostředek podán, je nezbytné vyčkat rozhodnutí o něm a až poté ústavní stížností napadnout také na jeho základě vydané rozhodnutí. K případné nápravě zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod nemůže dojít tak, že by z řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem bylo vyňato rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje; takový postup by byl v rozporu s principem právní jistoty.

V předmětné věci Ústavní soud v rámci řízení o podané ústavní stížnosti zjistil, že žalované podaly dne 13. 12. 2021 dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -132 a "v současné době je vybírán soudní poplatek za dovolání s tím, že příslušný spis bude předložen Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání".

Stěžovatelka doručila předmětnou ústavní stížnost Ústavnímu soudu dne 3. 11. 2021, přičemž odvíjela lhůtu k podání ústavní stížnosti od doručení výše označeného rozsudku městského soudu s tím, že dovolání jen proti výroku o nákladech řízení není podle ustanovení přípustné. Tím nepochybně měla za splněnou i podmínku vyčerpání procesních prostředků ve smyslu ustanovení .

K tomu Ústavní soud uvádí, že je třeba vzít v úvahu, že podáním mimořádného opravného prostředku žalovanými v předmětné věci i v případě již zahájeného řízení o podané ústavní stížnosti stěžovatelky není podmínka vyčerpání procesního prostředku (§ 72 odst. 3) splněna, pokud nebylo (před jejím podáním) dosaženo rozhodnutí o podaném mimořádném opravném prostředku. Nejvyšší soud v rámci řízení o podaném dovolání může dovoláním napadené rozhodnutí zrušit a tím by nepochybně došlo i k novému rozhodování soudu (soudů) o nákladech řízení. V této procesní situaci však není důvod, aby Ústavní soud řízení o předmětné ústavní stížnosti přerušil a vyčkával rozhodnutí o podaném dovolání, jestliže stěžovatelce nic nebrání, aby po doručení rozhodnutí o dovolání, resp. rozhodnutí na ně navazující, podala novou ústavní stížnost, bude-li nadále přesvědčena, že k tomu má důvody. Lhůta k podání ústavní stížnosti podle ustanovení , odst. 4 bude stěžovatelce v takovém případě zachována.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle jako návrh nepřípustný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. ledna 2022

JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.

soudce zpravodaj