Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2736/21

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy, soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatelky Aleny Kočanové, zastoupené Mgr. Janem Knoblochem, advokátem, sídlem Boettingerova 2902/26, Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. července 2021 č. j. -90, za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, a Jarmily Šeflové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Plzni (dále jen " ") s tvrzením, že jím bylo porušeno její právo na soudní ochranu dle d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

II.

2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh, jakož i spisového materiálu vedeného okresním soudem pod sp. zn. , který si Ústavní soud vyžádal, zjistil Ústavní soud následující skutečnosti.

3. Vedlejší účastnice (matka stěžovatelky) se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil stěžovatelce povinnost vydat jí v žalobě blíže specifikovanou poštovní spořitelní vkladní knížku a dále povinnost zaplatit jí částku ve výši 139 000 Kč s příslušenstvím představující finanční prostředky vedlejší účastnice, které stěžovatelka z předmětné vkladní knížky vybrala.

4. O této žalobě bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město (dále jen "okresní soud") ze dne 27. 4. 2021 č. j. -84 tak, že soud řízení co do povinnosti stěžovatelky vydat vedlejší účastnici vkladní knížku zastavil (výrok I.), neboť v této části vedlejší účastnice v průběhu řízení vzala žalobu zpět, žalobu co do částky 100 000 Kč zamítl (výrok II.), neboť stěžovatelka tuto částku v průběhu řízení vložila zpět na předmětnou vkladní knížku, uložil stěžovatelce povinnost zaplatit vedlejší účastnici částku ve výši 39 000 Kč s příslušenstvím (výrok III.) a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.). Výrok o náhradě nákladů řízení okresní soud odůvodnil tak, že vedlejší účastnice byla v řízení z větší části neúspěšná (co do nároku na vydání vkladní knížky a co do nároku na zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím), a byla by proto podle , , ve znění pozdějších předpisů, povinna nahradit stěžovatelce v poměrné části náklady řízení. Okresní soud však shledal, že ve věci jsou dány důvody zvláštního zřetele hodné, pro které je namístě rozhodnout tak, že žádná z účastnic nemá podle právo na náhradu nákladů řízení. Za tyto důvody označil věk vedlejší účastnice, její zdravotní stav a skutečnost, že je omezena ve způsobilosti k právním úkonům (správně svéprávnosti).

5. Proti výroku IV. o náhradě nákladů řízení se vedlejší účastnice odvolala. napadeným usnesením rozsudek okresního soudu v části napadené odvoláním změnil tak, že stěžovatelce uložil povinnost zaplatit vedlejší účastnici na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 31 500 Kč a zároveň stěžovatelku zavázal k náhradě nákladů odvolacího řízení ve výši 4 130 Kč. V odůvodnění poukázal na to, že vedlejší účastnice byla ve sporu úspěšná co do částky 39 000 Kč. Pokud se vedlejší účastnice žalobou domáhala, aby jí stěžovatelka vydala vkladní knížku, pak dle krajského soudu nebylo sporné, že vkladní knížku stěžovatelka vedlejší účastnici vydala až v průběhu řízení, v důsledku čehož vedlejší účastnice vzala svou žalobu zpět. V daném případě tedy bylo dle krajského soudu namístě aplikovat větu druhou , dle které platí, že byl-li pro chování žalovaného vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný. proto vedlejší účastnici přiznal náhradu nákladů řízení i v souvislosti s nárokem na vydání věci. Stejný závěr pak učinil, i pokud šlo o částku ve výši 100 000 Kč, kterou stěžovatelka vložila zpět na předmětnou vkladní knížku až v průběhu řízení, neboť i v tomto případě šlo dle krajského soudu o situaci podobnou té, na níž pamatuje .

III.

6. Stěžovatelka v ústavní stížnosti poukázala na to, že v předmětné věci byla v procesním postavení žalované účastníkem řízení o žalobě o vydání vkladní knížky a o zaplacení částky 139 000 Kč. Jde-li o prvně uvedený nárok, pak v této části byla žaloba dle tvrzení stěžovatelky vedlejší účastnicí vzata zpět při ústním jednání konaném okresním soudem dne 14. 1. 2021 poté, co soud seznámil účastníky se svým právním názorem na věc. Tento právní názor dle tvrzení stěžovatelky spočíval v tom, že stěžovatelka jako první vkladatel není povinna vkladní knížku vedlejší účastnici vydat, neboť je jejím oprávněným držitelem. Stěžovatelka tak popřela, že by kdy vkladní knížku vedlejší účastnici vydala, jak ve svém rozhodnutí uvedl , v důsledku čehož nebylo dle názoru stěžovatelky namístě aplikovat při rozhodování o náhradě nákladů řízení , neboť žaloba v této části nebyla vzata zpět pro chování stěžovatelky. Stěžovatelka naopak vyjádřila přesvědčení, že byla ve sporu nejméně z poloviny úspěšná (co do nároku na vydání věci), a bylo tedy namístě, aby soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků. To však neučinil a namísto toho bez znalosti spisu rozhodl o právu vedlejší účastnice na náhradu nákladů řízení, čímž dle názoru stěžovatelky neoprávněně zasáhl do jejího práva na soudní ochranu.

IV.

7. Ústavní soud podle posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s až . Ústavní stížnost je přípustná ( a contrario), neboť stěžovatelka nemá k dispozici jiné zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.

V.

8. Ústavní soud si za účelem posouzení ústavní stížnosti vyžádal vyjádření krajského soudu. Ten ve svém vyjádření ze dne 22. 11. 2021 poukázal na skutečnost, že v řízení bylo prokázáno, že stěžovatelka vybrala z předmětné vkladní knížky částku ve výši 139 000 Kč, jež však náležela vedlejší účastnici, přičemž stěžovatelka v řízení ani netvrdila, že by předmětné finanční prostředky byly v jejím vlastnictví. Jde-li o vydání vkladní knížky, pak setrval na svém tvrzení, že tuto vkladní knížku stěžovatelka vedlejší účastnici vydala, a to až v průběhu řízení, přičemž ani tuto skutečnost dle názoru krajského soudu stěžovatelka v řízení nepopírala. Vzhledem k právě uvedenému uzavřel, že o náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto zcela v souladu s příslušnými právními předpisy, přičemž respektována byla též zásada spravedlivého uspořádání vztahů mezi účastníky.

9. Vyjádření krajského soudu bylo stěžovatelce zasláno na vědomí a k případné replice. Ta však svého práva repliky ve stanovené lhůtě nevyužila.

VI.

10. Ústavní soud se v obecné rovině staví k problematice nákladů řízení rezervovaně a podrobuje ji omezenému ústavněprávnímu přezkumu [srov. nález

sp. zn.

ze dne 15. 10. 2012 (N 173/67 SbNU 111), dostupný tak jako ostatní zde uvedená rozhodnutí na https://nalus.usoud.cz]. Povinnost nahradit náklady řízení, resp. její výše, jakkoliv se v určitých případech může účastníka řízení citelně dotknout, zpravidla nedosahuje intenzity způsobilé porušit základní práva a svobody a nelze ji z hlediska kritérií spravedlivého procesu klást na stejnou úroveň jako proces vedoucí k rozhodnutí ve věci samé. Silněji než jinde se tudíž při posuzování ústavních stížností proti výrokům o nákladech řízení uplatňuje zásada, že pouhá nesprávnost není referenčním hlediskem ústavněprávního přezkumu (srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 7. 6. 2016). Rozhodování o nákladech řízení je doménou obecných soudů a Ústavnímu soudu do tohoto rozhodování zásadně nepřísluší zasahovat. Není oprávněn v detailech přezkoumávat jednotlivá rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení či je korigovat z pohledu podústavního práva, a to i tehdy, pokud by se s výkladem a aplikací tohoto práva obecnými soudy v tom kterém konkrétním případě neztotožňoval (srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 22. 1. 2014). Ústavněprávní dimenze může otázka nákladů řízení dosáhnout pouze v případě extrémního vykročení z pravidel upravujících toto rozhodování, např. v důsledku svévolné interpretace a aplikace příslušných ustanovení zákona, či v případě extrémního rozporu s principy spravedlnosti [srov. nález

sp. zn.

ze dne 8. 2. 2007 (N 27/44 SbNU 319)].

11. Žádné z právě naznačených pochybení však Ústavní soud v nyní souzené věci neshledal. Předmětem sporu před obecnými soudy byla mj. otázka, z jakého důvodu byla žaloba vedlejší účastnice na vydání předmětné vkladní knížky vzata zpět, tedy jinými slovy, který z účastníků řízení zavinil, že řízení bylo v této části zastaveno. Podle stěžovatelky byl tímto důvodem předběžný právní názor okresního soudu, že žalobě na vydání věci nelze vyhovět, neboť stěžovatelka jako první vkladatelka na předmětnou vkladní knížku je rovněž jejím oprávněným držitelem. naopak učinil závěr, že tímto důvodem je chování stěžovatelky, která předmětnou vkladní knížku vedlejší účastnici v průběhu řízení vydala (což však stěžovatelka v ústavní stížnosti popřela). Ze spisového materiálu, který si Ústavní soud vyžádal, se však podává toliko to, že žaloba byla právním zástupcem vedlejší účastnice vzata zpět při jednání před okresním soudem dne 14. 1. 2021, nikoli však, z jakého důvodu se tak stalo. Ústavní soud proto nemá závěr krajského soudu o tom, že stěžovatelka předmětnou vkladní knížku vedlejší účastnici vydala, za zjevný exces spočívající v neznalosti soudního spisu, jak stěžovatelka namítala, což by jedině mohlo být důvodem pro jeho kasační zásah. I pokud by závěr krajského soudu správný nebyl, jak stěžovatelka namítá, pak by (s přihlédnutím k obsahu spisu, z něhož důvod zpětvzetí žaloby není zcela zřejmý) šlo o pouhou nesprávnost, jež však referenčním hlediskem ústavněprávního přezkumu není, jak uvedeno shora. Rovněž s přihlédnutím k okolnostem předmětné věci, kdy v řízení bylo prokázáno, že vedlejší účastnice, která je vysokého věku, její zdravotní stav není příznivý a je navíc omezena ve svéprávnosti, se svou žalobou důvodně domáhala vrácení finančních prostředků, které stěžovatelka bez jejího souhlasu z předmětné vkladní knížky vybrala, ačkoli věděla, že jí tyto prostředky nepatří, je Ústavní soud (ve shodě s ) toho názoru, že rozhodnutí o náhradě nákladů jako spravedlivé obstojí.

VII.

12. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud nezjistil porušení stěžovatelčiných základních práv, byla její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. ledna 2022

Josef Fiala v. r.

předseda senátu