Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3162/21

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele spolku BOHEMIANS PRAHA v likvidaci, sídlem Lovosická 559/32, Praha 18 - Letňany, zastoupeného JUDr. Vladimírem Kubátem, advokátem, sídlem Radlická 1031/42, Praha 5 - Smíchov, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. září 2021 č. j. UL 37/2021-548 a postupu Městského soudu v Praze v řízení vedeném pod sp. zn. , za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a spolku Fotbalová asociace České republiky, sídlem Atletická 2474/8, Praha 6 - Břevnov, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu

1. Stěžovatel podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), podává ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícím v odmítnutí vydání rozhodnutí v Praze (dále jen " ") o podané námitce podjatosti soudkyně JUDr. Jaroslavy Novotné (dále jen "soudkyně") v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") pod sp. zn. a navrhuje, aby Ústavní soud přikázal rozhodnout o této námitce do 15 dnů od doručení nálezu. In eventum stěžovatel navrhuje zrušení napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud"). Podle stěžovatele došlo k porušení jeho práv zaručených ústavním pořádkem v a 4 d a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že usnesením ze dne 4. 12. 2019 č. j. -446 rozhodl o vyloučení soudkyně z projednávání a rozhodování věci vedené obvodním soudem pod sp. zn. . K ústavní stížnosti vedlejšího účastníka bylo toto usnesení nálezem Ústavního soudu ze dne 4. 8. 2020

sp. zn.

(všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) zrušeno. Následně usnesením ze dne 24. 8. 2020 č. j. -453 rozhodl, že soudkyně není vyloučena z projednávání a rozhodování věci. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel ústavní stížnost, která byla usnesením Ústavního soudu ze dne 27. 4. 2021

sp. zn.

odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost. Dne 4. 12. 2020 stěžovatel vznesl opakovanou námitku podjatosti, která se, podle jeho tvrzení, týkala pouze otázek nezodpovězených. Dne 26. 4. 2021 mu bylo obvodním soudem doručeno vyrozumění městského soudu ze dne 5. 1. 2021 č. j. -469, že o námitce podjatosti již nebude věcně rozhodovat, neboť vznesené námitky jsou jen opakováním týchž skutečností, s nimiž se vypořádal v rozhodnutí o první námitce podjatosti.

3. Proti postupu městského soudu, jenž vyústil v uvedené vyrozumění, podal stěžovatel ústavní stížnost s tvrzením, že jejím předmětem není přímo otázka podjatosti jmenované soudkyně, nýbrž (doposud) nesplněná povinnost rozhodnout o opakované námitce podjatosti vznesené stěžovatelem, neboť se v předchozím rozhodnutí s některými námitkami stěžovatele majícími svědčit o podjatosti soudkyně nevypořádal. Vzhledem k tomuto argumentačnímu východisku stěžovatele - tedy, že doposud nesplnil svou povinnost a podle přesvědčení stěžovatele doposud nerozhodl o jeho opakované námitce podjatosti - Ústavní soud odmítl ústavní stížnost usnesením ze dne 3. 9. 2021

sp. zn.

jako nepřípustnou podle s odůvodněním, že stěžovatel - vzhledem ke své argumentaci - nevyčerpal návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

4. Následný stěžovatelův návrh vrchní soud napadeným usnesením odmítl s odůvodněním, že se stěžovatel fakticky domáhá věcného přezkumu správnosti postupu městského soudu, tedy jím přijatého závěru, že předpoklady pro opakované rozhodnutí o námitce podjatosti podle , , ve znění pozdějších předpisů, nejsou splněny, neboť o obsahově shodných námitkách stěžovatele již bylo rozhodováno. V řízení o návrhu na určení lhůty k procesnímu úkonu může nadřízený soud stanovit lhůtu jen k takovým procesním úkonům, o jejichž provedení soud, vůči němuž návrh směřuje, již rozhodl, a je v prodlení s jejich provedením, nebo jejichž provedení (i když o něm nebylo doposud rozhodnuto) je podle obsahu spisu a s přihlédnutím k povaze věci nezbytné. Podle vrchního soudu v přiměřené lhůtě v přípise (sc. ve výše zmíněném vyrozumění), jímž bez věcného vyřízení námitek spis vrátil obvodnímu soudu, vyložil důvody, pro které neshledal splněnými zákonné předpoklady pro rozhodování o opakovaně vznesené námitce podjatosti.

II.

Argumentace stěžovatele

5. Stěžovatel tvrdí, že má právo, aby o jeho námitce bylo rozhodnuto procesně předpokládaným způsobem s tím, že ve svých předchozích rozhodnutích se nevypořádal s otázkou, zdali je možné, aby součástí soudního spisu byly informace o jednom z účastníků řízení, které byly odeslány na e-mailovou adresu rozhodující soudkyně z e-mailu, jehož původ ani vlastník není znám. Odpovědi na tuto otázku se podle stěžovatele vyhnul i Ústavní soud v kasačním nálezu. Ve spise vedeném obvodním soudem je na č. l. 426 - 427 založena kopie e-mailu, který byl zaslán soudkyni z adresy X, jenž obsahuje rešerši článků informujících o klubu Bohemians Praha, tedy o stěžovateli. Stěžovateli přitom doposud nebyl vysvětlen původ tohoto e-mailu a stěžovatel tak má stále pochybnosti o nezávislosti a nestrannosti rozhodující soudkyně. Napadené usnesení vrchního soudu je podle stěžovatele v rozporu s nálezem ze dne 28. 4. 2005

sp. zn.

(N 96/37 SbNU 297; 264/2005 Sb.).

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Stěžovatel se petitem ústavní stížností domáhá konstatování zásahu do jeho základních práv s tím, že Ústavní soud má zároveň uložit, aby o uvedené námitce podjatosti rozhodl do 15 dnů od doručení nálezu Ústavního soudu. Stěžovatel tedy petit ústavní stížnosti formuluje tak, že je namířen proti jinému zásahu orgánu veřejné moci ve smyslu . Zároveň stěžovatel navrhuje eventuálním petitem zrušení v záhlaví uvedeného usnesení vrchního soudu. Podle judikatury Ústavního soudu [srov. nález ze dne 30. 11. 1995

sp. zn.

(N 78/4 SbNU 234) nebo usnesení ze dne 8. 4. 2013

sp. zn.

] připadá - zjednodušeně řečeno - ústavní stížnost brojící proti jinému zásahu orgánu veřejné moci v úvahu pouze tam, kde nelze neústavnost napravit jiným způsobem, například návrhem na kasaci rozhodnutí orgánu veřejné moci. Přitom je třeba respektovat, že rozhodnutím ve smyslu je akt orgánu veřejné moci bez ohledu na to, jak je označen a jak je jeho obsah uspořádán, je-li způsobilý zasáhnout do právní sféry stěžovatele. V posuzované věci stěžovatel usnesení vrchního soudu považuje za poslední opravný prostředek daný mu právním řádem k ochraně jeho práv (ostatně od jeho doručení též počítá počátek běhu lhůty k podání ústavní stížnosti). V souladu s uvedeným Ústavní soud posoudil ústavní stížnost tak, že tato (vzhledem k subsidiaritě mezi jiným zásahem orgánu veřejné moci a rozhodnutím) směřuje ke kasaci (byť eventuální) napadeného usnesení vrchního soudu.

7. Následně Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost, v části směřující proti usnesení vrchního soudu, byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo napadené usnesení vydáno. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná, neboť proti napadenému usnesení není žádný procesní prostředek k ochraně stěžovatelova práva ve smyslu přípustný.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y), který stojí mimo soustavu obecných soudů ( y), a proto ho nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, superrevizní instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů. Jeho úkolem je toliko přezkoumat ústavnost napadených soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto nutno vycházet (mimo jiné) z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat až v situaci, kdy je dané rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady). Takové vady ve věci stěžovatele Ústavní soud nezjistil.

9. Závěry vrchního soudu o (ne)aplikovatelnosti § 174a zákona o soudech a soudcích jsou v dané věci ústavně konformní a v souladu s judikaturou Ústavního soudu (srov. odkazovaný nález

sp. zn.

, usnesení ze dne 2. 6. 2020

sp. zn.

). Nezbývá tedy než zopakovat, že prostřednictvím návrhu podle § 174a zákona o soudech a soudcích nelze realizovat přezkum správnosti procesního postupu soudu, ani mu vnutit, jak má o procesních otázkách v soudním řízení rozhodnout, neocitá-li se soud se svým právním názorem zcela mimo jakýkoliv právní rámec, a zdůvodní-li náležitě a srozumitelně svůj postup.

10. Shledal-li Ústavní soud ve věci vedené pod

sp. zn.

nepřípustnost ústavní stížnosti pro nevyčerpání dostupných opravných prostředků před podáním ústavní stížnosti, učinil tak s ohledem na tvrzení stěžovatele, že doposud o jím vznesené námitce nerozhodl, ač tak učinit měl, což je situace, na níž postup podle zákona o soudech a soudcích dopadá. Takto Ústavní soud rozhodl, aniž by nahrazoval nebo předjímal rozhodnutí soudu příslušného podle zákona o soudech a soudcích.

11. Podle Ústavního soudu naplnil požadavky na srozumitelné odůvodnění svého postupu, uzavřel-li, že opakovaně vznesenými námitkami podjatosti se nemůže zabývat, neboť mu v tom brání jejich obsahová shoda. K tomuto závěru dospěl v řádu několika málo týdnů, tudíž nemůže být o nedůvodném otálení uvažováno.

12. V kontextu věci Ústavní soud nepřehlédl (aniž by se vzhledem k meritu napadeného rozhodnutí mohl možnými pochybnostmi o nepodjatosti soudkyně zabývat), že stěžovatel shledává pochybnosti o nepodjatosti soudkyně v tom, že nechala do soudního spisu obvodního soudu sp. zn. na č. l. 426 a 427 zařadit rešerše, které jí podle stěžovatele byly zaslány z neznámého mailu (srov. k tomu argumentaci na straně 8 ústavní stížnosti). K tomuto postupu soudkyně Ústavní soud již zaujal výslovné stanovisko, že z uvedené skutečnosti nelze bez dalšího dovozovat pochybnosti o nepodjatosti soudkyně (srov. usnesení

sp. zn.

, v němž jsou rekapitulovány závěry kasačního nálezu ve věci stěžovatele

sp. zn.

). Už tato skutečnost podstatně oslabuje ústavněprávní relevanci stěžovatelova tvrzení, že opomenul rozhodnout o jeho námitce, když stěžovatelem tvrzenými a údajně doposud nevypořádanými důvody podjatosti jmenované soudkyně se Ústavní soud již zabýval.

13. Ústavní soud neshledal, že by napadeným rozhodnutím byla porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatele, a proto jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. ledna 2022

Josef Fiala v. r.

předseda senátu