Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2780/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky K. H., zastoupené JUDr. Jiřinou Jirákovu, advokátkou, sídlem Třebízského 175/44, Slaný, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. července 2024 č. j. -92 a rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 7. března 2024 č. j. -53, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Kladně, jako účastníků řízení, a M. Š., nezletilého T. Š. a D. B., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení obou v záhlaví uvedených rozsudků (viz její závěrečný návrh) s tvrzením, že jimi byla porušena její základní práva, zejména právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života, na spravedlivý proces a na výchovu a péči rodiče o dítě, tak tomu korespondující právo nezletilého vedlejšího účastníka (jejího syna, dále jen "nezletilý"), a to zejména jeho právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života a právo na rodičovskou výchovu a péči, jakož i právo obou na to, že rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona a aby se mohli domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu, kde jsou si účastníci řízení rovni, zaručená především , a 4, a d, jakož i y. V závěru ústavní stížnosti stěžovatelka navrhla odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že vedlejší účastnice (otcovská babička nezletilého, dále jen "babička") se návrhem u Okresního soudu v Kladně (dále jen "okresní soud") domáhala úpravy styku s nezletilým. Okresní soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že návrh na úpravu styku je důvodný, a proto napadeným rozsudkem stanovil, že babička je oprávněna stýkat se s nezletilým ve vymezeném rozsahu (I. výrok), dále upravil styk o vánočních prázdninách (II. výrok), jakož i podmínky jeho předání a převzetí (III. výrok), vztah obou úprav (IV. výrok) a rozhodl o nákladech řízení (V. výrok). V odůvodnění okresní soud konstatoval, že před podáním návrhu byl nezletilý v pravidelném kontaktu s babičkou v domácnosti stěžovatelky, která proti styku nezletilého s babičkou nic nenamítá a nebrání jeho rozšíření, nicméně podle soudu má být dítě ve věku 4,5 let schopné strávit určitý čas bez matky.

3. Rozsudek okresního soudu napadla stěžovatelka odvoláním, v němž namítala, že soud upravil styk ve velmi širokém rozsahu, návrh na úpravu považovala za nedůvodný, pokud by styk byl upraven, tak navrhovala 4 hodiny odpoledne od 15.00 hodin do 19.00 hodin. Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") po doplnění dokazování napadeným rozsudkem změnil rozsudek okresního soudu tak, že babička je oprávněna stýkat se s nezletilým v době od 1. 1. do 30. 11. každého roku, vždy třetí pátek v měsíci od 12.00 hodin do 18.00 hodin a dále 26. 12. od 10.00 hodin do 19.00 hodin s tím, že si ho babička převezme ve školním zařízení a v případě jeho absence ve školním zařízení, si ho převezme v bydlišti stěžovatelky a po skončení styku ho předá zpět stěžovatelce v místě jejího bydliště a počínaje 1. 1. 2025 v době od 1. 1. do 30. 11. každého roku, vždy od třetí soboty v měsíci od 10.00 hodin do třetí neděle v měsíci do 17.00 hodin a každého 26. 12. od 10.00 hodin do 19.00 hodin s tím, že si babička převezme a po skončení styku předá zpět v místě stěžovatelčina bydliště (I. výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (II. výrok). Krajský soud, stejně jako okresní soud, shledal podmínky pro rozšíření stávajícího styku nezletilého s babičkou nad rámec toho, jak stěžovatelka tento styk umožňuje, protože tento styk se jeví jako nedostatečný a je v zájmu nezletilého pravidelným stykem rozvíjet citové pouto s babičkou a ingerovat do rodiny otce. Krajský soud však shledal důvodným změnit rozsah nastaveného styku, a upravil styk nezletilého s babičkou nejdříve bez přespání každý třetí pátek v měsíci tak, že si babička nezletilého vyzvedne v předškolním zařízení, čímž se pro nezletilého eliminují nepříjemné pocity související s jeho vytržením z prostředí stěžovatelky a po tomto přechodném navykacím období, kdy si nezletilý zvykne, že ho babička jednou měsíčně pravidelně vyzvedává a zvykne si na její domácnost, bude lépe připraven na další období, tedy na styk s přespáním, a to od počátku roku 2025. Tento styk považoval krajský soud za plně souladný se zájmem nezletilého na budování citových vazeb i s jinými blízkými osobami.

II.

Argumentace stěžovatelky

4. Stěžovatelka namítá, že obecné soudy nejednaly v nejlepším zájmu nezletilého, neboť při svém rozhodování se vůbec nezabývaly zkoumáním, zda vůbec existuje, a pokud ano, tak v jakém rozsahu, citový vztah nezletilého k babičce, a jaké intenzity, pokud existuje, dosahuje, zda je či není přechodný. Zdravotní stav nezletilého a jeho velmi citlivá povaha nebyly brány v úvahu. Styk byl soudně upraven, byť ho stěžovatelka v dostačujícím rozsahu umožňovala.

5. Stěžovatelka má za to, že v rozporu s ustálenou judikaturou, např. s nálezem Ústavního soudu ze dne 12. 7. 2017

sp. zn.

(N 124/86 SbNU 109), je i nesprávná interpretace nejlepšího zájmu dítěte, v napadených rozhodnutích není uvedeno, co ten který soud považoval za nejlepší zájem dítěte, na základě jakých kritérií k tomuto závěru dospěl a jak byl nejlepší zájem dítěte poměřován s dalšími důležitými zájmy či právy. Napadená rozhodnutí byla vydána, aniž byla přesvědčivě a spolehlivě odůvodněna, aniž byla respektována práva všech účastníků řízení, aniž byl na prvním místě nejlepší zájem dítěte.

6. Návrh na odložení vykonatelnosti stěžovatelka odůvodnila právní mocí rozhodnutí a tvrzením, že nezletilý nechce za žádnou cenu odejít s babičkou.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, vyjma části rozsudku okresního soudu, která byla rozsudkem krajského soudu změněna (není povolán rušit, co bylo změněno). Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv ( téhož zákona a contrario).

8. K tvrzení stěžovatelky, že napadenými rozsudky byla porušena i práva nezletilého, Ústavní soud dodává, že pro účast nezletilého v řízení o ústavní stížnosti nebyly splněny procesní předpoklady [ani primární předpoklad, tj. podání ústavní stížnosti nezletilým (řádně zastoupeným)].

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

9. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y), který stojí mimo soustavu soudů ( y), a proto jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další instanci v systému obecné justice, oprávněnou svým vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Nutno proto vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu. Proces výkladu a použití podústavního práva bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi podáván, resp. který odpovídá všeobecně přijímanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [srov. např. nález ze dne 25. 9. 2007

sp. zn.

(N148/46 SbNU 471)].

10. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování v rodinněprávních věcech. Jejich posuzování je především v kognici obecných soudů, které mají odpovídající podmínky pro dokazování a pro následné rozhodnutí. Do jejich rozhodování Ústavní soud zasahuje toliko při extrémním vykročení z pravidel řádně vedeného soudního řízení. Vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu a s přihlédnutím k bezprostřední zkušenosti, vyplývající z přímého kontaktu s účastníky řízení a znalosti vývoje rodinné situace, je na obecných soudech, aby rozhodly o úpravě, nebo změně výkonu rodičovských práv a povinností, a to včetně stanovení styku. Ústavní soud není konečným univerzálním "rozhodcem", jeho úkol spočívá pouze v posouzení vzniklého stavu z hlediska ochrany základních práv toho účastníka, jemuž byla soudem eventuálně upřena jejich ochrana [srov. usnesení ze dne 17. 3. 2015 sp. zn IV. US 106/15 (U 5/76 SbNU 957)].

11. Stěžovatelka staví Ústavní soud právě do pozice další instance v systému obecného soudnictví, neboť její námitky mají povahu nesouhlasu s důvody, na nichž obecné soudy založily rozsudky upravující styk nezletilého s babičkou, a ústavní stížnost tak považuje za další procesní prostředek, jehož prostřednictvím se domáhá změny napadených rozsudků. Ve stěžovatelčině věci Ústavní soud neshledal v postupech a rozhodnutích obou soudů žádné kvalifikované pochybení, jež by mohlo být z výše uvedených hledisek posuzováno jako porušení základních práv stěžovatelky. Oba soudy ve věci provedly dostatečné dokazování a zbývaly se podstatnými kritérii pro rozhodnutí o styku nezletilého s babičkou. Z odůvodnění napadených rozsudků vyplývají přesvědčivé důvodu pro úpravu styku a jeho rozsahu (bod 18. odůvodnění rozsudku okresního soudu, body 14. až 19. odůvodnění rozsudku krajského soudu, včetně apelu na stěžovatelku a babičku v bodě následujícím). Tím obecné soudy dostály požadavkům na odůvodnění rozhodnutí ve smyslu judikatury Ústavního soudu.

12. Ústavní soud shrnuje, že v posuzované věci - vzdor přesvědčení stěžovatelky - nezjistil žádné kvalifikované pochybení, které by mohlo vést k porušení základních práv stěžovatelky, a jež by bylo důvodem pro kasaci napadených rozsudků. Nelze pominout, že poměry ve věcech péče o nezletilé se mohou i v krátké době měnit, čímž vzniká prostor pro její úpravu. Ústavní soud proto připomíná, že rozhodnutí obecných soudů o úpravě vztahů rodičů (včetně prarodičů) s nezletilými dětmi nemají povahu rozhodnutí "absolutně konečných", a tedy nezměnitelných, což vyplývá i z , , který změnu rozhodnutí podmiňuje "změnou poměrů" [např. nález ze dne 26. 5. 2014

sp. zn.

(N105/73 SbNU 683)].

13. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost, a to zčásti podle jako návrh, k jehož projednání není příslušný, a ve zbývající části jako návrh zjevně neopodstatněný podle , protože nezjistil porušení stěžovatelčiných základních práv. O návrhu na odložení vykonatelnosti napadených rozsudků Ústavní soud samostatně nerozhodoval, neboť rozhodl o ústavní stížnosti bezprostředně po jejím podání.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. prosince 2024

Josef Fiala v. r.

předseda senátu