Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3145/24

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Svatoněm o ústavní stížnosti stěžovatele Petra Havlíčka, zastoupeného Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem, sídlem Vinohradská 1215/32, Praha 2 - Vinohrady, proti výroku I rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. září 2024 č. j. -892 v části, v níž byly potvrzeny nákladové výroky III, IV, VI, VII a VIII rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 17. září 2021 č. j. -454, proti výrokům II, III, IV, V, VI, VII a XI rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. září 2024 č. j. -892 a proti výrokům III, IV, VI, VII, VIII, IX a X rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 17. září 2021 č. j. -454, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 8, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), zrušení shora uvedených výroků soudních rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho práva zaručená a d (dále jen " ").

2. Z ústavní stížnosti, jakož i z napadených rozhodnutí se podává, že Obvodní soud pro Prahu 8 (dále jen "obvodní soud") rozsudkem ze dne 17. 9. 2021 č. j. -454 zamítl žalobu, kterou se stěžovatel jako vlastník pozemku parc. č. X1 v k. ú. Karlín, jehož součástí je budova č. p. X2, domáhal povolení služebnosti práva nezbytné cesty (chůze a jízdy) ve prospěch pozemku parc. č. X1 v k. ú. Karlín přes pozemek parc. č. X3 v k. ú. Karlín (výrok I) a přes pozemek parc. č. X4 v k. ú. Karlín (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II až X).

3. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudkem ze dne 12. 9. 2024 č. j. -892 rozsudek obvodního soudu ve výrocích ve věci samé I, II a nákladových výrocích III, IV, V, VI, VII a VIII potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II až XI).

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti výslovně uvedl, že napadeným rozsudkem městského soudu "a to jeho výroky ve věci samé, bylo dle stěžovatele rovněž zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces a na ochranu vlastnictví, jakož i norem podústavního práva, a proto proti těmto výrokům podává dovolání", jež je proti výrokům ve věci samé podle jeho tvrzení přípustné podle , , ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatel shrnuje, že v předmětném rozsudku městský soud rozhodl zjevně v rozporu se závazným právním názorem Nejvyššího soudu. Skutečnost o podaném dovolání stěžovatele, stejně tak jako fakt, že o tomto dovolání nebylo doposud rozhodnuto, je patrná i z databáze o průběhu řízení vedené Ministerstvem spravedlnosti (https://infosoud.justice.cz/).

5. Ústavní soud mimo jiné i v návaznosti na tuto skutečnost nejprve zkoumal, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení ( a odst. 2 ), přičemž dospěl k závěru, že jde o nepřípustný návrh podle .

6. Ústavní soud připomíná, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti je její subsidiarita, podle níž podání ústavní stížnosti připadá v úvahu až tehdy, jestliže všechny ostatní dostupné právní prostředky ochrany základních práv či svobod stěžovatele selžou. Souběžné podávání dovolání a ústavní stížnosti není proto namístě, navíc takové řešení nevyhovuje ani požadavku právní jistoty [srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 7. 2011

sp. zn.

či ze dne 10. 2. 2011

sp. zn.

]. Probíhá-li tedy nadále před obecnými soudy řízení, v jehož rámci se může stěžovatel domoci svých práv, není pro zásah Ústavního soudu důvod, naopak by takový postup byl v rozporu jak s již zmíněnou zásadou subsidiarity, tak i se zásadou minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci. V případě, že by byla ústavní stížnost věcně posouzena ještě před rozhodnutím Nejvyššího soudu o podaném dovolání, mohl by Ústavní soud nepřípustně zasáhnout do rozhodování obecných soudů, pokud by naopak vyčkával na rozhodnutí Nejvyššího soudu, zbytečně by tím prodlužoval své řízení (v rozporu s y).

7. Nebude-li stěžovatel v předmětném dovolacím řízení ve věci samé úspěšný, nic mu pak nebrání v podání ústavní stížnosti nové, v níž může zohlednit rovněž průběh a výsledky řízení u Nejvyššího soudu. Bylo-li by namítáno, že mu v takovém případě hrozí zmeškání lhůty pro podání ústavní stížnosti proti nyní napadenému rozsudku, Ústavní soud připomíná, že podle platí, že byl-li mimořádný opravný prostředek rozhodujícím orgánem odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost (i) proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, a to ve lhůtě dvou měsíců od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Ústavní soud by pak nebyl oprávněn odmítnout případnou novou ústavní stížnost stěžovatele proti nyní napadenému rozsudku pro opožděnost (shledal-li by Nejvyšší soud dovolání nepřípustným nebo by jej zamítl), neboť to by odporovalo y (tzv. denegatio iustitiae). Konstatuje-li nyní Ústavní soud, že ústavní stížnost je předčasná, není oprávněn posléze říci, že pozdější ústavní stížnost by byla zase opožděná. To plyne i z ustálené judikatury Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva.

8. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. prosince 2024

Jan Svatoň v. r.

soudce zpravodaj