Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2038/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce zpravodaje Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Josefa Böhma, zastoupeného JUDr. Rudolfem Vaňkem, advokátem, sídlem Měsíčná 256/2, Liberec III - Jeřáb, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 18. 4. 2024, č. j. -49, a rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 24. 11. 2023, č. j. -33, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, a Okresního soudu v Liberci, jako účastníků řízení, a Marie Böhmové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci a předchozí průběh řízení

1. Včas podanou ústavní stížností splňující i ostatní zákonem stanovené podmínky řízení brojí stěžovatel proti v záhlaví označeným rozsudkům Okresního soudu v Liberci ("okresní soud") a Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ("krajský soud"), neboť má za to, že jimi byla porušena jeho základní práva zaručená d.

2. Pro posouzení ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadených rozhodnutí účelná, jelikož účastníkům jsou všechny podstatné skutečnosti známy. Postačí proto uvést, že okresní soud napadeným rozsudkem vyhověl žalobě vedlejší účastnice o zaplacení částky 45 600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení a uložil stěžovateli uhradit náklady řízení. Krajský soud rozsudek ohledně povinnosti zaplatit jistinu v částce 44 245 Kč s úrokem potvrdil (výrok I) v částce 1 355 Kč s úrokem výrok změnil tak, že jej zamítl (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III). Ve věci okresní soud rozhodl bez nařízeného jednání v postupu podle , (" "). U krajského soudu ve věci jednání proběhlo.

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že rozsudky jsou pro něj nepředvídatelné. Okresní soud vydal rozsudek bez nařízení jednání na základě fikce jeho souhlasu, že z důkazů předložených vedlejší účastnicí vyplývá její nárok na vyhovění žalobě. Stěžovatel tvrdí, že jeho souhlas neměl okresní soud dovodit, protože mu nebyla doručena žaloba, výzva k vyjádření se k ní ani výzva soudu k vyjádření, zda souhlasí, aby soud rozhodl bez jednání. Stěžovatel se v místě doručování zdržuje, má zde označenou domovní schránku, ale tvrdí, že do ní nebyla uložena soudní písemnost ani výzva k jejímu vyzvednutí na poště v úložní době. Soudu vytýká, že výzvy i žalobu doručoval jednou poštovní zásilkou. Odkázal na nález Ústavního soudu

sp. zn.

, podle kterého se nedoporučuje užívat ustanovení v případě "nekontaktních" účastníků. Stěžovatel se domnívá, že byl nekontaktní účastník, když žádnou písemnost neobdržel. Tvrdí, že fikce doručení v jeho případě nenastala, neboť pro ni nebyly splněny všechny zákonné náležitosti. Upozorňuje na obecně známý fakt, že úroveň služeb České pošty se zhoršuje. Upozorňuje, že tentýž senát stěžovateli doručoval v jiném soudním řízení písemnosti na stejnou adresu bez jakýchkoli problémů. V nyní posuzované věci měl tedy být obezřetnější při posuzování otázky, zda fikce doručení v posuzované věci nastala.

4. Stěžovateli je známo, že by mohl využít ustanovení , podle něhož může navrhnout, aby soud vyslovil neúčinnost doručení soudní obsílky. Takový návrh však nepodal proto, že nemůže označit důkazy, jimiž by své tvrzení o nedoručení písemnosti prokázal.

5. Z ústavní stížnosti a z připojeného soudního spisu se podává, že okresní soud si dne 29. 5. 2023 vyžádal výpis z evidence obyvatel, ze kterého zjistil, že stěžovatel je hlášen k trvalému pobytu na adrese X (na kterou mu doručoval i v jiném řízení a stěžovatel ji uvádí i nyní v řízení před Ústavním soudem). Stěžovateli proto na uvedenou adresu zaslal výzvu k vyjádření podle , zda souhlasí s vydáním rozhodnutí bez nařízení jednání, přičemž jej současně poučil, že nevyjádření se znamená souhlas s tímto postupem. S výzvou podle okresní soud spojil rovněž výzvu k vyjádření se k žalobě. Ze spisu dále vyplývá, že písemnost se nepodařilo stěžovateli doručit, neboť nebyla nalezena poštovní schránka. Písemnost proto byla uložena na poště a následně jako vrácena okresnímu soudu. Okresní soud konstatoval, že fikce doručení nastala uplynutím desetidenní úložní lhůty s odkazem na Sdělení o možnosti vyzvednout si zásilku u soudu vyvěsil na úřední desce (č. l. 25 a násl. spisu).

6. Jak vyplývá ze shora provedené rekapitulace stížnostní argumentace, stěžovatel okresnímu soudu vytýká, že v řízení směřujícím k vydání nyní napadeného rozhodnutí poté postupoval podle

7. Ústavní soud v odkazu na vlastní judikaturu uvádí, že postup podle je postupem výjimečným, a tedy nikoliv pravidelným. K projednání věci samé není třeba ve smyslu nařídit u soudu jednání, jen jestliže účastníci řízení prostřednictvím jimi předložených listinných důkazů a svých shodných tvrzení unesli břemeno tvrzení a břemeno důkazní a jestliže podkladem pro rozhodnutí soudu ve věci samé byl těmito důkazy (popřípadě též pomocí shodných tvrzení účastníků) zjištěn skutkový stav věci (srov. nález

sp. zn.

ze dne 11. 2. 2020). Předpokladem aplikace je rovněž stanovení lhůty k vyjádření, což znamená, že opomene-li soud v konkrétním případě lhůtu určit, tento postup nepřichází v úvahu. Komentářová literatura (v odkazu na judikaturu zdejšího soudu) navíc použití nedoporučuje u tzv. nekontaktních účastníků, neboť vyvolává ústavněprávně nepřípustnou kumulaci fikcí. Výzva podle totiž může být doručována náhradním způsobem, a to se souběžným uplatněním - tak jako v nyní posuzovaném případě - doložky proti nečinnosti podle , z níž vyplývá, že nevyjádří-li účastník nesouhlas s rozhodnutím věci bez jednání, má se za to, že vyslovil souhlas. Ústavní soud dále vyžaduje, aby obecné soudy správně posoudily doručení vyjádření nesouhlasu s rozhodováním bez nařízení jednání (srov. nález

sp. zn.

ze dne 26. 7. 2018). Konečně, z relevantní judikatury Ústavního soudu vyplývá, že požádá-li účastník řízení výslovně o nařízení soudního jednání k projednání věci samé, je obecný soud povinen v souladu s toto jednání nařídit (srov. nález

sp. zn.

ze dne 16. 4. 2013).

8. Ústavní soud posoudil stěžovatelovu věc optikou shora vymezených kritérií a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh.

9. Stěžovatele nelze s ohledem na shora reprodukované judikatorní závěry označit za nekontaktního účastníka. Rozporuje-li nyní stěžovatel postup při doručování písemnosti a správnost údajů zapsaných poštou na doručence, lze přiměřeně vycházet ze závěrů usnesení

sp. zn.

ze dne 30. 3. 2016, v němž Ústavní soud uvedl následující: "Soudy vyšly z konstantní judikatury týkající se povahy doručenky jako veřejné y, jakož i potřeby prokázání opaku ze strany toho, kdo obsah veřejné y zpochybňuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 7. 2000 či ze dne 3. 8. 2000). Tento přístup je Ústavním soudem akceptován (srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 10. 9. 2008, usnesení

sp. zn.

ze dne 20. 11. 2014 či usnesení

sp. zn.

ze dne 16. 7. 2015)."

10. Z citovaného textu vyplývá, že doručenka je veřejná , což ovlivňuje (v neprospěch stěžovatele) její důkazní sílu. Nacházel-li se tedy na doručence údaj o tom, že při doručování nebyla nalezena poštovní schránka, písemnost byla uložena a adresát si ji nevyzvedl, okresní soud neměl důvod o správnosti údajů pochybovat. Stěžovatel své tvrzení o chybném doručení nijak nedoložil a na způsob doručování zásilky si u České pošty nestěžoval. Ani nyní nepředkládá jakýkoliv důkaz, který by jeho obecná tvrzení o kolísající úrovni kvality služeb České pošty a jejím možném dopadu na jeho případ jakkoli dokládal.

11. Z rozsudku krajského soudu je navíc zřejmé, že po podání odvolání stěžovatelem odvolací krajský soud nařídil jednání. Stěžovatel tedy dostal v soudním řízení, na které Ústavní soud nahlíží jako na jeden celek, prostor své námitky a stanoviska soudu přednést a reagovat tak na argumenty protistrany. Výsledek soudního řízení pro něj ani z tohoto pohledu nemohl být překvapivý. Z napadených rozsudků je zřejmé, že vedlejší účastnice prostřednictvím jí předložených tvrzení podložených důkazy unesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Ve sporu proto byla z velké části úspěšná.

12. Ze všech shora vyložených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. prosince 2024

Daniela Zemanová v. r.

předsedkyně senátu