Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3318/24

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Svatoněm o ústavní stížnosti stěžovatele Petra Ressela, zastoupeného JUDr. Martinem Havelkou, advokátem, sídlem Vítězná 770/7, Liberec, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 19. září 2024 č. j. -249 a rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 13. prosince 2023 č. j. -200 a návrhu s ní spojeném na zrušení bodu 1 , o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci a Okresního soudu v Liberci, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho práva zaručená , , , 36 a 38 odst. 2 d (dále jen " "), jakož i podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Stěžovatel s ústavní stížností spojil podle akcesorický návrh na zrušení bodu 1 , o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

3. Z ústavní stížnosti, jakož i z napadených rozhodnutí se podává, že Okresní soud v Liberci (dále jen "okresní soud") napadeným rozsudkem uložil stěžovateli povinnost zaplatit obchodní korporaci GasNet, s. r. o., sídlem Klíšská 940/96, Ústí nad Labem (dále jen "žalobkyně") částku 18 713,46 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 18 713,46 Kč ode dne 29. 5. 2020 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu co do částky 23 300,33 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 23 300,33 Kč ode dne 29. 5. 2020 do zaplacení (výrok II) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit stěžovateli k rukám jeho zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 5 537,52 Kč (výrok III).

4. K odvolání obou účastníků rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem, že se rozsudek okresního soudu ve výroku I potvrzuje (výrok I). Odvolání stěžovatele proti výroku II rozsudku okresního soudu se odmítá (výrok II). Rozsudek okresního soudu se ve výroku III o nákladech řízení mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit stěžovateli náhradu nákladů řízení před okresním soudem ve výši 2 473,51 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce (výrok III). Stěžovatel je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 9 152,53 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce (výrok IV).

5. Stěžovatel v ústavní stížnosti výslovně uvedl, že "z procesní opatrnosti ve věci podal k dnešnímu dni též dovolání, a to vzhledem k pochybnostem o správnosti poučení krajského soudu." Skutečnost o podaném dovolání stěžovatele, stejně tak jako fakt, že o tomto dovolání nebylo doposud rozhodnuto, je patrná i z databáze o průběhu řízení vedené Ministerstvem spravedlnosti (https://infosoud.justice.cz/).

6. Ústavní soud mimo jiné i v návaznosti na tuto skutečnost nejprve zkoumal, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení ( a odst. 2 ), přičemž dospěl k závěru, že jde o nepřípustný návrh podle .

7. Ústavní soud připomíná, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti je její subsidiarita, podle níž podání ústavní stížnosti připadá v úvahu až tehdy, jestliže všechny ostatní dostupné právní prostředky ochrany základních práv či svobod stěžovatele selžou. Souběžné podávání dovolání a ústavní stížnosti není proto namístě, navíc takové řešení nevyhovuje ani požadavku právní jistoty [srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 7. 2011

sp. zn.

či ze dne 10. 2. 2011

sp. zn.

]. Probíhá-li tedy nadále před obecnými soudy řízení, v jehož rámci se může stěžovatel domoci svých práv, není pro zásah Ústavního soudu důvod, naopak by takový postup byl v rozporu jak s již zmíněnou zásadou subsidiarity, tak i se zásadou minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci. V případě, že by byla ústavní stížnost věcně posouzena ještě před rozhodnutím Nejvyššího soudu o podaném dovolání, mohl by Ústavní soud nepřípustně zasáhnout do rozhodování obecných soudů, pokud by naopak vyčkával na rozhodnutí Nejvyššího soudu, zbytečně by tím prodlužoval své řízení (v rozporu s y).

8. Nebude-li stěžovatel v předmětném dovolacím řízení úspěšný, nic mu pak nebrání v podání ústavní stížnosti nové, v níž může zohlednit rovněž průběh a výsledky řízení u Nejvyššího soudu. Bylo-li by namítáno, že mu v takovém případě hrozí zmeškání lhůty pro podání ústavní stížnosti proti nyní napadenému rozsudku, Ústavní soud připomíná, že podle platí, že byl-li mimořádný opravný prostředek rozhodujícím orgánem odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost (i) proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, a to ve lhůtě dvou měsíců od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Ústavní soud by pak nebyl oprávněn odmítnout případnou novou ústavní stížnost stěžovatele proti nyní napadenému rozsudku pro opožděnost (shledal-li by Nejvyšší soud dovolání nepřípustným nebo by jej zamítl), neboť to by odporovalo y (tzv. denegatio iustitiae). Konstatuje-li nyní Ústavní soud, že ústavní stížnost je předčasná, není oprávněn posléze říci, že pozdější ústavní stížnost by byla zase opožděná. To plyne i z ustálené judikatury Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva.

9. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle odmítl.

10. Spolu s ústavní stížností byl podán akcesorický návrh na zrušení bodu 1 . Protože takový návrh lze podat pouze spolu s ústavní stížností proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, vydanému na základě použití napadeného právního předpisu či jeho jednotlivého ustanovení, tento návrh sdílí osud ústavní stížnosti ( ve spojení s ). Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, odpadá tím současně i základní podmínka možného projednání návrhu na zrušení zákona [srov. např. usnesení ze dne 3. 10. 1995

sp. zn.

(U 22/4 SbNU 351)].

11. Návrh na zrušení výše uvedeného zákonného ustanovení Ústavní soud odmítl podle ve spojení s .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. prosince 2024

Jan Svatoň v. r.

soudce zpravodaj