Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2361/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, Jaromíra Jirsy (soudce zpravodaj) a soudce Tomáše Langáška o ústavní stížnosti stěžovatelky: B. P., zastoupené JUDr. Tomášem Štípkem, advokátem, sídlem Ostravská 2966, Rožnov pod Radhoštěm, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -2235 ze dne 16. dubna 2024, usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. -1539 ze dne 1. listopadu 2022 a rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -1284 ze dne 10. června 2022, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Vrchního státního zastupitelství v Praze a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Městský soud v Praze ("nalézací soud") uznal stěžovatelku společně s dalšími osobami vinnou ze spáchání zvlášť závažného zločinu loupeže podle , 2 písm. a) , za což jí uložil trest odnětí svobody v trvání šesti let ve věznici s ostrahou a trest vyhoštění z České republiky na sedm let. Vrchní soud v Praze ("odvolací soud") ve veřejném zasedání odvolání stěžovatelky a spoluodsouzeného zamítl. Nejvyšší soud v neveřejném zasedání odmítl dovolání stěžovatelky jako zjevně neopodstatněné.

2. Řádně zastoupená stěžovatelka ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), namítá porušení svých základních práv, zakotvených v a v d ("Listina").

3. Podle stěžovatelky je z popisu skutku jednoznačné, že vůči poškozenému nebylo použito žádné násilí ani hrozba násilí. Stěžovatelka pouze požadovala proplacení faktury, šlo o vrácení jejích prostředků, nikoliv tedy o cizí věc. Poškozený vnímal nátlak pouze subjektivně, a proto nebyla aplikovaná právní kvalifikace přiměřená, což stěžovatelka považuje za zásah do svých zaručených práv a navrhuje zrušení napadených rozhodnutí.

4. Ústavní soud se seznámil s napadenými rozhodnutími a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Ústavní soud není další instancí v soustavě trestních soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, neboť není vrcholem jejich soustavy ( , a y). Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti, nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad a aplikace jiných než ústavních předpisů je záležitostí obecných soudů. Jejich úkolem je zkoumat a posoudit, jsou-li dány podmínky pro aplikaci konkrétního právního institutu a své úvahy jsou v tomto směru povinny zákonem stanoveným postupem odůvodnit. Zásah Ústavního soudu připadá v úvahu toliko při zjištění nejzávažnějších pochybení, představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména jsou-li závěry obecných soudů hrubě nepřiléhavé nebo vykazují-li znaky svévole, vychází-li napadená rozhodnutí ze skutkových zjištění, která jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy [viz například nález

sp. zn.

ze dne 30. listopadu 1995 (N 79/4 SbNU 255) či usnesení

sp. zn.

ze dne 14. listopadu 2004 (U 1/32 SbNU 451]. O takovou situaci však v nyní projednávané věci nejde.

6. Z napadených rozhodnutí se podává, že již nalézací soud se věcí podrobně zabýval, hodnotil relevantní důkazy, věrohodnost všech výpovědí a na základě toho uzavřel, že byla naplněna skutková podstata zvlášť závažného zločinu loupeže. Také odvolací soud se důkladně zabýval právní kvalifikací stíhaného jednání (bod 35 a násl.), reagoval na námitky odsouzených, včetně tvrzení, že mělo jít "jen" o úhradu pohledávky stěžovatelce poškozeným. Nejvyšší soud se zabýval posouzením užité právní kvalifikace jednání obviněných - i s ohledem na okolnosti převodu prostředků a "oprávněnost" nároku na platbu.

7. Kvalifikace jednání, jeho podřazení pod to které ustanovení zákona je úkolem obecných soudů, nikoli Ústavního soudu. Z napadených rozhodnutí vyplývá, že se soudy věcí důkladně zabývaly, reagovaly na návrhy obhajoby a řádně je vypořádaly, při svém rozhodování odkázaly na relevantní judikaturu i literaturu. Neprovedení některých navržených důkazů bylo řádně a srozumitelně odůvodněno v napadených rozhodnutích.

8. Z ústavní stížnosti nevyplývá, jak měla být stěžovatelka zkrácena ve svém právu na ochranu lidské důstojnosti, osobní cti a dobré pověsti ( y) za situace, kdy se obecné soudy podrobně zabývaly koordinací jednání všech obviněných na získání prostředků od poškozeného. Právo na přístup k soudu ( y) zaručuje projednání věci před nezávislým a nestranným soudem, nikoli úspěch účastníka v řízení ani bezvýhradné přijetí všech jeho návrhů. Stěžovatelkou prezentovaný nesouhlas s právními závěry obecných soudů lze označit za pouhou polemiku, která nezakládá opodstatněnost ústavní stížnosti.

9. Stěžovatelka neuvedla žádnou okolnost, která by svědčila o tom, že obecné soudy porušily její základní práva. Jak je z důkladných odůvodnění patrné, obecné soudy se věcí řádně zabývaly, na základě provedených důkazů dospěly k jednoznačnému závěru o naplnění skutkové podstaty trestného činu a postupovaly v souladu s procesními předpisy.

10. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle , mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. prosince 2024

Jan Wintr v. r.

předseda senátu